Vrátila se mi Anorexie

Aho všichni, je to skoro rok co jsem se s vámi podělila o svůj příběh.Byla jsem vyléčená bulímička s anorektickými sklony.Nevím jestli jsem byla úplně vyléčená, ale vím, že jsem byla už pěkně dlouho čistá. A teď? Vrátila se mi Anorexie, vlastně nevím ani, jak se to mohlo stát! Bylo to tak náhle! Nejprve přišli deprese, úzkosti a pocity viny k tomu se přidali poznámky od mé matky.Najednou jsem dostala strach, že budu mít stejnou postavu, jako ona! A tak tom začalo! Prví dva dny probíhali bulimické záchvaty, a potom přísná hladovka,to zn.jedno rajče denně.Kila rychle ubívala, ale moje psychika mi říkala zastav,“ já to nevidržím“. Přidala se silná nespavost, sociální fobie, deprese, kompulzivní chování. A téď v tom zase lítám, jedině co mě drží nad vodou, je můj psychiatr! Zrovna dneska jsem u ní byla,chudák, je mím stavem znepokojená! Opravdu hodně mi pomáhá, předepsala mi nové léky Aurorix 300mg.Cítím se trochu líp!Hodně čtu knihy, snažím se pochopit svoji dušičku!!! Adrienne Richová-Potopila jsem se k vraku,1973 Potopila jsem se,abych prozkoumala ten vrak. Slova mají smysl. Potopila jsem se, abych si prohlédla tu škodu a poklad, který se zachoval. pomalu jsem přejela paprskem světla bok něčeho trvalejšího, než jsou ryby nebomořské řasy Umírat je umění, jako všechno ostatní- Sylvia Plathová,Lady Lazarus,přel.Jan zábrana Umírat je umění, jako všechno ostatní. V tom já se vyznám přímo skvěle. To umím tak, že to pálí, že je to jak peklo vřelé. To já umím,že to cítím v celém těle. Mohli byste aspoň říci, že mám nadání. Vězení-Anne Sextonová,Dopis doktorovi Y,1964 Ne nemá cenu milovat umírajícího. Zkusila jsem to. Zkusila jsem to, ale nejde to, mrtvé prostě neubráníte. Jako noční hlídač nemůžete zavřít bránu na peklici. Vy doktore Martine, kráčíte od snídaně k šílenství.Končí srpen a já prchám tunelem dezinfekce, ve kterém se pohyblivé mrtvoly dál povídají o tom, že se svými kostmi vzepřou náporu léčby.To já jsem královnou tohoto letního hotelu nebo rozesmátou včelkou na stonku smrti. Clara Dannatová na památku Pauline Seawardové,která zemřela v roce 1981po záchvatu přejedení. Nikdo mě nezná Nedotknu se chleba Budu jen tancovat Dokud nebudu mrtvá. Dva syrové květáky, dva černé pudinky, kilo syrových jater, kilo syrových ledvinek, kousek sýra, kilo a půl syrové mrkve,kilo hrášku, půl kila hub, deset broskví, čtyři banány, dvě jablka, dvě hrušky, kilo švestek, kilo vína a něco domácího chleba. Leží nehybně, Břicho nafouklé stočená do klubíčka vyhublá na kost. Źádné dítě neroste Pod propadlým hrudníkem Zemřela vlastní rukou A pusou. Svatá Margareta z Cortony- Drahý Otče,nemám v úmyslu uzavřít mírový pakt mezi svým tělem a svou duší, ani se nehodlám držet spátky. Proto mi prosím dovolte abych si podrobila své tělo tím, že nezměním stravu. Budu v tom pokračovat až do konce života, do posledního dechu. Nemyslete i že mé tělo je tak asketické a slabé, jak vypadá.Chová se tak abych nemusela vymáhat dluh, ketý na světě nadělalo, kydž podle rozkoši.. Ach tělo moje, proč mi nepomůžeš sloužit našemu Stvořiteli a spasiteli? Proč nemůžeš poslouchat stejně rychle, jako si rychle neuposlechlo jeho příkazů? Neplač, nepředstírej umírání. Budeš snášet tu váhu, kterou na tebe kladu, a to v plné míře… Nepřeji si pouze zdžet se hmotné stravy, ale přeji si v tomto svém smrtelném životě zemřít tisíckrát denně,kdy to jen bylo možné. Být tlustý není hřích- Vážíte si své sebevědomí naváze v koupelně! Stále ještě hledám muže, který by mě vzrušoval tak, jako pečený barmbor.