Zoufalec č.1

Ahoj!Můj příběh je modelový.Snad jen,že jsem nikdy nechtěla být nějaká modelka.Nechce se mi dnes tady vypisovat ze všech svých prohřešků minulosti.Dnešek mi i tak stačil.Již od svých 14 let se doslova plácám v anorexii a bulimii.Dnes jsem se rozhodla sem napsat,protože jsem se neskutečně přežrala (na tom by u mne nebylo nic zvláštního),ale i nadále se cítim nesmírně zoufalá,ani to blbý jídlo nedokázalo otupit dnešní beznaděj.Studuju dost náročnou školu a zase mě čekaji zkoušky-zvládnu to?Čím jsem nervóznější,tím víc jim a míň se učim.Dnes mi bylo řečeno,že dotyčnou zkoušku nikdo z nás nemůže udělat.Jako vždy jsem to na veřejnosti toto tvrzení zesměšnila,ale v skrytu duše upadla do deprese.Pak mě oškubali na brigádě-další podraz;setkala jsem se s hodně nemocnym starým člověkem a na vlastní oči viděla,co to znamená být starý (než to,tak radši snad umřít dřív).Cítim se opuštěná,hodně blízký člověk se na mě vykašlal;….prostě jsem dneska totálně na dně.Beznaděj,bezmoc,samota…znáte to.A ani vyspat se z toho nemůžu.Posledních 14 dnů jsem jak mátoha,ale v noci stejně koukám do stropu.Ráno vstanu úplně zničená s tím,že bych se měla celý den učit-no,to bych nejradši nevylejzala.Prostě se mi poslední dobou vlbec nedaří.Připadám si jak v nějaký bedně,ze který nemůžu ven.A mašličkou,lépe řečeno uzlem,který nepovolí,takže se z ní nemůžu dostat ven,je bulimie.Píšu sem,aby mi někdo něco potěšujíícho a povzbuzujícího napsal.Nejradši bych se stočila do klubíčka,usnula…,někam se prostě z tohohle příšernýho světa alespoň na chvilku ztratila.Opravdu jen na chvilku,pak bych se chtěla vrátit.Jen mi poslední dobou opravdu chybí nějaký ten motor,který by mě nakopl,abych zase ráno vstávala s většími nadějemi,než jak to protlouct do večera apak padnout.Děkuju všem,kdo mi sem nebo na beruska.008@volny.cz napíše.