Chci být jako ostatmí

Zdravím všechny zoufalce, tedy jestli Vás mohu takhle nazvat.Já osobně bych se nazvala ještě hůře.Je mi 21 let studuji chemii na UK, mam super kluka, kamarády…Tak proč to dělám?????!!V pubertě jsem neunesla dospívání, zájem kluků,nezájem rodičů o mé problémy a bůhví co ještě.V prváku na gymplu jsem strávila v nemocnici s mentální anorexií.Stala jsem se vyvrhelem rodiny.Rozhodla jsem se, že se z toho dostanu sama, cítila jsem se hrozně silná a odhodlaná změnit svůj život, začít žít!Cítila jsem, že už zvládnu všechno.Ale s normálním životním optimismem přibývala kila a vtipné připomínky typu:já bych tě ani nepoznala, vždycky jsi byla taková hubená.Normální člověk by se nad tím moc nepozastavil, ale já nejsem normální.Koupila jsem si prášky na hubnutí a začala zvracet. Nesnáším se za to a nejhorší na tom je, že jsem si podruhé jistá:SAMA TO NEZVLÁDNU! Nikdo o tom neví,připadám si bezmocná.