Pohled z druhé strany

Již rok žiju s přítelkyní, která již 10 let trpí bulimíí,nesmírně jí miluji ale postupně se můj vztah k této „nemoci“ dostal od tolerování až tvrdému a neústupnému boji. Není totiž nic příjemného pokud tvrdě pracujete,zcela naplníte lednici a bulímička je jí schopna za jediný večer vyluxovat a posléze vyvrhnout do toalety. Pokud si člověk uvědomí, že máme to štěstí a žijeme v civilizovaném světě, kde máme dostatek potravy tak bulímie není z mého pohledu „nemoc“ ale pouze projev slabé vůle v kombinaci s mrháním potravinami. V současné době jsem upravil nakupování potravin tak, že nakupuji jídlo prakticky na půl dne a lednice je věčně prázdná a pokud si chce přítelkyně dopřát svojí zábavu v podobě vyvrhování nestrávené potravy do toaletní mísy tak je nucena si potřebné suroviny nakoupit za své vydělané peníze a to už není tak jednoduché. Razím tedy vůči této „nemoci“ velmi tvrdý postup léčení, protože dle mého názoru je nejúčinější i když není nejhumánější.Intenzita zvracení se tímto opatřením podstaně omezila,ovšem musel jsem přinést také svojí oběť, neboť v naší domácnosti nenajdete prakticky žádné zásoby jídla.