Příběh jako každý jiný:-(
Začalo to před třemi lety.Byla jsem strašně tlustá a vůbec si mě kluci nevšímali.měla jsem kolem sebe samé hubené kamarádky tak jsem chtěla taky.Povedlo jsme si tenkrát zhubnout z 70 kg na 56..Byla jsem šťastná kluci si mě všímali a tad…Jenže máma přišla na to že vůbec nejím..Často jsem se sní hádala, protože smíst víc než sem chtěla pro mě nepřipadalo v úvahu..Když sem chtěla konečně klid tak sem začla pořádně jíst ale za to jsem to začla zvracet..tenhle způsob mi vyhovoval…Vydržela jsem to dva roky..Po této době mám bolesti zad, břicha problémy s čelistí a celkévě jsem se párkrát zhroutila na zem a nemohla chodit..Necítila jsem prostě nohy…Řekla jsem to mámě, nevím co jsem si myslela..Možná to že mě pochopí a pomůže mi…Ale máma tohle nechápe..Nejraději by to země vymlátila..Nic by to nepomohlo vím to..Protože bych to vše dělala spíš tajně..Už nemůžu někdy ani jídlo vidět..Když pomyslím na to že budu zase zvracet ..Máma mi vyčíta že nevydělává proto abych to vše skončilo v záchodě..jsem nešťastná..Psycholožka mi nepomohla a bojím se že sama to nedokážu..Ale taky si myslím že je to totální blbost a že je třeba tomu dát konec!!!Holky jestli budete někdo tohle číst, tak vás prosím!!!Neblbněte a pokud si bulimii přiznáváte a chcete s tím skončit, tak je na čase!Vím jednu věc, nechci aby to někdy postihlo mé děti! tak papko držte se