Začátek anorexie?

Chtěla bych všechny co chodí na tuto stránku především pozdravit….Všechno to začalo když mi bylo asi osm let(teď:12let).Začala jsem přece jenom trochu víc vnímat to co si mezi sebou povídají dospělý a taky o tom přemýšlet…Protože mamka byla stále posedlá svou váhou cvičila každý den a šlapala na kole…..Přišlo mi to normální a tak jsem se s tím ani nějak moc nezabívala….Když mi bylo děvět mamka díky hormonálním přáškům přibrala deset kilo a v naší domácnosti se začalo objevovat slova hubnutí,dieta,váha,cvičení….čím dál častěji….Všechno to na mně začalo nějak dopadat,tím víc když začala pravidelně cvičit i moje o jedenáct let starší sestra….Začala jsem se v tomto kolektivu cítit čím dál tím víc hůř a své tělo jsem začala vnímat víc než kdokoli v mém věku z mého okolí..Bylo mi deset let,když jsem začala hubnout se sestrou a mamkou…Vyzkoušela jsem snad všechny diety co se objevovaly v novinácha a časopisech,ale vždycky jsem zhubla jen nějaké to kilo a za týden jsem ho měla zpět…Moc mě netěšilo a tak jsem se na tři měsíce vykašlala na všechny diety co jsem znala a žila jako normální hubený člověk….Přesto mě uvnitř zžíraly myšlenky na mou váhu a tvary mého těla….Rok 2005 byl pro mě dost bolestivý umřel z ničeho nic jeden rodinný příslušník…Sestra odjela do Irska…Mamce se stále nedařilo shodit nabraných deset kilogramů….Vzpomínala jsem na své diety…Při uklízení jsem narazila na časopis,ve kterém byla Mary-Kate Olsen jako anorektička…Začala jsem si hledat na internetu a v knihovně různé články o anorexii a bulimii…Nakonec jsem došla k závěru,že když mi žádná dieta nepomáhá tak mi pomůžen jedině anorexie…Bulimii jsem nechtěla zkusit,protože se mi hnusí když někdo zvrací…Začala jsem si omezovat jídelníček a rozdávat svačiny ve škole….Mí přátelé si ničeho nevšimli až na jednu kamarádku,která se mě nakonec na vše zeptala…Řekla jsem jí,že bych chtěla začít s anorexií,že jsem moc tlustá a nikdo mě nemá rád…Vymluvila mi to a začale ve třídě říkat ať si ode mne nikdo nebere svačiny…..Vyšlo jí to..Nikdo už se mé svačiny ani nedotkl…Začala jsem tedy nesjedenou svačinu nosit domů….Mamka mě za to pokaždé pořádně zprdla,protože jsem nechtěla vyhazovat svačiny do koše,nezbylo mi nic jiného než je zase jíst…Nejbližší přátelé si myslí,že jsem se ze záchvatů,kdy jsem chtěla být anorektička už dostala,ale tak tomu není….Nedávno jsem zjistila,že už zase myslím na anorexii,už se zase omezuji v jídle….Nedávno jsem ve škole začala kružítkem jezdit po žílácha pak jsem se málem sekla….Kamarádi si všimli,že prkotiny s kružítkem nedělám jen z nudy….Kružítko jsem si začala nosit i ven a snažila si rozříznout kůži…Jsem na pokarji zhroucení….Kdykoli mi někdo něco vyčte,cítím jak se mi do očí hrnou slzy,což se mi nikdy nedělo,v dubnu jsem si připadala všemi nechtěná…..Přátelé o mích problémech nic nevědí….Stejně by mi asi řekli jen ať toho nechám…..Já si,ale myslím,že jsem vyvinutá už dost a anorexie bych nechala až bych zhubla na vysněnouváhu…Jsem moc ráda,že jste si kdokoli přečetl můj článek a prosím napište jestli jsem na začátku anorexie…..Meggy