Známá písnička

Je to už delší doba co jsem se neozvala. Říkám si, zda je to dobré či ne, ale asi bych sem nepsala, kdybych zase nepotřebovala pomoc! Možná pomoc, možná pochopení nebo útěchu. Sama nevím. Stále věřím a doufám v to, že tady jednou napíšu příběh poslední, v dobrém slova smyslu. Například pod názvem: Vzala mi moc, ale já přežila! Nebo: Je silná, ale já jsem silnější! Tou onou myslím bulimii, která ne a ne se unavit. Jenže já už unavená jsem, snad proto za pár dní už po třetí budu zkoušet najít novou cestu a uzdravit se. Bude to dlouhá a trnitá cesta, ale já se nedám! Vzala mi hodně, nic už nemám, proto jsem na řadě teď já! Buď žít a být šťastná nebo vzdát se a jít s ní kam ona chce, vyčerpaná, nemohoucí, poražená! Je to dilema, ale musím chtít. Mám poslední šanci a nesmím se jí vzdát. Říkáte si proč poslední šanci? Protože se už po třetí budu pokoušet vzdát se této nemoci a znova nabít energii pro další život. Snad se mi to podaří. Drží se mě zuby nehty a já stále přemýšlím zda selhávám já nebo věci okolo mě, ale vždy přijdu na to, že selhávám jen já, nikdo jiný! Jsem odporná a nechutná, nenávidím se při každé myšlence na jídlo, takže stále! Nemůžu se na sebe podívat do zrcadla, na to sádlo, které je všude a je jak noční můra! Nemůžu se ho zbavit, stejně tak, jako oné bulimie. Abych Vám to trochu osvětlila. Za týden jedu do léčebny, pokoušet svůj osud. Minulý týden jsem díkybohu úspěšně odmaturovala a naivně si myslela, že teď budu za vodou. Ale všechno je jinak! Chybí mi kamarádky a třídní, chybí mi atmosféra školy a vůbec všechno, co se školou souviselo. Ve škole mě nad vodou držely kamarádky, měla jsem v nich velikou oporu a pochopení. Přišla jsem o to, tak jako v poslední době přicházím o všechno. Doma pochopení nemám, mamka mi stále vmetává do tváře, jak jsem všechno zkazila a asi má pravdu. Snaží se mi pomoci, ale nechápe to a to je velká překážka mezi námi, ale já to chápu. Nevěří mi v ničem, podezírá mě s věcí, které jsou bohužel pravda. S užíváním diuretik, projímadel a zvracením. Ví, že zvracím, ale netuší, že někdy i 6 x denně. Maminko promiň, promiň, že jsem to, co jsem ? vůbec nic!!! Promiň, že jsem Tě zklamala, není to Tvá vina. Ubližuji všem v okolí, a proto si nic dobrého nezasloužím. Holky zvládneme to, bude to těžké, ale ne tak těžké, abychom to neunesli, s tím velkým břemenem s ještě větším ? Bé ? se taháme už dlouho, ale máme okolo lidi, kteří se i přes naše neúspěchy a nesplnitelné sliby snaží pomoci. Děkuji, že jsem se opět mohla svěřit, tak snad někdy naposled pod názvem: VZALA MI MOC, ALE JÁ PŘEŽILA:-)