Začalo to nevině :(

Ahoj, je mi 15 a bude to mu rok co sem s tim začala. Brácha je sportovec a já se nemohla dívat jak pořád běhá musela sem taky 🙂 bylo to supr, běhala sem asi měsíc každý den a krásně se mi zpevnila postava (v té době sem normálně jedla všechno co sem chtěla). Byla sem tak akorát měřila 169cm a vážila asi 50kg. jenže jednoho dne sem si přečetla obal na čokoládě co sem zrovna jedla a zjistila, že když si dám 1 čokošku musím hodinu běhat. čokolády sem se vzdát nechtěla a proto sem pořád běhala v tédobě sem si taky hodně začala všímat „ideálů“ v médiích. Všude se psalo a bohužel i píše! Zhubněte! a budete štastní, sportujte! atd… V té době mi jaksi chyběl životní smysl a já myslela o.k. zhubnu pár kilek a on se náký ten smysl najde (jak naivní!) No jenže mně zhubnout nešlo snažila sem se asi 2 měsice -každý den běhat, snídaně jogyrt pak ovoce, těstoviny jogurt a ovoce … jenže pořád nic:( byla sem zoufalá pak sem se přestala trápit a začla normálně jíst jenže tim můj život úplně ztatil smysl. Byla sem vždy jedničkářka, prý nadprůměrně inteligentní,chtěla být dokonalá a bohužel sem byla i perfekcionistka. Nevím co se smým životem stalo, ale nák sem ho přestala vnímat – když sem nezhubla. Začala sem se za to trastat řezala sem se všude možně do rukou nohou .. Máma na to přišla a dotáhla k psycholžce, tý sem něco řekla ale o jídle ani slovo v tu dobu mi asi ani nedošlo že to dělám proto že sem selhala a nezhubla. takhle to šlo celou zimu. Ale začátkem jara si dala opravnej pokus a šla sem do toho brutálně. fakt drastický diety. Každý den … ráno mi bylo špatně po včerejším nájezdu tak sem nesnídala, ale od oběda sem žrala až do usnutí a nehorázně tloustla. Měla sem toho dost a chtěla normálně jíst a žít! jenže to nešlo. Pak sem odjela na 3 týdny k moři a tam sem byla ráda za každý jídlo co mi dali, jídlo fakt ubohý a já strašně hladověla jenže tam sem svou lednici neměla. Zhubla sem tam asi 2 kila, mimochodem mě vedoucí obvinila z anorexie. přijela sem domů a řekla si že budu jíst jako tam jenže se tak nestalo. žrala sem zas o 106 … asi v půlce prázdnin mě napadlo zvracet tak sem začala ze začátku to nešlo ale ted se mi zvedá žaludek i když se napiju vody. Už úmyslně nezvracím ale jíst normálně neumim pořád strašně žeru a trápim se, samozdřejmě taky nenávidim svoje tělo ale psycholožka mi řekla že tělo za to nemůže může za to jen můj rozum nebo spíš nerozum … je to pravda. Jen mozek mi pořád přikazuje : trestej se, zvracej, řež se vždyť ty si ta blbá tlustá holka co nic nedokázala tak trp! každý dne myslím na sebevraždu je jen otázka času kdy to udělám …