STOP!NON STOP!

Ahoj vsechni kdo bloudí a zabloudili sem na tyhle stránky..pročetla jsem si tady pár příběhů a upně mě to vždycky vtáhne dovnitř,do světa tajemsví,bludů a tmy..sedim v práci a naproti mě se ostatní normálně baví a já mám pocit,jakobch byla schovaná do takové své ulity..tady s váma..je mi 24 a od 14 trpim ppp,začínalo to nevině..nikdy jsem nebyla vyhublá tak jako některý holky, a samo časy kdy nejvíc, mám v paměti jako nejštastnější..myslim že tohle tady ani nemusím vykládat..6 let trpim bulimií a někdy se bojim že už jí mám v kostech a nikdy se jí nezbavím,léčit už jsem se byla atd.pořád dokola,mám pocit že sluníčko pro mě nikdy nesvítí dost,že alkoholu a ani sexu nikdy není dost nato abych mohla říct `doprdele já jsem štastná`ale s tísnivim pocitem si představuju jaký by to bylo kdybych s jednoho krásného rána probudila a ona byla pryč,prostě by zmizela a už nevrátila,myslim že to by pro mě byla ta svoboda po který touží treba nějakej otrok…ani nevim proč to sem píšu,jen mám pocit,žeč tady mi někdo bude rozumět a nežádám rady jak se vyléčit,protože vím,že jesli to někdo dokáže je to součást jeho vlastní cesty a filozofie,která ale nikdy nemůže být univerzální..jen bych si třeba s někým ráda pokecala..spoustu pocitů,které tady popisujete jsou naprosto stejný s tím co zažívám,který už mě ani nepřekvapují ani nezaskočí,prostě jsou…jen jsem si myslela,že je ta chyba přímo součástí mojí osobnosti a né tolik týhle nemoci.tím nechci řícz,že by to bylo nějak pozitivní,jen mě to těší kvůli tomu,že za to fakt asi může..a možná by byly fuč,kdyby bulímie byla fuč..jenže nadruhou stranu by možná tyhle ppp ani nebyly,kdyby právě ty stavy a pocity tohle všechno nezpůsobovaly.začarovanej kruh…a já si fakt někdy myslim jako by tohle celý dělala nějaká vyšší síla.tak holky jestli máte někdo nějaký nápady nebo myšlenky,který by mohly přinést revoluci:-)tak pište a nebo pište i jinak…tak přeju co nejdelší pauzy mezi tím blivajzem a vubec.. zoufejte co nejmín..a ono se to jednou obrátí a bude fajn.honě síly! ps:někdy mi přijde docela vtipný,že na ulici potkávám spoustu holek co to maj a myslim,že je často poznám,někdy si sama pro sebe závistivě zasičim,že je někdo fakt hubenej..a řeknu si nojo je nosí si tady svoje hubený tělo,ale to co nosí uvnitř je fakt temný..jenže já nejsem tak hubená,protože bulimie mi tohle už nepřináší,takže jí závidím,že si ještě totálně nezesrala svojí vůli nebo cotoje..a zas mě to namotivuje a houdí ještě hloubejc do tý džuzny..možná čím je nás víc,tim víc se to šíří,protože navenek není vidět,co je potom za tím a jen nás svádí ta touha dokázat to,vypadat tak no noc koncim,byla jsem načapána….