už jsem prostě v tom..
Ahoj všichniJ Asi za poslední půl rok jsem se stala pravidelným návštěvníkem těchto stránek.Každý příběh už mám přečtený a jen co se tu objeví nový,už si ho musím přečíst,taky jsem sem jednou napsala.V tu dobu jsem si nedokázala přiznat,že jsem opravdu bulimička!Myslela jsem si,že kdykoli budu chtít,tak s tím přestanu,že to dělám jenom málo kdy,ale když mi odpovědělo pár holek na ten článek,tak jsem si uvědomila,že v tom opravdu lítám,a že s tím budu muset něco dělat!A taky jsem začala,dala jsem se na sportování a zdravou výživu,ale zkuste hádat jak to dopadlo?vydrželo mi to pár dní,byla jsem ráda,že se mi to vede,ale pak přišel zlom,byla jsem jen 30minut sama doma a vše se zvrtlo,přejedla jsem se,a šla jsem samozřejmě zvracet!!Ulevilo se mi,ale vzápětí přišli strašné výčitky svědomí,jsem už zoufalá,nedokážu s tím přestat,už milionkrát jsem si řekla DOST!,ale však to znáte ,jak to dopadá? .Nevím jak dlouho tím trpím,ale myslím,že krátce asi pár měsíců,možný půl roku,jenže to jsem si neuvědomovala,prostě jsem se moc přejedla a šla to vyzvracet a nic víc,ale teď jsem si uvědomila,že je to vážný,kolikrát mám takový stavy,že myslím na sebevraždu,ale..nemám odvahu si podřezat žíly,kolikrát už jsem měla žiletku na zápěstí,ale nikdy jsem to neudělala,a ostatní metody..no nevím,skákání z okna mi přijde moc drastický,a prášky zase nejsou 100%,no skoro nic není 100%? .O mé nemoci nikdo neví,věděla o tom jenom kamarádka,která když mi začala vyhrožovat,že jestli s tím nepřestanu,tak to řekne mé mámě,takže jsem jí začala lhát,jak jenom držím dietu,a už nezvracím,nechci aby se to o mě někdo dověděl?strašně se za to stydím!Já už prostě nevím,co mám dělat,na koho se mám obrátit,kdo by mi poradil,kdo by mi rozuměl,a hlavně kdo by si to nechal pro sebe!Jenže nikdo takový není,radí mi jen pár kamarádek z netu se s tejným problémem,ale.. .Už jsem zoufalá,já nejsem sice vyloženě tlustá,jo jsem sice trošku při těle,ale..nechápu proč se tak trápím,proč nedokážu poslechnout sama sebe,když se řeknu dost,proč se neposlechnu,myslela jsem si,že to semnou nebude tak hrozný,ale ona je semnou pořád,pořád myslím jen na to,kdy bych se mohla vyzvracet,někdy vyzvracím i malý oběd,i blbou maličkost!Ale to už musí skončit!Musím s tím okamžitě přestat!nechci si zničit život a ani svoje tělo!Nechci se trápit a hlavně nechci mít ty strašný depky,to pak mám chuť se vším skončit,mám pocit,že mě každý přehlíží,že na mě nikomu nezáleží,a že by pro mě bylo mnohem jednoduší to tu zabalit a vzdát se,ale já to nechci vzdát!Chci s tím bojovat..ale jsem na to sama a nevím jestli to zvládnu! Byla bych moc ráda,kdyby se mi někdo ozval,s kým bych si tom mohla promluvit na Afroditka.M@seznam.cz Všem vám moc držím palečky,abyste to zvládli!!!