Tak už je to tady zase…
Tak už je to tady zase je večer a zamýšlím se nad tím co sem to zas provedla, přemýšlím jestli tohle všecho má cenu. Dostávám se do zvláštního stavu mám chuť si fyzicky ublížit, ublížit si tak abych vyhnala z hlavy ty myšlenky který mě tak moc ničí. Zavírám oči a vidím se v nemocnici na lůžku nehýbu se, nemluvím jen vnímám okolo sebe lidi kteří ke mně přichází jsou to rodiče,sestra,prarodiče,kamarádky,kamarádi a můj přítel a pláčou, já si mám vybrat jestli půjdu tam kde budu mít svatej klid nebo zůstat na zemi a dál se ničit s každým ránem se probouzet s myšlenkama jak být dokonalá jak být hubená jak si pozvednou aspoň o kousek sebevědomí který je někde až pod bodem mrazu.Otevírám oči a vracím se do reálu. Já už si nechci říkat každý den že už s tímhle vším skončím je to furt dokola, nedokážu se ovládnout jako bych byla dvakrát jedna normální a jedna šílená, ta první vnímá co dělá, ví že to dělat nemá a ta druhá mě doslova ovládá a navádí mě k věcem který sou snad i nenormální. Měla bych jedno obrovské přání který se mi už bohužel nikdy nesplní přála bych si,aby mi bylo tak 10let a začít od začátku vzpomínám na časy, kdy sem nepřemýšlela nad tím jak vypadám jediným mým problémem bylo vymyslet něco kde bych mohla s kamarádkou provést nějakou kravinu, kdy sem chtěla udělat mámě radost tím že sem jí natrhala pampelišky, chodila s tátou pouštět draka,prala se se sestru atd? kam se vytratily tyhle časy???? Dneska mi je 21 let a trpím už asi rok a půl bulímií ví to jen mí přátelé. Večer když usínám tiše volám o pomoc ale nikdo mě neslyší niko mi nepomůže, vím to sama dokud nebudu chtít já přestat tak mi nepomůže opravdu nikdo, ale kde mám vzít tu vůli přestat???mám pocit že sem v koncích mám pocit že už nemám šanci se odtud dostat. Večer se probouzím ze snů, často se mi zdá o tom jak stojím pře zrcadlem a okolo mě chodí nějaká neznámá postava, která by mě chtěla jako by varovat koukám na ní a ona nic neříká, ale já vím přesně co mi chce říct ?DOST PŘESTAŇ? v tom se ohlížím znova do zrcadla a vidím trosku, ošklivou, hnusnou vyhublou tak moc že nemá nic jen kosti potažený kůží, v tom se objevím v kuchyni a před sebou spousta sladkostí a dobrého jídla začínám se přežírat a pak sem zas u zrcadla a vidím sebe ale mám snad tak 300kg okamžitě se probouzím a je mi do breku proč se mi to zdá pořád dokola?????? Říkám si,nechápu to!!!!! Holky prosím NIKDY S TÍM NEZACÍNEJTE spadnete do toho tak rychle že si to ani neuvědomíte (nikdo vám nepomůže dokud se sami neodholáte vy se dlouho neodholáte,protože to ani nejde možná až vám půjde o život) už se to s váma potáhne. Zůstaňte takový jaký jste nestojí to za to, opravdu NE byla bych moc ráda kdybych se vrátila do dob kdy sem neřešila co sním, kdy mi to bylo úpňe jedno.