nenávidím život
Moje první diagnoza byla obsedantně kompulzivní porucha,která jak se následně zjistilo byla zapříčiněna anorexií,vklouzla do mého života potichu a nenápadně a úplně mě ovládla.Zažila jsem s ní hrůzy,které pochopí jen takoví jako já.Pořád se mě drží jako klíště a hlodá mě v hlavě.Nikdo na světě neví tu mou pravdu.Neví jak a co cítím.Jak vypadají mé sny.Stidím se za sebe a za svou anorexii.Byla jsem v nemocnici půl roku a teď po 2letech v tom lítám ještě víc než před tím.Doma mě nikdo nechápe a taky nikdy nepochopí.Zde na zemi nemám nic stálého a zdá se mi,že místo abych pžemýšlela jak mám žít,měla bych myslet nato jak umřít.Nikdy jsem nevěřila jak člověk dokáže klesnout hluboko.Teď to vím a už se mi v tom svinstvu sakra nelíbí.Pořád jen hlad,tma,zvratky,projímadla a deprese,to je moje anorexie.Představa smrti mi není cizí,přijímám ji a dokonce mě už ani nijak nevzrušuje. Naopak mě děsí každodenní všední námaha,té se snažím uniknout.Nic než léky mě teď nedrží nad zemí.Nenávidím život!