Archive for category: Můj příběh

Když si pročítám příběhy na těchto stránkách, tak si říkám: PROČ? Proč něco tak hnusného a bezcitného, jako je anorexie a bulimie, existuje? I já jsem měla anorexii, počítala jsem kalorie i ve žvýkačkách, když jsem se v noci vzbudila, dělala jsem sklapovačky, běhala 2x denně. Jídlo mě úplně ovládlo! Nemyslela jsem na nic jiného! Ale jednoho dne jsem si řekla, že dokážu tuhle nemoc zničit. Chtěla jsem to dokázat sama – ale marně. Touha po tom být hubená, byla silnější než moje vůle. A v tu dobu jsem udělala jednu obrovskou chybu – řekla jsem o tom mé kamarádce. Doufala jsem, že mi pomůže, že v tom nebudu sama, ale stal se úplný opak. Vykašlala se na mě. A já vím, že v tu dobu, co ona odešla, už nevěřím v žádný zázrak. Něvěřím, že bych se někdy mohla podívat do zrcadla bez toho, aniž bych viděla ty odporné špeky. Něvěřím, že se sama sobě budu někdy líbit. Jediný člověk, na kterého jsem spoléhala byla ona, ale teď tady není. Je to absurdní, ale chybí mi. A já si říkám, co jsem udělala špatně, že ode mě odešla. Teď mám přítele, něco jsem mu o tom řekla, ale když se mě dotkne, tak mi pokaždé projede hlavou přání být hubenější a ještě hubenější. Je před Vánoci a já místo toho, abych byla šťastná, tak celý den nejím a večer to s tím jídlem zase přeháním. Už nevím, co je to normální oběd, jestli je normální dát si k večeři půlku rohlíku nebo jich sníst třeba šest. Chtěla bych, aby mě jídlo zase tolik neovládlo, abych byla šťastná. Svého přítele mám moc ráda, nechci ho prosit o pomoc, nechci ho ztratit…ale nevím, co mám dělat..

Ahoj,ze začátku chci říct,že tyto stránky čtu už delší dobu a všem vám držím palce. se svým vzhledem a hlavně váhou jsem měla a vlastně pořád mám,problémy už od dětství.Vždycky jsem byla baculka,už od 1. třídy se mi děcka posmívali a nadávali mi do tlustoprdek atd.,ale to mi ještě tak nevadilo.Myslela jsem si že všecko je vlastně jenom sranda,ale v duchu jsem se nenáviděla.Až do svých 12 let jsem s tím nic nedělala.Jenže to bylo na začátku puberty a já se začala pořádně zakulacovat.kynuly mi boky a zadek a břicho….nesnášela jsem se a nemohla se podívat do zrcadla.Ještě k tomu si mojeho přírustku na váze všimli i spolužáci a začali se mi posmívat a nadávat mi ještě víc než předtím.Musela jsem i přejít na novou školu.Bylo to před prázdninami a já si řekla dost!!!!už nechci být tlustá,vždyt můžu být hubená stejně jako ostatní a rozhodla se že do nové školy nastoupím jako úplně nový člověk,že shodím aspon 10 kilo!!!Neměla jsem to dělat,ted už to vím,byla sem blbá,neměla jsem se nechat ovlivnovat spolužákama,ale už je pozdě….Zkrátka,záte to asi všichni kdo si tím prošli,začala jsem omezovat ze začátku jen sladkosti,to pro mě bylo hodně těžký,protože čokoládou,zmrzlinou,bonbonama…. jsem si obalovala nervy a vždycky když sem přišla domů vyžrala jsem půl špajzu….Ale řikala sem si že to musím vydržet.TOHLE SI NIKDY NEŘÍKEJTE!nESTOJÍ TO ZA TO!Postupně jsem omezoval i hlavní jídla a ne¨jedla už skoro nic.Ze začátku jsem na sebe byla pyšná,všichni mě chválili jak mi to ted sluší a já byla štastná.Alespon na venek jsem tak působila.Všichni viděli jen můj vzhled ale na druhou stranu jsem denně hodiny cvičila a ze všech stran na mě útočil hlad.Snažila jsem se honevnímat,ale přitom jsem myslela celý den jen na to čím bych se nacpala.Ale ovládala jsem to,jenže mamce se to už přestalo líbit,zvlášt když sem se zhoršila ve škole,najednou byli všichni proti mě a říkali mi at už začnu zase jíst…že už jsem zhubla dost,jenže ono to nešlo…nešlo vrátit čas zpátky,já se pořád viděla v zrcadle tlustá jako bečka.Došlo to tak daleko že jsem omdlela ve škole a mamka mi hrozila že mě odveze do blázince.To mě vzpamatovalo a já začala trochu jíst.Snažím se jíst alespon 3krát deně v malých porcích a snažím se dívat se na sebe trochu jinak a dochází mi,že svět se netočí jenom kolem vzhedu a váhy,ale záleží hlavně na tom,co v nás je a jak vyzařujeme na okolí.Všichni mi moc pomáhají ve škole i doma,ale vím žedo toho můžu kdykoli zase spadnout,stačí pár poznámek blbých děcek a jak to může skončit……Proto vás prosím,nikomu nenadávejte,ani když má pár kilo navíc,třeba za to nemůže a v jádru je to fajn člověk,mějte se hezky a DRŽTE SE ZE VŠECH SIL!!!!!!

Čau holky,tak si tady pročítam vaše příběhy a uvědomuju si,že bych s tímhle způsobem života měla přestat..ale já CHCI zhubnout.Už jako malá sem byla buřtík.Taky mi to kažej připomínal-doma,ve škole..když mi bylo asi 12 rozhodla sem se,že zhubnu.To sem třeba dva dny nejedla,ale pak jsem to už nevydržela a začla se zase cpát..V létě jsem se styděla vylézt ven v tričku,všechny moje špeky na břiše dost vynikly.Já jsem nikdy nebyla tlustá v obličeji,mam i malej zadek,štíhlý nohy,ale břicho..samej tuk,když se na sebe podívam do zrcadla v plavkách,rozbrečim se jak malý děcko.Chci zhubnout,chci mít pěkný,vypracovaný bříško s minimem tuku.Ještě o prázdninách sem vážila 60kg,řekla sem si,že zhubnu těch 8kg.Tak jsem nasadila přísnou dietu,jedla jen ovoce a zeleninu.Za týden sem shodila asi 3 kg,super,ale já chtěla aby to šlo rychleji,přestala jsem jíst.Za 14 dnů sem měla už jenom 50kg.Začla sem zase trošku jíst a to zas jen ovoce a zeleninu.Byla jsem totiž strašně zesláblá,na všchechny protivná,nedokázala se soustředit..Najednou jsem byla šťastná,byla jsem hubená a líbila se sama sobě.Pořád jsem se kontrolovala v zrcadle,vážila..za chvilku jsem si na svojí novou postavu zvykla a začla se zase přejídat.Před měsícem váha ukazovala 61kg!Měla jsem z toho pořádnou depku a nenapadlo mě nic lepšího,než vybílit lednici a jít to vyzvracet.Ze začátku to nešlo,zvracela sem i půl hodiny..Tak tohle dělam měsíc,někdy i 5x denně a váha ukazuje 57kg:-(Myslela jsem,že to pujde rychleji,takže zase nasazuju hladovku.Jídlo vždycky jenom rozžvejkam,a pak vyplivnu.To mi stačí.Já vim,že se tímhle ničim,ale nechci se už utápět v depresích,že sem ta tlustá,co si nemůže vzít pěkný oblečení,aby se jí všichni nevysmáli.Víte, já se nedokážu mít ráda taková jaká jsem-tlustá.Asi mi z toho vážně hrabe,ale spokojená budu jenom hubená!

Ahojky všem děvčatům, které se neustále potýkají s anorexii a bulímií.Já mám ten samý problém, který nastal po porodu, kdy jsem za těhotenství přibrala 23kg Je mi 30, mám 8mi leté dítě. Měřim 174 a vážím 83 Kg. Hrůza. Anorexii jsem níkdy neměla. Marně se snažím od porodu něco dostat dolů. Ale dostala jsem dolů tak 5-6 kg. Mám asi občasnou bulímii, protože v práci zvracet nemůžu, takže zvracím doma a to jen když tam nikdo není.Takže tak 2-3 měsíčně. Jednou jsem zvracela skoro každý den, ale stejně jsem nic nezhubla. Je to velice těžké, ale vše je jen a jen o vůli. a tu já mám velice slabou. Takže asi budu stále bojovat občas zvracet…….. a asi se z toho brzo zbláznim. Všechno je mi malý, vypadám vedle manžela jak kolos. Na druhou stranu nechci spadnou do anorexie, ale to mě asi nehrozí. NEDOKÁŽU NEJÍST. Pokud máte někdo zájem mi poradit jak zdravě dostat kila dolu, tak zde je na mě e-mail vodovenka@atlas.cz Díky

Dlouho jsem se rozhodovala jestli mám jsem napsat, protože tyhle stránky navštěvuji dost často tak nevím jestli můj problém jet tak hrozný jako ty které tu stojí. Zhubnout jsem se snažila asi 3 roky a neúspěšně. Před třemi lety jsem si uvědomila že jsem jaksi objemnější a k tomu mnohem menší jak mé kolegyně. Vadily mi na sobě asi nejvíce prsa (po mamce), všemožně jsem se je snažila schovávat, nosila vytahaná trička a mikiny. Jakákoliv zmínka o mých prsou mě dováděla ke hroznému vzteku. A taky jsem měla hrozné špeky na břiše a ten zadek? škoda mluvit ! Říkala jsem si že s tím musím něco udělat, protože se ze mě stávala ušlápnutá puťka ve vytahaném svetru. Já jsem naopak velmi energická, ambiciózní, vůdčí, společenská a jsem ráda středem pozornosti. Ale tyhle všechny moje vlastnosti ve mně utlačovalo moje tělo. Prostě jsem se nemohla projevovat jako JÁ, bála jsem se že jakmile na sebe upozorním, lidi hned začnou koukat na moje prsa a špeky a řeknou si ?Pane Bože ta ale vypadá příšerně. Že se vůbec nestydí vyjít mezi lidy.? V srpnu tohoto roku jsem vážila 55 kg a měřím 158 cm. Za 14 dní jsem zhubla 5 kg. Je to asi tím že jsem byla na brigádě kde jsem hodně makala od 6 do 12 hodin. Za tu dobu jsem jedla jen jedno jablko nebo nektarinku. A když jsem přišla domu tak jsem si dala normálně oběd. Taky jsem doma cvičila a denně běhala. Byla jsem hrozně šťastná za těch 5 kg, které jsem shodila. Cítila jsem se hrozně moc dobře, tak lehčeji a zase jsem byla ta sebevědomá a společenská holka. I když mi prsa vůbec nezmizela doufala jsem že v říjnu už budu mít místo trojek vysněné jedničky. Ale ouha, jak začala škola na běh a jiné cvičení nezbýval čas a navíc obědy ve škole, ty jsem jeden čas vůbec nejedla a ve škole nesvačila, takže jsem byla celý den o hladu ale vydržela jsem to říkala jsem si jak jsou všichni tak nedokonalý že si musí stále něco v kantýně kupovat a následně pojídat. Jenže když člověk celý dně hladový a pak přijde domů, kde má v lednici dobroučké smetanové jogurty a ve špajzu slaďoučkou čokoládku. Jen těžko se odolává. Tak jen co jsem přišla že školy tak jsem se napucla k prasknutí až mi bylo blbě. Uvažovala jsem taky o tom to vyzvracet, alte na to se mám moc ráda, nedovedla bych si strčit prst do krku? Teď je den před Vánocemi a já v 11 hodin večer pojídám cukroví vážím úděsných 57 kg ! ! ! O prsou ani nemluvím, mám už snad čtyřky ! ! ! Jestli mi jen někdo bude chtít napsat tak budu velmi ráda. anitsedom@seznam.cz