SEM V TOM JEŠTĚ?

Tak holčičky, napíšu to, co už sem vlastně napsala někam do pokecu. Asi před měsícem sem byla dost v háji. Vůbec sem nejedla. Ale na druhou stranu sem jinak žila normální život. Kamarádi, žádné stranění lidem, depky, problémy ve škole a tak. Dokonce moje tělesná stránka byla alespoň z venku v pohodě, kromě trochy vypadávání vlasů. Když jsem sem před nějakým časem psala, byla jsem v tom nejhlubšim stádiu. Teď mám 163cm/43kg. Před týdnem jsem přestala hladovět a ZATIM bez komplikací začala postupně jíst.Od miniaturních porcí se chci dopracovat tak na 7000-8000kj denně. Trochu se bojím, že přijde zlom a já se budu chtít vrátit k půstu, ale moje psychika zatím nepanikaří. Můj původní cíl byl 45kg, ale do 43 jsem šla jen proto, že někde říkaly, že modelky mají takovou váhu, jako je jejich výška v cm minus 120. Vím, že nejsem modelka a ni výškou a ni ničím, blablabla, ale prostě sem to tak chtěla. Teď sice nejsem spokojená se svým tělem, ale s váhou jo. Radši dám na ni, kdybych měla případně skreslený pohled sama sebe. Začnu cvičit (asi pilates) a zformuju si tělo jak budu chtít. Chápu, že jsem možná jeden z 1000 šťastných případů zdravého rozumu, ale to asi jen proto, že jsem o anorexii četla tolik a tolik. Každopádně úplně normální nejsem a äni už nebudu (např. si pořád vystříhávám fotky modelek a celebrit…)Když sem do toho spadla, něco ve mě nebude dobře, ale jsem konečně šťastná se svým tělem(tak na 70%) Přeju vám hodně úspěchů jak v léčení tak i hubnutí, ale vy, co do toho zrovna padáte, zkuste si říct jednou fakt stop v pravou chvíli