Sacra, sacra, sacra,cast 2.

Tak. Mesic s tim ziju. S tim premlouvat sama sebe ze jidlo nepotrebuju, jak je to hnusny zvykat a polikat.Jak je hnusny na to myslet, vzdy kdyz vidim nakeho obezniho cloveka namlouvam si, jak je mi z toho spatne. Nikdy bych do sebe nerekla ze budu blinkat. Nikdy. Nicmene sem navstivila zachod asi ctyrikrat. Neni to moc, ale je to nebezpecny. Vzdy, kdyz me kamaradi, nebo ma rodina u ktery bydlim donuti snist byt jen pulku krajicku celozrneho chleba, nebo salat se smetanovym dressingem – blinkam, blinkam, blinkam. Neni to to pravy bulimicky blinkani, kdyz do sebe clovek nacpe i celer, ale je to blinkani. Nenavidim kecy typu: “ ja nechapui z ceho zijez“, nebo: „Az se jednou zhroutiz, musis preci neco jist.“ Proc me ale nenechaji?? Moc me to trapi, sem frusrovana, chci zhubnout, ale porad me nekdo neco nabizi, nuti, podstrkuje, domlouva. Nevim co bude dal, nak to musim zvladnou, nebyt s tim, ze jidlo strkam pod stolem do tasky tak napadna…ale jak?? Dnes sme byli v restauraci a ja si dala salat, malem sem se rozbrecela, protoze tam plavalo trochu vice olivoveho oleje…nejsem ja jebla??? Co mam delat? P.S. Admin: Odpovědi prosím do Pokecu