Vzpomínky na život
Není to ani tak dávno, co jsem si říkala: Ty bulimičky a anoretičky jsou doopravdy sebevrazi! V tu chvíli, přesně před dvěma roky mě ani omylem nebo náhodou nenapadlo, že právě já, ta cílevědomá holka, házenkářka, premiantka třídy a poloviční redaktorka nejmenovaných listů, že zrovná já budu bulimička!!!!!! Pokud si dobře vzpomínám, začínalo léto 2002 a já jsem se svými 172cm vážila nějakých 80kg. Nenáviděla jsem se a připadala jsem si jako nejtlustší holka na světě. Často jsem slýchala i od svého táty, že bych měla zhubnout, ale s mírou, poněvadž hraju házenou a zase nemůžu být nějaký to tintítko. Jenže to mi taky dost lezlo na nervičky a pomalu ve mě začala vřít slabá sebenenávist. Právě kolem 10. července jsem se rozhodla poprvé, že nebudu definitivně jíst. Opravdu mi stačilo pouhé pití, čistá neperlivá voda. Jenže problém, večer jsem hlady nemohla ani usnout, žaludek mě PROSIL o kousíček čehokoliv, třeba i piškotek, ale slabostí jsem ani nemohla vstát! To léto jsme přestavovali náš dům, spíše přistavovali garáž a novou kůlnu pro nábytek. Druhý den jsem ze začátku zvládala v pořádku, ale probdělá noc mě donutila si jít lehnout a spala jsem tehdy až do večera. Mamka si asi po týdnu všimla mých opuchlých očí a varovala mě před následky všelijakých diet a různých přípravků, co slibují 10 kilo za 5 dní! Myslela jsem si své, ale hned první trénink po 14ti dnech mě dostal a začala jsem alespoň jedenkrát denně jíst po malinkatých dávkách, ale hlavně aby si mamka a táta ničeho nevšimli. Bylo to naposled, co jsem se rozhodla, že s tím vším skončím, když jsem si přečetla knížku od Lenky Lanczové- Střípky mých lásekl. V tu chvíli jsem se svými 70kg chtěla bojovat, ale do Vánoc jsem měla opět 74, následně 75 a po Silvestru 81 kg a 174cm. Neštvalo mě to, chtěla jsem být pořád veselá, ale touha po krásném těle modelky mě donutila nadměrně cvičit, ale též normálně jíst. V létě jsem opět vážila 70 kg. Má nejtěžší hodina a nejstrašnější chvíle života se přiblížili. Léto roku 2003 mě naučilo. Po návratu ze soustředění se svým týmem jsem opět nastoupila do našeho gymnázia a slyšela chvály od všech mých spolužaček, jak jsem teď hubená a že mi to moc sluší. Sama jsem však netušila, že opět vážím během dvou měsíců o 10 kilo víc, tedy 80 kg. Když jsem zjistila tento údaj, protočili se mi panenky a nenapadlo mě nic jiného, než si strčit prst do krku a oběd i se zákuskem vyzvracet. Nedokážu ani popsat, jak jsem se v tu chvíli cítila, jak mi bylo dobře, ta lehkost a pocit, že vlastním tělo Naomi Cambel, prostě nádhera. Nechtěla jsem, abych opakovaně zvracela, tak jsem i občas oběd vynechala, třeba když jsem chtěla cvičit, nebo jít ven, prostě při různých situacích. V prosinci na Mikuláše jsem však začínala jíst stále více a více různé sladkosti, tudíž jsem více a více zvracela. Chtěla jsem se zabít, když jsem musela vyzvracet i štědrovečerní večeři. Samozřejmě o tom nikdo neměl ani potuchy, bylo to takové mé „malé“ tajemství. Během Vánoc jsem vyzvracela naprosto vše. Přejídala jsem se cukrovím a obědvala nepřekonatelné porce a vzápětí vše zvracela. Nevím, jak bych to popsala, ale o Silvestru, když jsme chtěli jet na zábavu našich kamarádů, se kterými chodíme často na různé pařby, nám to naši nepovolili, že prý je to moc daleko. Brečela jsem kvůli tomu celé 4 dny a noci probděla, ale můj kamarád Honza mě a mou sestru zachránil. Jel se tam se svou dívkou podívat kvůli svému bráškovi, který v oné skupině zpívá a hraje na klávesy. Cítila jsem se skvěle, když nás tam naši pustili. Měla jsem sice špatné svědomí, protože jsem snědla asi půlku plechu žloutkového cukroví, ale nevadilo mi to, protože jsem věděla, že uvidím svého miláčka Davida, který v oné skupině též zpívá( má nádherný hlas) a hraje na elektrickou kytaru. Škoda jen, že jsme v jedenáct musely odjet, protože naši nás chtěli mít na půlnoc doma. Byla jsem beznadějně do Davida zamilovaná, ale cítila jsem se skvěle a našim jsem vše, co jsem jim neodpustila, odpustila. Po půlnočním přípitku byly naši natolik opilí, že šli spát a já se sestrou jsme si udělali houbu( víno s kolou). Měla jsem jí asi půl litru a k tomu neuvěřitelné množství cukroví, chlebíčků, uzeného, jednohubek, brambůrků, zákusků atd. Moje břicho připomínalo škopík těhotné maminky ve stém měsíci. Šla jsem na záchod, ale stačilo se mi sehnout pro spadlou ponožku a vše jsem vyzvracela během 15 minut do vany. Nemusela jsem si dávat ani prst do krku, stačilo se mi opřít o břicho a šlo to samo. Sestře jsem se omluvila na nevolnost z houby a pak jsme šli spát. Tím dnem jsem si podepsala ortel. Od té doby jsem v sobě nenechala ani jediné jídlo, pití, PRÁŠEK. Nemohla jsem se napít, když jsem nemohla zvracet a to mě přinášelo potíže. Jednou večer, když už všichni spali jsem se hrozně moc přejedla chlebů s máslem a Junior salámem. Šla jsem ještě k sobě do pokoje, nevím proč, posadila jsem se na postel a najednou se ve mě vše zvrátilo. Rychle jsem si vzala do ruky umělou mísu vedle sebe, kterou jsem tam měla od večeře a vše do ní v sedě vyzvracela. Pak už jsem zvracela pravidelně do svých misek pod postelí a vždy večer, když všichni spali, jse šla vylít do záchodu, umýt a zase přichystat na další den. Teď si asi myslíte, že jsem nechutná a možná i prase, ale v tu dobu mě nic netížilo. Samozřejmě nastaly i první problémy. Ztráta menstruace, špatné výsledky ve sportu, časté nemoce, únava, stres a čím dál větší nenávist. Dokázala jsem už zvracet i při sprchování ve vaně, nezabránila mi ani sádra na ruce, noze, prostě nebylo a dosud není nic, co by mě zachránilo. Teď mám před druhými přijímacími zkouškami a jsem vystresovaná, nezvládám učení, sotva ve škole držím oči, abych neusnula, jsem protivná, ale tlustá. Každý mi říká, že bych už mohla být pomalu modelka, jak jsem zhubla, ale já si připadám jak nemožně tlustá holka, prostě METRÁČEK!!!!!! Nedávno jsem začla chodit s Romanem, je bezvadný kluk, ale bulímie je mezi námi zábranou. Nemůžu kvůli tomu kolikrát ani ven, prostě musím jít zvracet a ani mu nedokážu říct, proč, jak těžký mám problém. Zkoušela jsem přestat, ale ono to nejde. Nemůžu sníst pomalu ani jablko, aniž bych ho nevyzvracela a nejhorší je, že mi v životě NIKDY neudělají radost MOJE VLASTNÍ DĚTI!!!!!! Holky, i kdybyste měli vážit víc než celej tenhle svět, neblbněte a myslete na to, jak dobrá, nebo snad ještě výborná je vaše vůle, cílevědomost a psychika. Nedělám si srandu, ale až poprvé dáte prsty do krku, budete mít odřené ruce od zvracení a budete se uzavírat sami do sebe, nechodit ven a nenávidět se, pak už bude pozdě. Já se chci vyléčit, už kvůli Romanovi, ale mám strach to komukoliv říct, aby mě nešoupli někam do psychiatrický léčebny a neudělali ze mě blázna. HOLKY, VAŽTE SI TOHO JAKÝ JSTE A NECHTĚJTE, ABY VÁM LEZLI ŽEBRA, KYČLE, LOPATKY A VYPADALI JSTE JAK KOSTRY. JÁ SE STÁLE NESNÁŠÍM A VĚŘTE MI, ŽE JEŠTĚ ZHUBNU, AČ MÁM 176 CM A 65KG!!!!!! Držím vám všem všechny svoje palečky a pokud vás můžu poprosit, tak vy je na oplátku držte mně!!!!!!