Jsou i šťastný konce…:o)
Jo, tak dva dny jsem nezvracela, a jsem hepy stejně tak jako před rokem, kdy jsem s tim končila stejně…. s bulimií. Dala jsem si určitou představu, jak bych chtěla vypadat, a i když jsem na sobě včera viděla v zrcadle dosti neforemnej špíček, nepanikařila jsem jako když jsem béčko měla, ale řekla si, že to se dá v klidu shodit, každopádně se za to nebudu nesnášet, protože narozdíl od minulosti se MAM RÁDA… a konec s bulimií neni jenom konec s nemocí, ale novej životní styl, kterej vám otevírá hrozně moc netušenejch možností… a věřte mi to, vždyť já to prožívám už podruhý… a myslim, že i naposled. Když jsem s tim začínala podruhý, věřila jsem tomu, že mi to přinese něco, co mi poprvý nepřineslo… ale akorát jsem se vrátila do starejch kolejí, který jsem důvěrně znala, a který mi byly jenom nepříjemný. Poučování je na nic, ale doufám, že až na to jedna z Vás příde taky, tak taky uvěří, že šťastný konce ještě existujou… a to pro každýho…:o)