neni to jednoduché..

Ahojky všem,jsem tady poprvé,tak bych vám taky chtěla napsat svůj problém.Trpím bulímií už 5 rok,ale moc ni to nejde,možná jako mnoha zvás.Dokonce jsem jezdila 2 roky do Prahy ke specialistovi,je pravda,že se mi to zlepšilo,dokonce jsem vydržela dlouho nezvracet,ale jakmile mám nějaký stres či problém,tak je to tady zase.Celý rok 2004 jsem měla katastrofální,když to schrnu stručně,tak jsem se po 3letech rozešla s přítelem,moje máma byla na operaci s rakovinou,pak jsem měla jednu prácičku kde mě pak napadli,no prostě parádní rok se dá říct.Takže to celkově na mě mělo vliv,jsem se skoro každý den cpala a cpala a pak končila nad záchodem.Měla jsem na sebě vztek,jak je možný,že nedokážu to všechno ovládat a nepřejídat se.Je hodně pravda,že jsem sama doma,takže je to těžký a hlavně v zimě.V létě nemám problém se nějak zaměstnat,nebo si jít zacvičit,zaběhat atd.Mám ráda sport,je to moje záliba,dokonce cvičím na stroji i doma,ale někdy ta samota na člověka padne a je to tady.Hodně přemýšlim nad tím,jak je možný,že to dokáže tělo tak ovládat,teda hlavně mozkově.Mělo by být jednoduchý,říct si,NE,nepřecpat se a nejít zvracet,ale kdo timhle prochází chápe,že zas tak jednoduchý to neni.Neni na to ani rady,když ti někdo poví,prostě to musíš zvládnout:je to dobrá rada,ale je to hlavně na té osobě co tim trpí jako já,aby byla v pohodě,měla dobré zázemí a podporu milované osoby.Dělá to hodně.Vím to z vlastní zkušenosti,jelikož žádnou podporu nemám ani v rodičích,jsem na všechno sama a o to je to těžší.Takže pro vás všechny,co jste na tom podobně,držim palečky,ať se vám to jednou povede překonat a hlavně,aby vás to nedohnalo ke špatnému konci.Taky se o to pokouším a snad to jednou zvládnu.