Archive for category: Můj příběh

mám strach že mám anorexii. s nikým jsem se o tom zatím nebavila. své nejlepší kamarádce jsem sice řekla že mám možná anorexii, ale nechtěla jsem to moc rozebírat, protože si myslím že by mě nepochopila a jen by se do mě zbytečně strefovala a nervovala mě. je mi 16. měřím asi 160 cm, jsem tedy celkem malá. teď zrovna vážím 45kg. nejvíc co jsem kdy měla bylo 54kg. to jsem byla už trošku tlustá,a později když jsem zhubla mi to mamka také řekla. hubla jsem celkem pomalu, od dubna do prázdnin 2kg, přes prázdniny ubylo další kilko a v listopadu jsem vážila 48, přes zimu jsem ale přibrala a řekla si dost! tak jsem hubla, hubnutí bylo jako hra s vlastním tělem, jedno kolo vyhraju, příští to trošku pokazím, ale to nevadí, protože se to dá napravit, protože jsem ale většinou vyhrávala nad svou vahou, začalo mě to bavit, necejtila jsem se tlustá, ale být hubenější bylo přece jenom lepší. prázdiny se pro mě postavily jako zkouška- rozjedu se po světě, každej tejden někde jinde… během prázdnin jsem pořád hubla. mám celkem velký strach z toho že někde přiberu, mám motto lepší zhubnout než přibrat, ale to je teď asi špatně. nevím jestli si správně uvědomuju svou situaci. mám podezření na anorexii. mám strach z toho že přiberu a vytvoří se mi ceulitida. každý mi říká že mám supr postavu (i když za poslední týden taky občas říkají že jsem vyhublá) a já ji nechci ztratit. během dne pořád myslím na jídlo a přemýšlým jak bych mohla ošidit energii, bez toho abych měla hlad. mám stavy kdy se mi zdá jak jsem, šíleně tlustá a cítím vrstvu špeku po celém těle, ale někdy se zničehonic zhrozím jakto že mám tak štíhlý nohy?! jak to že jsem tak hubená? taky mám asi strach přiznat svému okolí, že bych měla anorexii, protože se vzhledem k výsledkům ve škole považuju za celkem inteligentní holku, a tý by se něco takovýho přece nemělo stát, ta by to neměla připustit. taky se mi stává že se nedokážu smát, směju se rozhodně míň než před rokem, nebaví mě drbání s holkama v partě a taky si míň zpívám, než dřív. jsem schopná jíst běžnou stravu, i když pak mám často výčitky a druhý den jím zas dietně. držet dietu pro mě není ani moc přemáhní, je to pro mě úspěch když se mi to daří a „špatné“ potraviny jako uzeniny, rohlíky nebo některé sladkosti mi stejně už přestaly chutnat. nevím jestli chci přibrat, i když si uvědomuju, že bych asi měla. nechci už hubnout, přesto ale hubnu. jsem nemocná? mám se někomu svěřit, nebo bych to mohla zvládnout i sama, bez toho aniž by ostatní věděli jakou trapnou nemocí jsem trpěla? je něco, podle čeho bych zjistila že jsem (už) zdravá? prosím poraďte mi , mám zmatky sama se sebou. budu ráda, jestli mi někdo napíše arajka@centrum.cz

Vzdy jsem musela byt dokonala. Umela jsem cist, psat i pocitat uz v peti, takze v prvni tride jsem se nudila, a tak me nasi prihlasili do spousty krouzku ( do gymnastiky, anglictiny, fletny a keramiky ). A vsichni ve mne zivili pocit, ze ve vsem musim byt dobra, pokud mozno nejlepsi. V seste tride jsem samozrejme se samyma jednickama nastoupila na gympl ( mimochodem nikdo se me nezeptal, jestli chci). Ztratila jsem kamarady, ktere jsem ve vyberove tride sprtu uz nenasla. Holky se porad srovnavaly s modelkami z casopisu. Navzajem se kritizovaly a ja cekala, kdy dojde na me. Nikdy jsem nebyla tlusta. Ale oproti vyhublym Twiggy ze stranek magazíno jsem si pripadala jako vykrmené prasátko i se svými 55 kg pri vysce 173 cm. Zacala jsem si vsugerovavat, ze jsem pekny slaboch, kdyz nedokazu prekonat pocit hladu. Chtela jsem dokazat vsem tem holkam, ktere vzdychaly nad obrazky svych kostnatych idolu, ze ja na to mam. S peclivosti sobe vlastni jsem prostudovala spoustu „moudrych“ knih a casopisu a behem pul roku jsem zhubla o 12 kg. Ztratila jsem menstruaci, nemohla jsem ani sedet na zidli, jak me tlacila panev. Ale pripadalo mi, ze se moje postava vyloupla jako kastanek. Nebyl na ni gram tuku. Pripadala jsem si jako vitez, ktery ma kontrolu nad vsim. Bylo mi sestnact a smysl zivotase mi smrskl na hodiny cviceni denne, vazeni a dohadovani se s nestastnymi rodici. Ze vseho me vytahla az ma prvni laska. Kluk, ktery me trpelive ucil, ze normalni je jist a rikal mi, ze k tak peknemu obliceji se vychrtle telo nehodi. zacala jsem tedy jist vic.Ne jist, zrat. Me telo, kteremu jsem mesice odpiralo potravu, me zradilo. Snedla jsem k snidani velkou bagetu s 250 gramy jogurtu a v brise mi krucelo hlady. Zatla jsem zuby a vydrzela. Moje hodnoty se posunuly. S laskou, kterou jsem poznala, jsem pochopila, ze jednou se chci vdat, mit deti….Hrozne me tyral pohled na sve zmenene telo, ale zvykla jsem si. Dnes je mi 23 let, s tim klukem uz davno nechodim, mam pred svatbou a cekam dite. Vim, ze anorexii jsem definitivne neporazila. Bude me,bohuzel, provazet cely zivot. A zalezi jen a jen na mne, jestli ji dam sanci. Stale nedokazu snist urcite potraviny ( maslo, tucne syry, jogurty, cervene maso, sladke..), ale uz i kvuli diteti se snazim jist co nejvic zdrave… Za svuj zivot jsem slysela nespocetne rad, jak se snemoci vyporadat, ale nikdo, kdo si peklem anorexie nebo bulimie neprosel, tak nevi, o cem mluvi. Kazdy, kdo sem pise, na zaver napise nejakou radu….Je tezke radit vseobecne, protoze u kazdeho je vyvolavaci pricina nemoci jina. Zakladem je mit dobre rodinne zazem nebo pratele, lidi, kterym na vas zalezi. Clovek musi mit motivaci, proc se chce vylecit… Preju vsem hodne stesti a silne vule.

Prožívám své peklo, které se jmenuje bulimie.Už to trvá přes dva roky a já v tom stále lítám.Chci z toho ven, ale jde mi to těžko. Začalo to úplně nevinně, chtěla jsem prostě jenom trošku zhubnout a tak jsem začala cvičit.To mi bylo čtrnáct, o rok později jsem se dočetla v časopise o bulimii, o holce, která ji trpěla, ale místo aby mě tp odradilo, mi to přišlo jako skvělý nápad. Tehdy jsem vážila 55 kilo při výšce 165cm, což je tak akorát. Ale já chtěla míň, mým cílem bylo zhubnout na 50kg, začala jsem tedy občas, ne každý den, zvracet, ale to jsem dostala dolů s bídou 2 kila. O prázdninách jsem to vzala do svých rukou, začala jsem každý den běhat – ráno i večer, odpoledne jsem strávila na bazéně, kde jsem plavala sem a tam až jsem nemohla a na jedla jsem jenom večer a pak to vyzvracela. No ke konci prázdnin mi byl „odměnou“ můj krásně štíhlounký pas a 46 kilo. Připadala jsem si skvěle. Teď vím, že když jsem si začala něco s bulimií byla to ta největší chyba, co jsem udělala. Jídlo mi bylo odporné, ale rodina si všimla, že skoro nejím, a tak jsem tedy začala pravidelně jíst a s tím i zvracet.Potom jsem si na jídlo zvykla a dalo by se říct, že nyní je mojí vášní, utrácím za jídlo spoustu peněz, nakoupené jídlo sním a pak jej vyzvracím. Je mi ze mne samotné špatně. Každý den si říkám, že dnes je to naposledy, ale další den se probudím a vím, že to udělám znovu…znovu budu zvracet. To je mi pak do breku, protože vím, že je to jenom moje chyba, že teď žiju v takovém „hnusu“.Je to zvláštní, nesnáším jídlo a zároveň ho miluju. Já nesnáším ten pocit mít NĚCO v žaludku. I když sním jenom jedno zrnko hrášku, už se mi zdá, že jsem tlustá a řeknu si, že teď už je to jedno a najím se a pak to samozřejmě vyzvracím. To se děje každý den a já nevím jak z toho ven. Ničí mě to a já chci pryč, ale ztratila jsem cestu z tohoto nekonečného pekla. Snad nějakou náhodou někdy narazím na pěšinku, která by mě dovedla ke Zdraví.

Tak skúsim v rýchlosti zhrnúť ten môj dôvod ppp….. Mam 25rokov,dva roky bulímiu,rok predtým anorexiu,a teraz sa to strieda. Mám 6rokov jedného priateľa a try roky milenca…. Nikto o tom nevie a teraz vlastne všetci,trasu sa mi ruky ked to píšem,a mám strach. Prečo mam tieto dva vzťahy zároveň? Neviem.Ale viem že týmto spôsobom som si zapríčinila ppp,chcela som byť stále lepšia krajšia …pre oboch. Je mi zo seba smutne a zároveň zle,ale ja ich oboch milujem a nechcem sa ani jedneho z nich vzdať… A všetky tie stresy okolo toho kompenzujem jedením ,nejedením,zvracaním,cvičením…. Ked som bola mala zomrel mi otec takmer v náručí..trauma dieťaťa ktoré bolo závislé na svojom otcovi. Asi tak v 12tich ma mamka zobrala k psychologičke,tá povedala že som stále psychycky naviazana na ocka. Tak ma zobrala k takej ľudovej liečiteľke a ta povedala podobne nezmysli len s tým že budem mať problémi s chlapmi. Mala pravdu,mala som viac ako 100sexuálnych partnerov.Ale nenávidim svoje telo,nenávidim seba a preto sa trápim. Najradšej by som bola keby som vizerala ako chalan nikde nič a namiesto toho?prsia mam asi 4ky a inak štihla. Nikdy som nikomu nebola verná a stále som sa dokázala zamilovať aj behom hodiny.A skoro stále sa tý chalani do mňa zamilovavali tak isto rýchlo a ja som ich potom odkopla dokonca sa jeden aj pokusil o samovraždu.je mi to ľuto!!!! Neviem čo mám robiť mam pocit že som rozdvojena osobnosť. Ten s ktorým žijem mi skôr dáva pocit domova a ochraňuje ma akoby otec,a milenec?je to sexualny expert proste dva rôzne typy,a môj sen?aby sme žili všetci traja spolu… A to je chore čo?!!! A preto sa trápim raz som dokonca pojedla tabletky na spanie ale prespala som asi 28hodin A potom som sa prebrala s bolesťou hlavy. V 17som mala potrat poslal ma naň môj prvy partner ozaj prvy a dovtedy jediny potom som sa na to všetko vykašľala aj naňho. Najradšej by som niekam ušla a už nikdy sa nevrátila,teču mi slzy ked vám to píšem a viem že takto to dalej nejde nemôže pretože sa zbláznim obaja ma milujú a ja vlastne nemilujem ani seba tak je to láska? Minuli rok som bola aj celkom slušne závisla na pčku. Chvála bohu som sa z toho dostala. Teraz nemyslim na nič ine ako nejedenie,a kcal,už ani nespím padaju mi vlasy som nervozna a protivna. Neviem ako sa toto všetko skonči ale ja už dalej nevládzem a potrebujem pomoc.Tak vam všetkym fandim papa