Reakce na poznámky okolí
Iva: Ono je to trochu jinak. Už když jsem chodila asi do 8.třídy na základce, tak mě s mojí sestrou dost často srovnávalo okolí (Např. Budeš se muset hlídat v jídle, protože jinak přibereš, zatím jsi akorát, ale tvá sestra bude vždy hubená, ta se v jídle omezovat nemusí.). Jak já jsem ty řeči už tenkrát nenáviděla! Pak jsem šla na gympl a má váha byla stále stejná, byla jsem štíhlá. Ale ouha, ve čtvrťáku se ve mně něco zlomilo, hlavně teda o prázdninách. Jedla jsem 2kiwi a dvě broskve denně a k tomu sportovala jak o život. Skoro denně jsem jezdila na kole a pak ještě chodila do posilovny. Váha šla rapidně dolů a já měla radost jak krásně jsou mi vidět žebra. Já mám jen pocit, že ségra by zrovna nebyla ráda, kdybych byla taky hubená. Ale já chci být, vím že v tom začínám pořádně lítat. Můj problém je v tom, že tato myšlenka se ve mně zakořenila už na základce a dosud mě neopustila. Já když si něco vezmu do hlavy, tak se to snažím dodržovat velmi striktně. Ale už pociťuji, že to tak úplně v pořádku není, protože bych chtěla ještě více zhubnout. Vím, že jsem asi blázen, ale při váze 45kg si připadám stále nemožně tlustá. Když jem řekla jednomu známému, že bych chtěla zhubnout ještě 5kg, tak si klepal na čelo a říkal, že bych potřebovala psychiatra. Se svým tělem asi nikdy spokojená nebudu 🙁