Archive for category: Můj příběh

Ahojky všem, Už dlouho jsem přemýšlela jestli mám nebo nemám napsat na tyhle stránky. Vlastně ani nemám takový problémy jako vy ostatní které trpíte anorexií nebo bulímií. Vlastně jednou skoro ale nějako sem si o všechno uvědomila a skončila s tím, i když se mi teda vůbec nechtělo. Nechtěla sem zase začít normálně jíst, abych náhodou nepřibrala. Napíšu to raději od začátku. V létě jsem byla v lázních, kam sem se hodně strašně moc těšila. Hlavně za kamošema, s kterejma je ta nej zábava. Odjela jsem na celý měsíc a to znamenalo, že celých 30 dní neuvidím svého přítele. Ale co, říkala jsem si, máme mobil, dopisy atd. Neděla sem si z toho nic až jednoho dne mi od něj začli chodit sms, jak se mu líbí jedna holka. Hubená, nádherná? Nevěděla jsem co dělat. V tý době jsem měla 165 cm a 67 kg. Nebyla jsem tlustá, jen trošku oplácanější? ale aspoň sem se líbila? teda myslela jsem si že pro něj sem ta nej já ale po těch sms to už tak nebylo. Rozhodla jsem se, že s tím něco udělám. Ze dne na den sem omezila jídlo. Nepatrná snídaně, místo pořádného oběda, jablko nebo banán. Prostě nějaké ovoce. No a k večeři už vlastně skoro nic. Svou druhou večeři jsem dávala klukům (potřebovali to víc jak já). Začla jsem chodit do posilovny. Pondělí, středa, pátek. Někdy i v jiný den. Byla jsem tam vždy aspoň 2 hodiny. Během 14 dní jsem zhubla 12kg. Ale líbila jsem se nej sobě, ale taky jiným. I když mí kamarádi moc nadšený nebyli. Báli se o mě ale já si to vůbec neuvědomovala. Po měsíci jsem odjela domů a viděla sem s tím mojim. Všiml si že sem zhubla, že mi to sluší, že sem si už mohla dovolit krátký trička. Jenže sem si uvědomila, proč to vlastně dělám. Vždyť já se mu mám líbit taková jaká jsem. Byla sem stále víc a víc podrážděná jak sem nejedla, unavená a hlavně mi byla docela zima. Řekla jsem si dost? kašlu na to a zase začla normálně jíst. Po nějakým měsíci sem se opět dostala na váhu přes 60kg myslím, že jsem měla 63 kg. A já zase začla bejt ta stará, usměvavá holčina. V listopadu jsem zase začla bláznit, ale naštěstí mi to skoro nevydrželo. Prostě tvrdím: HOLKA MÁ BÝT SAMA SEBOU, NEPŘETVAŘOVAT SE KVŮLI LIDEM KTEŘÍ ZA TO NESTOJÍ. A NESTOJÍ ZA TO ŽÁDNEJ KLUK. TO MI VĚŘTE. Jestli by mi chtěl někdo něco napsat, může. Budu jedině ráda. Všem vám držím palce pa tedies@seznam.cz

Ahoj,měřím 150 cm a vážím 47 kg. Všichni mi tvrdí, že je to v pohodě, ale já si připadám strašně tlustá. Největší peklo pro mě je svléknout se do spodního prádla a v létě do plavek. Jídlo je moje droga. Celý den třeba vydržím nic nejíst, ale večer přijedu ze školy domů a strašně se přecpu tak, že je mi zle a po „akci“ ještě hůř psychicky. Mám strašný výčitky svědomí a nenávidím se za to. Celý den ve škole jenom pozoruju ostatní holky jakej mají zadek, břicho nebo nohy a co všechno jí. Jsem už z toho zoufalá, nemyslím na nic jinýho. Mám skvělýho kluka, kterej mě miluje, pořád mi říká jak jsem krásná a skvělá, ví o tom, jaký mám mindráky. Já mu jinak strašně věřím, vím, že je ke mně upřímnej, ale tomuhle se těžko věří. Občas o nějaký holce řekne, že má pěknou postavu a mě to strašně zraňuje. Vím, ža se mu líbí štíhlý holky. I jeho bejvalka měla dokonalou postavu. Takhle s ním nemůžu být nikdy šťastná. Nedokážu se uvolnit, pořád si připadám strašně ošklivá a tlustá, blbá a absolutně k ničemu. Moje sebevědomí se rovná nule. Hlavně, když se mám před ním svléknout, je to horor a on je pořád smutnej, protože neví, čím to je. Možná si myslí, že mě nevzrušuje, že se mi mazlení s ním nelíbí. Já jsem tohle ještě nikdy nikomu neřekla, nechci s tím nikoho otravovat, protože vím, že sama nemám ráda ty věčný holčičí nářky o tom, jak jsou strašně tlustý a tak. Jsem ráda, že jsem našla tyhle stránky a mohla se z toho alespoň vypsat. Jsem nešťastná. Nenávidím jídlo, je to můj největší nepřítel. Každy den začínám s tím, že tentokrát to už opravdu zvládnu, tak mi držte palce, aby ten den někdy nastal. Tohle trápení opravdu nikomu nepřeju!!!! Ahoj L

Vsehny,co ctou ty strasny osudy,zdravim! Rada bych se podelila o svůj zivot, dá – li se to zivotem vůbec nazvat… Asi tady nebudu jediná výjimka, když důvod svých začátků přiřknu klukovi, který přece za všechno může (sakra, proč to kvůli nim děláme!!!) Tak takhle to začalo, nevinně, nevinně kvůli jedné dávno zapomenuté lásce. A už je to 5 (!) let! Pět let jemse trápila jídlem, pět let jsem jedla jako prase, pět let jsem si byla odporná a nenáviděla sebesamu za to jak se chovam a jak ubližuju druhým. Jak ubližuju sestričce, mamině, tátovi, dědečkovi (který už není mez námi a kterýho to tenkrát tak zničilo) Musela jsem ubližít tolik lidem,abych přišla na to, že je to všechno na nic, žeje to cesta do záhuby, že je to pouhý okamžik štěstí a to co pak přijde jsou pocity nechutnosti, pocity, ve kterých zvažujete cenu svého života. Takhle jsem žila pět let. A za těch 5 let už jsem nikdy nepotkala kluka, kvůli kterýmu ten „požitek“ začal. Svoje lásky jsem střídala,jak to šlo. Samozřejmě jsem všechno zaháněla do extrému, jak s jídlem tak s klukama. Prostě jsem chtěla být dokonalá a dokonalá pro všechny. Takže koho jsem si umanula dostat, toho jsem dostat musela. Měla jsem přece naprosto ve svých rukách svůj život, mohla jsem jíst naprosto všechno, všechno co jsem chtěla a byla jsem šťíhlá (odporně!) Když už to trvá takhle dlouho přemýšlíte,jestli to vůbec jde přestat. Ale jde to!!! Jde to naučit se žít zase normálně, naučit se jíst. Ale je to dlouhá cesta a dlouhá cesta za poznáním, kdo vůbec jste a co v životě chcete. Já jsem na to přišla. A k tomu mi pomohla úplně běžná věc a to práce! 🙂 Celých pět, co jsem trpěla bulímií jsem chodila do školy, neměla jsem starosti, zajímala jsem se jen o to, jak vypadam, jak mě vnímá okolí a jak se jim líbim. Teď už jsem někdě úplně jinde, začla jsem po škole pracovat a změnil se mi život od základu. Přijdou jiný zodpovědnosti, jiné plány. Je to pět měsíců, co jsem se neohla nad záchodovou mísu! Pět měsíců, ale bylo tu pět let. A nástah je hodně! Tak zatraceně hodne! Držim Vám všem palce! Zkuste tu mrchu porazit !!! Neni tak silná, jak se zdá! DOKÁZEM TO!!!

Ahoj,posílám jen v krátkosti můj příběh. … Na základce jěště v devítce jsme byla v pohodě , hezký ksichtík , pěkný zdravý vlasy , bílý zuby postava úplně v normě . Co v normě dalo by se říct , že jsme byla docela hubená. Jediný co mi vadilo , bylo to ,že jsme byla trchu malá.Ale kdo by se tím zatěžoval ,když jsme vážila 50kg na 165cm , klukům sem se líbila= byla jsme hubená!!! jenže pak jsem se musela učit na zkoušky. V březnu mi odvezly dědu do nemocnice a tak jsme za ní každý druhý den chodili , nemohla jsem se tedy učit. Zkoušky jsem dělala 25. května a učit jsme se začala až 7ho ,protože 6.května děda jel zase domů a byla zdravý.měla jsme na to 18 dní, učila jsem se 20 hodi děnně. Na zkouškách jsem byla dvacáta a přijaly mě tudíš . Máma byla pyšná o to víc když jsem měla jěště dobrý výzo! Byl to fakt nářez o to větší ,že jsme se učila jen těch 18 dní. Za odměnu mi na prázdninách dělala pomyšlení. A já jelikož jsem v zkouškovým obdobím nejedla tak jsem si řekla proč si po tý dřině neodpočinout?Zasloužím si to …. …. V prváku na střední(po prázdninách) jsem měla 168cm/ 75kg!!!¨nikdo se mi nesmál ,prostě pohoda ,jenže asi tak v listopadu se mi začal líbit jeden kluk ze třetáku. Líbil se všem holkám,ale on si vybíral jen samé „modelky“. Strašně jsem ho chtěla ,byl o 2 roky straší a tak jsme mu nadbíhala co to šlo aby si mě všim.Třeba o přestávce když seděl venku na lavičce tak jsme kolem něj třeba 6x prošla. Samozřejmě ,že si mě všiml ,ale jinak než jsme chtěla.Myslela jsem ,že když po mě kouká tak ,že to vypadá slibně. POkračovala jsem proto v nadbíhání dál. Asi tak v dubnu v květnu(to už jsem měla asi 78kg) jsem zase kolem něj šla( samo ,že jakoby “ náhodou“) a slyšela jsme jak říká ¨kámošům : “ KDYBY BYLA ALESPON NORMÁLNÍ , KDYBY BYLA ASPON MALIČKO NORMÁLNÍ ,ALE TAKHLE TO SNAD NEMYSLÍ VÁŽNĚ.NEŘÍKÁM ,ŽE MUSÍM MÍT HUBENOU ,ALE TOHLE JE FAKT HNUS . TA SI SNAD DĚLÁ SRANDU“ Jeho kámoši něco jako at to zkusí ,že sex s hrošicí bude třeba fajn a tak … a pak s e začali smát . Bylo mi do breku. Přišli prázdniny a já začala hubnout … …samo ,že se mi to vymklo z rukou… V září jsme už měla 168cm/48kg. Ten kluk si toho všiml,ale nechtěl mě. líbí se mu snědý holky ,hnědý vlasy. Ká bloncka a světlá plet. Snažila jsem se zhubnout.Podařilo se říjen 2005= 45kg , leden 2005= 40kgPak o mě řekl ,že jsem anorektička a že jsme ubohá . Neřekl to přímo ,ale doneslo se mi to. únor 2005= psychiatrie,léčebna. Předevčírem jsem se vrátila. Viděla jsme ho s holkou….trhalo mi to srdce holky jestli do toho spadne¨te at to není kvůli klukovi nestojí to za to!!!!!!!!!!!