Vzpomínky bolí

Ahoj všichni.Mám pro vás takový trochu jiný příběh.Před necelým rokem jsem měla anorexii.To by ještě tak jiné nebylo, ale měla jsem ji kvůli mojí vlastní mámě.Ta mi od malička vštipovala komplexy.Pamatuju si, že třeba jednou, to mi bylo asi 8 výslovně nakázala kuchařce ve školní jídelně, ať mi dává minimum jídla a ať mi nepřidává!Nikdy mi nekoupila jedinou sladkost nebo čokoládu.Ona totiž byla modelka.Kdysi dávno.Je ještě pořád moc pěkná a momentálně i hubenější než já.Ona totiž ze mě chtěla mít modelku taky.Tahala mě po všech možných konkurzech a pokaždé mi vyčítala, že mě nevzali, protože jsem tlustá a oplácaná.A to potom pro mě byly teprv muka!Naordinovala mi tzv “ očistný týden“, kdy jsem mohla podle jejího jídelníčku jíst každý den jenom bílý jogurt, 1 jablko a ananas.Vždycky říkala : „Holčičko jenom to vydrž a uvidíš jaká budeš krásná.Dneska se hold uplatní jenom hubení.“Bylo to hrozný.Ona je psychopatka.Trpěla jsem to 3 roky, než jsem se vzbouřila a naschvál se začela u kamarádek a tajně přejídat.Z váhy 51 kg (měřím 170)jsem během půl roku přibrala na neskutečných 68!Ale to jsem se pak začala nesnášet sama.Mamka se divila a pořád mě ztrepňovala.Tehdy jsem se uzavřela do sebe a anorexie byla na světě.Odmítala jsem jíst a nesnášela zrcadla.Zhubla jsem na50.Mě to ale nestačilo.Pořád mi v uších zněl ten její hlas, jak říká že jsem tlustá a že bych měla shodit.Hubla jsem dál.Na konci, než mě odvezli do nemocnice jsem měla 42,5.Tam jsme obě navštívili psycholožku a ta dospěla k závěru, že moje máma není schopná se o mě starat.No a tak jsem se nakonec skorovyléčila a odstěhovala k tátovi.Nechci ji už nikdy vidět!Zničila mi celý život.Já přece být anorektička nechtěla…a teď díky ní jsem..