Archive for category: Můj příběh

<p class=“MsoNormal“>     Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlela,  komu tento článek věnovat- nejsem odborník, abych ho věnovala odborníkům, nejsem studovaný psycholog, abych ho věnovala nějakým psychologickým časopisům, ba dokonce nejsem ani mentální anorektička, vážící  40 kg/170 cm, abych ho dala do nějaké diskuze a netrpělivě čekala na to, až mi  jiná dívka (mající stejné problémy) napíše, že se musím léčit?..jsem obyčejná holka, která měla a stále má problémy vztahující se k sebelásce, radosti ze života a v neposlední řadě k jídlu. A proto jsem se rozhodla těchto pár řádků napsat především pro ty, které (kteří) mají stejné problémy.Tento článek se nemá ?tvářit? odborně (jak již jsem psala, nejsem žádný odborník v tomto oboru!)  a pokud tam zpočátku najdete informace, které jsou vám již známé, nezoufejte a čtěte dál, slibuji, že je vynahradí jiné, které budou možná jedna ?velká neznámá?!</p> <p class=“MsoNormal“>     Je to tedy speciálně pro ty, kteří už přečetli většinu knížek pojednávajících o poruchách příjmu potravy a v žádné z nich nenalezli, to co hledali?..</p> <p class=“MsoNormal“>      Jde o citaci z knížky? a já sama se přiznám, že když jsem to poprvé četla, tekly mi slzy, bránila jsem se tomu, ale někde v hloubce dušičky jsem věděla, že je to pravda?.</p> <p class=“MsoNormal“><i>?Při nechutenství vystupuji zvlášť zřetelně vtip i ironie, které obsahuje každá nemoc: někdo se zdráhá jist, protože nemá na nic chuť, a umírá, aniž by si uvědomil, že je nemocný!</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>To je tedy gol!  </i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Chorobná hubenost se vyskytuje skoro výlučně u pacientek. Pacientky, většinou v pubertě, upoutávají na sebe pozornost odmítáním jídla, což zdůvodňuji-zčásti vědomě, zčásti nevědomě-obavou z tloustnuti.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Striktní odmítaní potravy se ovšem může zvrátit v opak: jsou-li sami a nikdo je nevidí, začnou pořádat neuvěřitelné množství jídel. V noci vyprazdňují ledničku a snědí všechno, na co přijdou. Nechtějí však potravu v sobe podržet a snaží se ji opět zvrátit. Vymýšlejí si všemožné triky, aby okolí neprohledlo jejich zvyky. Je opravdu těžké si udělat správný obrázek o tom, co postižené nechutenstvím opravdu jedí a co ne, kdy je jejich hlad nasycen, a kdy ne.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Když ale jedí, dávají  přednost věcem, které si označeni ?potrava? sotva zaslouží: citronům, zeleným jablkům, kyselým salátům, tedy výlučně věcem s nízkou výživnou a kalorickou hodnotou. Navíc tyto pacientky užívají  projímadla, aby to málo nebo nic, které do sebe dostanou, rychle a jistě zase vyšlo ven. Maji také velkou potřebu pohybu. Podnikají dlouhé procházky, aby se zbavily sádla, které nikdy nenabraly, a to je při jejich velmi oslabeném stavu na pováženou. Nápadný je také přehnány altruismus těchto pacientek, vrcholící často tím, že s velkou láskou a péčí vaří jiným. Vařit pro jiné, obsluhovat je a pozorovat při jídle-to jim nepůsobí žádnou potíž, pokud také nemusí zasednout ke stolu. Jinak mají velký sklon k pobývaní v samotě a rady se stahuji zpět. Chorobně hubnoucí pacientky nemívají menstruaci, nebo je pro ne tato funkce spojena s různými potížemi.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Shrneme-li tyto příznaky, vidíme značné vystupňovaní asketického ideálů.V pozadí se skrývá starý konflikt mezi duchem a hmotou, mezi nahoře a dole, mezi čistotou a pudy.Potravou se živí tělo i svět forem. Ne postižených nechutenstvím znamená ne i tělesnosti a všem požadavkům z těla vycházejícím. Jejich pravý ideál sahá daleko za oblast jídla: cílem je čistota a zduchovnění. Chtějí se zbavit všeho těžkého a tělesného. Chtějí uniknout sexualitě a pudovosti. Cílem je sexuální cudnost a bezpohlavnost. K tomu musí zůstat,co nejštíhlejší,aby se jim nevytvořily žádné obliny vyznačující ženu. <b>Tyto dívky se ženami stát nechtějí!!!</b></i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Mají strach nejen před oblými, ženskými formami, ale i tlusté břicho jim připomíná možnost otěhotnění. Odpor proti vlastní ženskosti a sexualitě se projevuje absencí pravidelné menstruace. Nejvyšším ideálem je odmaterializování. Pryč se vší , co  prozrazuje nízkou tělesnost!</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Ideál askeze je hlediskem, z něhož pacientky nepohlížejí na své nechutenství jako na nemoc a nemají proto pochopení pro žádná terapeutická opatření, mající posloužit tělu. Vyhýbají se umělé výživě na klinice, vymýšlejí stále rafinovanější triky, jak se nenápadně zbavit každého jídla. Odmítají každou pomoc a zarytě sledují svůj ideál:zduchovněním se zbavit všech tělesných projevů. Smrt nepociťují jako ohrožení, protože to, co u nich vyvolává strach, je životaschopnost. Bojí se všeho, co je kulaté, amorfní, ženské, úrodné, pudové a sexuální, bojí se blízkosti a horka. Z tohoto důvodu také nejídají společně. Sedět v kruhu a společně jíst, to je prastarý rituál všech kultur, při němž se rodí lidská blízkost a vřelost. Jenže právě tato blízkost vyvolává u našich pacientek strach.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Tento strach pochází ze stínu těchto pacientek, tedy z oblasti, kde na svou realizaci lačně čekají všechna témata odsunutá z vědomého života. Pacientky trpí nenasytným hladem po živém, které se však ze strachu, aby jim nepřerostlo přes hlavu, snaží symptomatickým chováním vykořenit. Čas od času je však nenasytný hlad a žravost přemohou, a tak dochází k onomu tajnému obžerství. Cítí však vinu a snaží se svůj ?poklesek? napravit vydávením toho, co spolykaly. A tak tyto nemocné nemohou najít střet ve svém konfliktu mezi lačností a askezí, mezi hladem a odříkáním,mezi egocentrismem a altruismem. <b>Za altruistickým jednáním vždycky objevíme silně přehnanou egocentričnost, při styku s našima pacientkami rovněž patrnou. Ty tajně touží po pozornosti a dosahují svého cíle oklikou přes nemoc.</b> Odmítáním jídla získávají náhle netušenou moc nad ostatními lidmi, kteří mají zoufalý strach a věří, že je musí přinutit k přijímání potravy a přežití. Tímto trikem dokáží už malé děti držet v šachu svou rodinu.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Pacientkám nepomůžeme nucenou výživou, nýbrž jen tím, že dokážeme, <b>aby byly samy k sobě poctivé. Pacientka v sobě musí odkrýt a akceptovat lačnost, nenasytný hlad po lásce a sexu, svou egocentričnost a ženskost s veškerou pudovostí a tělesností.</b> Musí pochopit, že pozemské oblasti nepřekoná jejich potíráním a potlačováním, nýbrž jen tím, že <b>je prožije, a tím integruje, promění</b>. V tomto smyslu si mohou všichni lidé z nechutenství odvodit poučení. Nejen pubertální dívky tendují k tomu, že se snaží s pomocí vznešeně se tvářící filozofie potlačit strach, který probouzejí požadavky jejich tělesnosti, aby mohli vézt čistý a produševnělý život. Snadno při tom přehlédnou, že <b>askeze většinou vrhá stín- a ten se jmenuje žádostivost.</b></i></p> <p class=“MsoNormal“><b><i>                                                                               </i></b></p> <p class=“MsoNormal“><b><i>                                                               </i></b><i>T. Dethlefsen, R. Dahle-Nemoc jako cesta</i></p> <p class=“MsoNormal“><i> </i></p> <p class=“MsoNormal“>Tak to bylo tedy pár řádek!:-)</p> <p class=“MsoNormal“>     Na závěr bych se ještě ráda s vámi podělila o mojí včerejší zkušenost:</p> <p class=“MsoNormal“>Měla jsem možnost absolvovat masáž celého těla, dopropovázenou relaxační hudbou  a vůní růže (z aromatického přístupu je růže rostlinou ženství,mateřství, sexuality a  používá při pomocné  léčbě mentální anorexie). Byla to pro mě chvíle, kdy jsem plně uvědomovala své tělo, lásku k němu a vděčnost za to, že si můžu něco tak pěkného dopřát. A z toho plyne i moje poslední věta : <b>Je velice důležité být sama k sobě upřímná a naučit se mít ráda!</b></p>

Ani nevím jak k tomu poprvé došlo…..snad jen že jsem se najedla……..pak se ocitla před zrcadlem, viděla svý tělo a řekla si dost, musim zhubnout a nejlépe když začnu hned! Zašla si na WC, strčila prst do krku….. Pak přišel pocit vítěztví, najedla jsem se, uspokojila svý chuťový buňky, ale vlastně nic nesnědla!? Bylo to zvláštní a těšilo mě, že se můžu přejíst dobrotami a nepřibrat. Ale podnikala jsem to jen občas, když mě honila mlsná tak jsem se přejedla a zvracela. Pak se klidně přejedla už i u oběda, už s tím, že to ze sebe pak dostanu. Měla jsem techniku, jídlo jsem zapíjela vodou, šlo pak lépe a rychleji ven. Po čase se mi to rozleželo v hlavě a řekla jsem si že je to ale pěkná blbost!!! že bych mohla mít snad potíže. Jenže ouha!!! Zní to šíleně, ale já už nedokážu jíst normálně. Zbývá mi buď nejíst nebo se přejíst!!! Je to smutné, ale je to tak. Nedokážu se kolikrát ovládnout, chytají mě záchvaty žravosti. Otevřu lednici a sním snad všechno co mi padne pod ruku, jim a jim a jim…..trvá to tak půl hodiny, ale co toho snim v tak krátké době to někdo nesní za 4dny!!! Pak je mi samozřejmě špatně z přejedení a přijdou strašný výčitky svědomí (jako: co jsi to zase udělala!!! jsi úplně nemožná a tlustá a neumíš se ovládat, běž a okamžitě to ze sebe dostaň!!! ať zase nepřibereš!!!), podřídim se jim, vyzvracim se a je mi líp, a to psychicky i fyzicky! Z jídla mě bolí žaludek, mám strašně pomalé trávení a někdy se mi prostě strašně uleví, když se jídla, pomocí ukazováčku (někdy už ho zapotřebí ani není), zbavim. Vím, že je to špatný, chápu to, ale nedokážu se ovládnout!!! Nevim jak si jídlo znechutit aby mi ten tzv. záchvat žravosti obloukem vyhl! a aby můj žaludek fungoval jako dřív. Byl hloupý nápad s tím začít a mrzí mě to.

Tímto, dost podivným názvem, bych chtěla začít můj příběh. Možná se divíte, proč jsem svůj příběh počala zrovna tímto titulem, ale brzy pochopíte. Je mi 18 let a vážím 65 kg při výšce 160 cm. Už Vás zamrazilo? Mě mrazí pokaždé, když tohleto někomu sděluji. Ale k věci. Před dvěmi lety jsem vážila 110 kilogramů, byla jsem monstrum, monstrum, které se dokázalo smát každé hlouposti a dovedlo vytvářet úsměv na tvářích lidí, kteří to potřebovali. Rčením tohoto monstra bylo: Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo! V okamžiku, kdy jsem se objevila v obchodě s oblečením, každá prodavačka zaujala podivný výraz, kterým mi chtěla dát najevo, že oblečení na slony nevedou. Přišla jsem domů a na zdraví dotyčné prodavačky, jsem spořádala, bez výčitek, i čtyři rohlíky se salámem. V této době jsem při sebemenším pohybu pociťovala, jak se mě tečou proudy potu. Mé lékařce se to nelíbilo a poslala mě k odborníkovi ať se mnou něco dělá. Taky dělal. Zjistili mi sníženou funkci štítné žlázy, ale co bylo pro mě v té době dosti kuriózní, bylo to, že mi vypočetli nadváhu půl metráku. Pousmála jsem se. Teď pláču. Poslali mě do lázní. Shodila jsem tam za 6 týdnů 13 kilo, můj druhý pobyt mě zbavil dalších 10 a třetí byl velmi osudný. Zhubla jsem 11 kilo. Toho času jsem vážila asi 79, po příjezdu domů. Za měsíc poté jsem měla dole už dalších 11. Či ? li během deseti týdnů dohromady 22 kilo. Způsob, kterým jsem tohoto činu dosáhla, nebyl pozoruhodný, ale velmi podivný. Po třech až čtyřech dnech naprostého hladovění, jsem se najedla a pak cvičila předklony nad záchodovou mísou. Kila šla dolů, ale nejenom kila! Také má nálada, nálada mých přátel, mé rodiny, ale také množství mých přátel. Jídlo bylo pro mě vším. V době, kdy jsem do sebe soukala co se kolem mě nacházelo, děkovala jsem bohu, že něco tak senzačního, jako je jídlo, existuje. Až jsem byla najezená, přišly výčitky. Výčitky, tak hrozné, že se mé svědomí leklo a hnalo mě na záchod. Zanedlouho mi to přestávalo stačit a na řadu přišla projímadla, diuretika a hormony štítné žlázy. Ta největší svinstva, která člověk do sebe může nasoukat. Však touha zhubnout byla mnohem větší než vlastní zdraví. Skončila jsem na metabolické jednotce intenzivní péče, upoutaná na lůžku, napojena na monitory, zacévkována a prolévána litry infúzních roztoků. Má diagnóza byla jasná. Totální metabolický rozvrat, v důsledku zvracení a zneužívání farmak, která tomu hodně pomohla. Byla jsem v totální acidóze, což znamená překyselení organismu. Další den strávený na metabolce, byl možná poučující, ale ne až tak, jak bych si přála. Mé tělo bylo celé v křeči, nemohla jsem mluvit, tekl ze mě studený pot, srdeční akce mi vystoupala na 175 za minutu ( norma je tak kolem 80 za minutu ), krevní tlak na 160/60. Ten večer jsem prosila Boha ať mi vše odpustí a zachrání mě. Nikdy jsem nezažila hroznější pocit. Pálilo mě na hrudi a já jsem nebyla schopna zazvonit na sestřičku, aby mi pomohla. Díky pípajícím monitorům, se však brzy objevila a já děkovala všem svatým. Viděla co se děje a zavolala lékaře. Asi po dvou hodinách se mi ulevilo. Samozřejmě díky rychlé péči lékaře a sestřiček. Den po tom jsem celý prospala. Co se ale nestalo. Navštívila mě psychiatrička zdejší nemocnice a netrvalo dlouho a já se octla v psychiatrické léčebně v Opavě. Velmi doporučuji Všem těm, kteří touží poznat paranoidní schizofrenii nebo jen pocit totální beznaděje. A nebo pokud se chcete ocitnout zavřená v pokoji se třemi blouznícími spolupacienty. Kdybyste náhodou hledali kliku u dveří v domnění, že utečete, neztrácejte čas. Kliku na žádných dveřích nenajdete. Já po tom netoužila, ale dělala jsem nevědomky vše, co k tomu vedlo. Vzpomínka na noc, strávenou na přijímací stanici číslo 5 mi zůstane do smrti. Následující den mě přeložili na jiné oddělení. To už bylo díkybohu o milimetřík radostnější. Nepřeji žádné z Vás zažít to, co jsem zažila já. Primářka mi na začátku týdne řekla, že pokud budu spolupracovat, tak mohu být do týdne doma. Ten týden jsem sama sebe nepoznávala. Jedla jsem co mi dali, smála se a přes den byla naprosto v pohodě. Každý večer byl, ale pravým opakem dne. Svou tvář jsem klopila do polštáře a své srdce utápěla v slaných slzách. Paní primářka dodržela slovo a přesně za týden mě propustila. Všem jsem tvrdila, že tato zkušenost mi stačí na celý život, ale nikdo ani netuší, že všechno pokračuje dál. Ani já sama tomu nevěřím a je mi z toho do pláče, ale jsem v tom až po uši. Nedokážu se z toho nekonečného kruhu dostat, ale stále doufám, že dostanu. Možná se Vám zdá tenhle ten příběh vymyšlený, nenutím Vás ani ho číst, ale věřte mi prosím, že bych byla nejšťastnější člověk na světě, kdyby vymyšlený byl! Proto Vás všechny moc prosím, pokud máte jen jediný příznak anorexie či bulimie, vyhledejte odbornou pomoc. Nezůstávejte v tom sami! Pište o tom, mluvte o tom, hledejte si informace, ale hlavně to netutlejte. Ubližujete si sami sobě. Začala jsem tento příběh vesele a končím smutně, protože i já sama končím svůj život smutně a začala tak vesele! Nemusíte se za to stydět. Určitě Vám pomohou kamarádi, známí či rodina, ale v první řadě si musíte pomoci Vy sami, a to tím, že narovnáte pokřivený obraz ve Vašem zrcadle. Mám kolem sebe spoustu kamarádů, přátel, známých i třídní profesorku, kteří mi chtějí pomoci, ale moc dobře vím, že dokud se nepřijmu taková, jaká jsem, nepomůže mi ani svěcená voda. Přesto všechno jim chci touto cestou moc poděkovat, protože nebýt jich, tak už tady dávno nejsem. Drží mě nad vodou. Nevím, jaké vztahy máte se svými vyučujícími, ale nestyďte si dojít pro radu. Já si pro ni došla ke Své třídní a ta mi zatím pomáhá ze všech nejvíce. Držím pěsti.

Nejsem nějak nemocná jen jsem víc při těle.O poruchách přímání potravy už něco vím.Je mi 12,o těchto nemocech vím už od 10let.Byla jsem tlustá vždy jen teď v pubertě je moje váha nadměrná!Při mé výšce 160cm meni zrovna normální váha 65kg.Jednou jsem dietu držela,ale hned jsem to nabrala a ještě o něco víc.Na cvičení či sport mě zrovna neužije.Na dietách mě štve že po 18:00h Se nemá jíst, tak jsem byla aspoň 3h hladová.Pro mě ta přetstava 3h bez jídla je hrozna natož celý den dva tři…Ze mě by prostě anorektička být nemohla.Teď tedy ne,pak možná. PŘEJI VŠEM KDO SE S POROCHOU PŘÍMÁNÍ POTRAVY PERE,AŤ TO VYDRŽÍ A ZASE ŽIJE „NORMÁLNĚ“

JE TOHO HODNE, ALE CTETE, JAK VAM JIDLO MUZE VZIT RADOST ZE ZIVOTE A RADEJI SI PREJETE ZEMRIT!!!!!!!!!Uz jednou jsem psala svůj pribeh, ale byl az na konci seznamu. Stydim se za svůj clanek, ale potrebovala jsem to nekomu rict. Nedokazu uz psat jen polopravdy.Musí to jit vsechno ven. Spustilo se to před tremi roky, kdy jsen nastoupila na konzervator a dostala se do spolecnosti jedne kamaradky, která byla mala a baculata(presny opak me.Ja merim 177 a vazila jsem 59). Nikdy jsem před tim nemela s jidlem problemy. Jedla jsem uplne vsechno.Normalni domaci jidlo.Na sladky nejsem!!!Miluju jidlo a nenajde se nic, co by mi nechutnalo. Dokazala jsem toho sporadat tolik, ze i muj tatka s brachem koukali, protože jsem toho snedla vic nez oni;)To bylo? Pak jsem prisla na tu skolu a s kamoskou(taky miluje jidlo:))jsme zacaly chodit do cinskych bufetu a fast foodu.Uplne jsem se do nich zamilovala.Jelikoz bydlim na vesnici, peceny brambory jsme mivali docela často, ale rozhodne jsme nesmazili na tune oleje, jak to cinani delaji. Hamburgery, hranolky, nudle s masem, pizzy, giros,?vsechny nezdravosti. Doslova jsem se v tom vyzivala. Moje telo ale nebylo na takovou davku tuku zvykly, a tak když jsem si po pouhych 3 mesicich stoupla na vahu s domenim, ze je vse jak ma byt, zhrozila jsem se !Rucicka povyskocila skoro o 10 kilo. Silenost. Ještě nejakou dobu trvalo, nez jsem si dokazala rict dost, ale asi po pul roce po nastupu do skoly, jsem se zrekla tohoto nezdraveho zpusobu stravovani. Kila sla docela rychle dolu.Vzdakla jsem se fast foodu, sladkeho?za chvilku jsem mela 62. Trochu me to uspokojilo. Vydrzela jsem tak asi rok. Ve druhaku jsem ale chtela vic. Odbourala jsem tedy i pecivo, ryzi, brambory, testoviny(prilohy), sladky?.dalo by se rict, ze vsechno normalni jidlo. Bohuzel ale miluju ovoce, takze jsem se dokazala prezrat;) i bananu, nebo hroznu, ale i cehokoli jinyho. Delala jsem to tak dva roky, stridave hubla a zase pribirala. Rozmezi me vahy bylo 62-67!!!!!!!!!!!!!!pak ale prisel velkej zlom. V breznu to budou dva roky, co jsem poznala svého pritele. Milujeme se do ted, ale moje stravovani mu silene vadi. No, ale to jsem preskocila velkou část svého pribehu a vlastne niceni zivota. Minuly rok jsem na konci prazdnin prijela z dovolene a zase jsem vazila 68. Dostala jsem silenej zachvat a zacala si skubat vlasy. Za chvilku to sice prestalo, ale v tento den nastal muj zivotni, osudovej zlom!!! Prestala jsem jist. Uplne. Nejedla jsem vubec nic. Jen pila caje, dzusy a pila vyvary. Za 1,5 mesice jsem zhubla 14 kilo. Moje nalada byla ta tam. Byla jsem vzdycky vesela, ale tema kilama slo vsechno pryc. Byla jsem neprijemna, nervozni, mela jsem sileny deprese, nikam se mi nechtelo jit. Vsichni si toho samozrejme vsimli,pritel rodina, kamaradi? Měli o me strach, ale ja je ujistovala, ze o nic nejde. Jenze muj pritel uz se bal tak, ze zavolal k nam domu a mamce řekl, ze vubec nic nejim. Nemyslel to ve zlym, ale chtel mi pomoct. Jo,i když mame doma uzasny vztahy, docela jsme se pohadali. Jenze to byla moje vina!!!Ja byla ta, která nechtela poslouchat a byt zdrava. O te doby (bude to v listopadu rok) mam strasne deprese z kazdeho pribraneho kila, nic me nebavi a hlavne?? Jsem v zivote strasne nestastna. Nekdy mam chut zemrit. Uz jsem mela parkrat namale, ale vzdycky jsem se nejak zbraborala. Muj pritel je nestastnej jako ja, ale z opacneho duvodu. Chce,abych jedla, normalne. Jenze ja uz to proste nedokazu. Letos v unoru jsem se malem fyzicky zhroutila, když jsem byla s pritelem na bezkach. Bylo mi spatne, nevidela jsem, neslysela, tocila se mi hlava, hucelo mi v ni?nemohla jsem jit. S Honzovou(muj pritel;))pomoci jsem dosla domu a pod jeho natlakem jsem musela snist par mesicku pomerance. Jenze v te chvili ve mne zase probudil lasku k jidlu. Jelikoz jsem si vahu 53 ale docela dlouho drzela, i když jsem trochu jedla, nepribrala jsem.Jenze moje davky se zvysovaly. Jedla jsem vic a tak pribrala na 55. Bylo to v pohode. Porad se na me koukali jak na vyschlinku, ale me to nevadilo. Rada jsem poslouchala, ze jsem vychrtla. Však to byl a je muj sen? Jenze jsem zapomnela rict, ze jsem uzivala velice často prijimadla. Ted, v této době vazim 58 a mam silenou depku, jak jsem vyzrana. Jediny moje jidlo ale bylo nektarinky a drubezi sunka. Jenze i jen timto jidlem jsem se dokazala nehorazne prezrat:-)!!!!!!! Projimadla zacala jit hodne do penez(obycejna davka uz mi nestaci. Musim si dat dve velka baleni, aby mi to poradne zabralo;-/), zakze jsem se dala zase na hladovku. Dokud nebudu mit zase 53, neprestanu. Jsem uz zase odhodlana jako minulej rok(zacinam naprosto ve stejnou dobu, jako minulej rok). Během toho pul roku, co mi dal Honza zase do pusy jidlo, tak stridave jim a nejim. Ted ale jist zase nebudu. Nesmim a vim, ze to dokazu. Je to strasny, protože vsechno citim hlavne na psychice. Nechci se nijak lecit, i když vim, ze jsem nemocna a pomoc bych asi potrebovala. Nekdy si rikam, co je lepsi.Mit deprese, když je clovek vychrtlej, nebo mit depku, ze je tlustej. Nesnasim život, protože se jedinou mou naplni stalo jidlo a premyslim o nem ve dne v noci. Je to vazne hrozivy, ze něco tak obycejnyho, potreba kazdyho člověka, dokaze nekomu ovladat život. Ještě jedna věc, která mi pomaha ukojit chute?je to odporny, stydim se za to, ale pomaha mi to. Jako vetsina lidi, kteří dlouho hladovi, tak i me prepadne zrava. Resim to ale tak?udelam si to nejlepsi jidlo(za tu dobu, co jsem zhubla jsem se zamilovala do vareni) , nezustanu ale jen u jednoho chodu!!! a jak ho dam do pusy, zacnu zvykat a vychutnam si ho , tak pak ho normalne vyplivnu. Ani slinu nespolknu, abych nahodou nedala něco zaludku, co dostat nemá. Jedinou nevyhodu to ale ma. Nikdo u toho nesmi byt a když me prepadnou chute a jsou vsichni na private ci doma, musim to pretrpet a nebo to jit snist na zachod. Ani nevite, jakej je to pozitek, citit jidlo v puse. Při tom nemusim vydavat usili při zvraceni a naprosto vyhovim svým chutovym bunkam, protože si dam klidne chipsy, cokoladu, zeli s knedlou, cokoli?. Ještě nikde jsem o tomto zpusobu ppp neslysela, ale urcite je to taky jeden druh. Stydim se za svůj život a vlastne si vic nez zit preju zepmrit a dat tak jidlu vecny klid. Vim totiž, ze dokud ziju, jidlo mi bude ovladat život..Lituju kazde promarnene chvile, kdy se neraduju, kdy nemuzu jit s pritelen na veceri, kdy se s nim kvuli jidlu pohadam, kdy jsem neprijemna na sve blizke, kdy si vedome ublizuju, kdy se zbytecne trapim? Budu rada, když se mi někdo z vas ozve a popovida si se mnou p.a.v.l.a.p@seznam.cz