Abych se uzdravila, musím si projít všemi ppp?
Rozhodla jsem se, že sem připojím i svůj příběh. Bude samozřejmě stejný jako ty ostatní, protože jsme všechny tady stejně postižené. Moje trápení se s ppp trvá už 4 roky. Táhlo mi na 17. rok a přišla jsem si tlustá a bla bla. Však to znáte. Nejprve jsem svoje hubnutí řešila jakoby normálním jídlem, které jsem ale každý večer vyzvracela. Tohle jsem provozovala rok a zhubla tak skoro 10 kilo (až tomu ted nemůžu uvěřit!). Pak mi na to přišla mamka a musela jsem jí slíbit, že už to víckrát dělat nebudu. Sliby se slibujou, blázni se radujou, že? Je sice pravda, že jsem to skutečně nějakou dobu nedělala (asi tak další rok), ale během toho jsem skoro nejedla. Přestala jsem snídat, zrušila si obědy a vlastně jsem jedla jen před mamkou večer – jakoby normální večeři u nás (např. půl krajíce chleba se sýrem a zeleninu a pak nějaké mlsání, nebo jenom jogurt a ovoce. Ale vždycky jsme si s mamkou daly večer kousek čokolády nebo tak). Tímhle stylem jsem si udržela svou váhu asi 2 roky při výšce 170 cm na 48 kilech. Byla jsem tak spokojená. Měla jsem přítele, kterému jsem se takhle náramně líbila, ve škole mi to celkem šlo…Prostě jsem byla opravdu štastná. Přišly prázdniny před maturitou, kdy jsem sehnala brigádu v lahůdkách a tam se ve mně objevila opět nezkrotná chut k jídlu. Ujídala jsem majonézové saláty, zákusky, tučné sýry..Samozřejmě se to projevilo i na mé váze – přibrala jsem na 52. Následovaly stresy s maturitou, čokoládky, sladkosti…Najednou jsem měla 54, byla jsem protivná na své okolí…Přítel se se mnou kvůli tomu rozešel. Další etapa mého života – nástup na vysokou školu. Podlehla jsem rychle studentskému životu – kalbičky, jídlo v noci…Což se opět projevilo na mojí váze a o Vánocích 2006 jsem najednou měla 57 kg. Začala jsem zmatkovat a vzpomněla si, jak jsem tenkrát zhubla..Opět jsem se dostala do kolotoče zvracení, nejedení, přejídání…Sice jsem zhubla, ale strašně mě to psychicky vyčerpávalo. Naštěstí jsem se během VŠ poznala se svým současným přítelem, který mi strašně pomáhá a začínám znova. Sice začínám znova už skoro 3/4 roku, ale snažím se. Jen se nemůžu zbavit přejídání. Neumim ovládat svoje chutě. Neumim jíst. To je strašný. Momentálně asi začínám opět padat do anorexie, protože se jídla začínám bát – přes den se snažím jíst málo a pak samozřejmě večer to doháním. Přijdu si strašně tlustá a ošklivá, jsem opět protivná a velice psychicky labilní. Neustále brečim, jsem neštastná, v depresích. Nevím jak z tohohle kolotoče ven. Nevím si rady. Chci jíst na jednu stranu, chci strašně být zdravá a dávat si všechny ty dobroty a pak si říct dost. Na druhou stranu ale chci být zase ta hubenounká slečna s 48 kily, ta křehounká bytost..Nevim, prostě nevim jak dál. Už mi z toho asi definitivně hráblo. Dneska nejim celý den, až odpoledne, kdy máma přijde z práce a udělá lívance s tvarohem. Proč? Protože si naivně myslim, že mi to pomůže a přitom to je taková blbost. Co když se zase nehorázně přecpu? Co když…?? Musím se zase sebrat a jít dál, zkoušet to znovu, protože já to jednou dokážu. Chci to dokázat!!!