Rada?

Jsem taky jedna z vás, taky se už několik let potýkám s problémem normálního stravování, nejdřív to vypadalo jako nevinný náhlý zhubnutí, který ovšem vyvolalo fóbii z jídla, anorexii, z níž se vyvinula bulímie. I dneska sem si dala pořádně do těla… Taky jsem trpěla šílenými depresemi z toho, co dělám, jak je to zvrácený, nenáviděla jsem se, bylo mi ze mě samotné doslova na blití, pořád jsem si opakovala, že od zítřka se vším tím svinstvem přestanu a začnu konečně normálně žít, ale čím víc jsem si to opakovala, tím hůř to pak dopadlo… Problém přejídání a zvracení se mi ještě nepodařilo vyřešit, ale jak jsem se sama přesvědčila, pramení z nějaké deprese a je to jen vyústění jiného problému, který je mi zatím skrytý, ale věřím, že na něj určitě přijdu. Nesnažím se teď soustřeďovat se na bulímii samotnou, spíš přemýšlím, co jiného mě ještě trápí. Když nic jiného, umožňuje mi to aspoň mít pocit, že celkem normálně žiju, že mám sice svoje problémy, ale kdo nemá? A hlavně mi to dává naději, což tisíceré neúspěšné pokusy určitě nedávají… Nejspíš si teď řeknete, že jiný problém nemáte a kdybyste ho vyřešily, byly byste naprosto šťastné a spokojené… Ha ha ha! Prostě se pokuste nahlížet na svůj problém i z jiného úhlu, zkuste hledat příčinu svého selhání, ne hledat v příručce, jak se naučit jíst, to je až důsledek hlubšího problému. A hlavně: NEZTRÁCEJTE NADĚJI! ZKOUŠEJTE TO POŘÁD ZNOVA, I KDYŽ JSTE SE UŽ VÍCKRÁT ZKLAMALY! NEVZDÁVEJTE TO! Výsledky nepřijdou hned, nenechte se odradit, ale věřte si! Já jsem docela frajerka, ještě před pár hodinama jsem energicky blila svůj opulentní oběd a teď tu šířim osvětu… No co, aspoň je vidět, že mám sílu do života. Já chci bojovat a taky se mi to určitě podaří! A vy dělejte to samý!!!