Archive for category: Můj příběh

uz je to asi mesiac, co som sem pisala svoj pribeh. asi nie je nicim neobycajny, kedze mi nan nikto nenapisal komentar, radu, ci poznamku. viem, ze je takych pribehov vela, ale tymto si pripadam, ako keby som uz naozaj nikoho nezaujimala. ako som nezaujimala psychologicku, psychiatricku, ci inych lekarov… nikto neberie vazne to, ze mam problem a tak si pripadam, ze ho ani nemam a nicim sa viac a viac, lebo mam pocit, ze je to vsetko v poriadku, ked na to nikto nereaguje… zvraciam kazdy den. niekedy raz, niekedy dvakrat, trikrat… je to cim dalej tym tazsie, lebo takto, ako teraz (2 mesiace vkuse) som este nevracala. skor som sa drzala nejedenia a ak som niekedy nieco zjedla, tak som to vyvracala (ale to sa stavalo max. 1 do mesiaca). no teraz neviem udrzat chut a jem vela. a teda aj viac vraciam. no ked si uz strcim tie prsty do krku, moj zaludok na to nereaguje ako kedysi. uz si zvykol na prsty v krku a tak sa nejak nenamaha napnut a vyhodit von vsetko to svinstvo. a to ma este viac deprimuje. ked aj chcem vracat ale telo to odmieta. neviem ako dalej… takto to predsa nemoze ist dokola a dokola a dokola ?!?!?!?!?!?!

Zdravím všechny zoifalý holky jako jsem já.Ta potvora bulimie se mě neustále drží a ne ene se jí zbavit,bojuju sní už přes rok a stále nad ní nemůžu vyhrát!od prosince chodím k psycholozce která mi má pomoc ale proč se jí to doprčic nedaří?!cpe mi do hlavy at to nedělám at ty projímadla nejim at nezvracim že sem pěkná holka a nremám to zapotřebí,to je sice hezký ale copak mi tyhle řeči pomůžou?!vůbec to nepomáhá,zvracim skoro denně,snim dvě balení projímadla denně,když ho nemám tak sem nervní a zoufalá a snažim se ho co nejrychleji koupit!už fakt nevim jak dál,mám pocit že jedinný co by mi pomohlo je zavřít mě na 3 měsíce na psychiatrii,ale vždyt já tam přece nechci?!asi by bylo nejlepší se někam odstěhovat a jíst jen to co chci a neposlouchat denne matky reci!Holky tak kdo nám sakra může jenom pomoct?!Proč sme do toho jen spadli?! Budu ráda když se mi někdo ozvete,ráda to sněkym proberu,protože kromě mámy o tom nikdo neví,žádný kamarádi to ani netuší…. můj email:BNekolova@seznam.cz Díky všem a držím všem moc palce!

Ahoj, rozhodla jsem, ze se taky podelim o svuj pribeh a to jen diky anonimite, jelikoz opravdu se tim nekde moc nechlubim. Vsechno to zacalo v mych 17 letech a trvalo zhruba pet let, tehdy jsem se poprve bezhlave zamilovala a jelikoz jsem nikdy netrpela vysokym sebevedomim a vetsinou se spise podcenovala, jelikoz jsem uz od skolky byla spise introvert a okoli me povazovalo bud za namyslenou nebo proste „zvlastni“, dost mi zalezelo,abych v lasce u tohoto kluka obstala a kdyz mi rekl, ze bych mela vice sportovat, jelikoz za par let bych mohla mit velky zadek(tehdy 177/67),zacala jsem o sve postave dost pochybovat a kdyz odjel na studujni pobyt do Ameriky a tudiz se mnou pretrhal jakekoliv kontakty, slo to se mnou z kopce.Zacalo to nejezenim a sklouzlo do prejidani, cvicila jsem aerobick, dle Olgy Sipkove kazdy den dve hodinky, tohle trvalo asi rok do me prvni hospitalizace v psych.lecebne v Bohnicich.Tam jsem si pobyla tri mesice.Jelikoz jsem nevzladala chodit kazdy den do skoly byla jsem nucena opustit skolu a za rok jit na uciliste, ale v celku se v me nemoci nic nemenilo, sice jsem chodila na terapeuticke skupiny,ale jiz vim, ze to bylo v celku zbytecne, jelikoz ja jsem s tim vlastne zkoncit nechtela.I kdyz jsem si namlouvala a vsem v okoli, ze ano. Timto bych se chtela vsem omluvit, vim, jak to se mnou bylo v te dobe tezke.Kdyz me videli jak chradnu. Nasledovalo propusteni pri vaze (177/55) a dochazeni do deniho stacionare na Karlov,kde mi byly rok oporou, ale jejich snazeni vychazelo nadarmo….. az o dva roky pozdeji kdyz jsem zkoncila na tom nejhorsim pavilonu v PLB s vahou (177/49)neschopnouci se zvednout z postele a bojovanim i s polknutim tekutin jsem opravdu dostala strach o svuj zivot a asi jedine tak jsem si uvedomila co opravdu nechci a to UMRIT. Jelikoz jsem mela pri sobe fajn kluka a rodinu, dokazala jsem to co se mi zdalo vzdy nemozne, i kdyz to jeste dost dlouho dobu trvalo, ale muzu rict ze nyni (177/65)se citim uzdravena a Vam ostatni holky drzim palecky, vim jak je to tezke, ale ze sve zkusenosti vim, ze clovek musi padnout na uplne dno, aby si uvedomil co chce a vzpamatoval se, i kdyz to dost boli a hlavne ty okolo, coz si uvedomuji az ted.Vim, ze tato nemoc ve me bude cihat po cely zivot a ze je moznost recedivity,ale jsem si jista ,ze bude uz hooodne hluboko v mem podvedomi a ze ji uz nedam sanci,aby nademnou vyhrala:)))

Ahoj tuhle stranku jsem objevila asi pred 14 dny a jsem za to moc vdecna protoze kdyz je mi nejhur prectu si vase pribehy a vim ze v tom nejsem sama. Je mi 18 a letos maturuju, ale pokud se sebou brzo nezacnu neco delat nevim jak to dopadne. S jidlem jsem zacala vyvadet asi ve 13, kdyz jsem se zacala zakulacovat. Vzdycky jsem hodne jedla a kdyz jsem si jednou navazila 62/172 zacal kolotoc diet a prejidani a do 15 jsem to dopracovala az na 68kg. Pravdepodobne bych dale pribirala, kdyby nezasahla nejaka vyssi moc:)ne nebyla to zadna magicka sila, proste jsem zacala chodit ven, nasla si kluka a zhubla na 59 bez jakekoliv diety a omezovani, proste jsem na jidlo vubec nemyslela (jak jsem to dokazala?!) Nebyla jsem uplne hubena ale neprislo mi to, byla jsem spokojena tri krasne roky. 3 roky na ktere dodnes nostalgicky vzpominam, jsem jedla uplne normalne. Az pred rokem – boze co me to napadlo!!! jsem se vsadila s pritelem, ze kdyz zhubnu na 53kg tak mi zaplati dovolenou. Takova blbost, ale priznavam byl to muj napad, uz mi nestacilo byt prumer, chtela jsem byt kocka, za kterou se budou kluci otacet. Hubla jsem ale rozumne, chodila na spinning a zhubla na 55 a mela postavu akorat. Loni na jare jsem se zamilovala do jednoho 30 leteho bohema, rozesla se s pritelem – tak, rekla jsem si, ted si budu uzivat zivota. Zacala jsem pit spoustu piva, prestala sportovat a ucit(jeste ze uz byl konec roku)a hlavne se silene prejidat. Pribrala jsem na 62, bylo leto, ja nevlezla do poloviny satniku, na bocich faldy bylo mi ze sebe zle. Najednou jsem byla tlusta a bez chlapa. Zacala jsem s dietama, ale nedarilo se. Vzdycky, kdyz jsem jen trochu selhala, tak jsem chtela jit zvracet, ale neslo to. Myslela jsem, ze cim vic toho snim, tim to pude snaz. Nakonec se mi podarilo neco dostat ven, ale jen malou cast toho co jsem snedla. A mela vycitky, brecela jsem, sliboval si ze uz to nikdy neudelam. A bylo to cim dal horsi. Vyjezena lednicka, lzi rodicum, kamaradum, bolesti bricha. Uplne se mi zatemnil mozek, myslim jen na jidlo. Nic me nebavi, namam zadne konicky, porad se hlidam, kolik toho snim, ale kdyz jednou selzu tak se nekolik dni prejidam, ale niceho dobreho. Snim vsechno co vidim, treba suchy chleba nebo skvarky – fuj. Nedelam to pro pozitek – je to trest. Schvalne se nicim, protoze se vubec nemam rada. Mam silene stavy, pripadam si jako slaboch, ze to ani nedokazu vyzvracet. Boli me bricho a nemuzu se soustredit na uceni. Dneska jsem dokonce prisla do skoly az na 3. hodinu, rano jsem se silene prejedla a rikala si ze naposled, ale odpoledne zase a ted nasi odesli do kina tak jsem si uvarila vajicko a 3 chleby s maslem, 2 jogurty a snedla jsem sestre Ferrero Rocher. Asi tak 20 000 kJ mozna vic. Je tok placi. Misto abych se ucila, tak ctu vase pribehy, jen to me drzi nad vodou, abych se ted neslozila. Kdyz se prejim, nemuzu mezi lidi, mam pocit ze to na me kazdy vidi. Minuly tyden jsem se rozbrecela v pizzerii. Ja totiz bud nejim skoro nic nebo vsechno. Neumim jist normalne. Nevim co to je jist normalne. Jim jenom zdrave a nizkotucne veci nejsem schopna si doprat neco dobreho a kdyz selzu tak jim vsechno na co narazim dokud se nemuzu hybat. Pak se snazim zvracet ale moc to nejde a pocitam kJ a vazim se co 5 min a piju projimavy caj. Jine dny zas jim jen nizkotucne jogurty a varenou zeleninu a sedim nad ucenim a myslim na jidlo a kdyz jdu spat kruci mi bv brise a v noci se mi zda, ze jsem se prejedla a probudim se stastna ze to neni pravda a hned si vezmu zrcatko a pozoruju bricho jestli neni vetsi. A kdyz se zase prejim, rano se probudim ze slzama v ocich a preju si aby to nebyla pravda. Je to silene…pritom vazim priblizne porad stejne ted mam asi 59kg stridave hubnu a pribiram. Ale pripadam si strasne tlusta i kdyz vazim skoro stejne uz 5 let. Kdyz se divam na stare fotky pripadam si tam hezci a hubenejsi i kdyz vsichni rikaji ze vypadam stejne. Zavidim vsem hubenym holkam kdyz vidim jak ji sladke a rikam si, ze ja chudacek si to nemuzu dovolit. Pritom kdyz dostanu zachvat tak snim 100x vic. Vymklo se mi to z rukou, ale to je presne ono jedine co umim je plakat nad rozlitym mlikem. Chtela bych jit k psychologovi, ale lidi mi rikaji, ze mi nic neni. Ze si v tom libuju, ze si preju mit bulimii, ze jen chci aby me nekdo litoval. Ja jen chci jist normalne a nebat se vychazet z domu, chci odmaturovat a neztratit kamarady… je to moc? Nemuzu tohle vsechno dat jidlu…ja nevim co je spravne a co normalni, jestli je chyba ve me nebo si jen neco vsugerovavam.Nedokazu to rozlisit, nedokazu realne premyslet.Mam pocit ze se mi mozek promenil v jitrnici… Ale verim, ze mozna uz zítra se to zmeni pokusim se s tim něco udelat. Tesim se az vam budu moct napsat svůj happyend? Jestli ma nekdo podobny pocit nebo ma chut mi neco sdelit – vjehlice@seznam.cz

ahoj…. Jeste tu ani nevidim svuj pribeh a pisu dalsi..myslim,ze se jmenoval ehh..vlastne nevim..neco o tom ze uz jsme to zvladlaa ze nezvracim.. jenže!!! Na konci jsem minule psala,ze doufam,ze to vsechno nezakriknu(to jak jsem rikala,ze uz to zvlada..atd)ale myslim,ze jsem to zakrokla.nezvladam o!zase se prejidam jak prsatko a nejde to zastavit…prijela mmi babca a privezla spoustu cokola,cusenek a sposty sladkyho a ja nemohla odolat..mam strach,ze az ted pujdu do sprchy,strcim si ten zatracenej prs do krku..mama za sebou celou cokokladu,cusenky,kolace a livance..jsem nafoukla k prasknuti.. jidlo mi nici zivot,nevim jak dal,nevim co mma delat abych tohoh tolik nesnedla.nechci zase zacit zvracet.k nicemu to nevede,ledatak k dobrymu pocitu,ze clovek neni tolik plnej..ale ja uz jsem zoufala..ja se nechci prejidat..tolik jsem stloustla po tom prejidani..stehna,zadek,bricho -samy spek..chce se mi brecet..je mi strasne…proste se nedokazu jidlu vyhnout..ovladlo me..a to ja nechi. Nikdo to o me nevi,jen to ,ze se prejidam-to lidi vedi,ale ze jsem byla bulimicka trochu amela stim problemy to ne..nedokazu to nikomu rict..jen vim,ze az budu strasi cely to povim ame a svy kamosce,aby to vedely..kdybych to rekla mame asi y se zblaznila.jsem jedinacek..jeji mazanek..babicky taky ta by se zvencla dvojnasob.do jidla me nuti a taky diky ni(trochu)se zeme prave ta mala bulimicka stala.uz se teda tesim az jim to reknu.ted by me mama nutila po doktorech po nemocnicihc..blablabla a ni na to nemuzu myslet.a hlave-chci to vedet jen ja-ted i vy. chci zacit jist normalne-malo.jezis ja uz nemuzu..za 6 tydnu mam prijmaci rizeni na stredni a musim to zvladnou,tak ze se nicim nesmim rozptiylovat..tadyto je misto kde se clovek muze vypovidat,kde mu treba i poradi..no nic…ted mam asi 51kg?nevim…prave ted mam obvod pasu 71cm!!!!!!!! merim 168cm..nedavno jsem mela 61cm kolem pasu!!10cm….jsme tlusta!!!!nenavidim se!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! a je mi spatne..ja uz nemuzuuuuu………. :o(( nespadnete do taho vy! je to vazne strašnéééé….