Od minulosti po současnost

Všechny zdravím. Nevím, odkud bych začala. Na tento web už chodím hodně dlouhou dobu a čtu si vaše příběhy, ale až dnes jsem se rozhodla napsat i ten svůj, protože už nevím, jak dál. Zhruba před 3 lety jsem trpěla anorexií. Při výšce 167 cm jsem vážila 60-61 kg. Nikdy mi nepřipadalo, že je to moc a žila jsem si normálním životem. To až do doby, než začalo mít okolí připomínky. Nejhorší bylo, že to byli lidé z rodiny. Začala babička, která mně řekla, ať se pořád tak necpu, že za chvilku budu tlustá jak ona, a to je mně tepve tolik málo let, atd. To sem si ještě tak nebrala, ale poslední kapkou byla narážka od taťky, který mně jeden večer řekl, že mám pomalu silnější ruky jako on. Vím, že to nemyslel zle, ale prostě mně to zamrzelo. Ten večer vše začalo, zavřela sem se do pokoje a začala cvičit. Na druhý den nakoupila zdravé jídla, na netu začala hledat nejrůznější diety a tak to šlo. Postupem času, zhruba za měsíc, se mně neuvěřitelným způsobem podařilo shodit 8 kg, a já byla naprosto spokojená. Jenomže hubnutí nejak nešlo zastavit. Všichni najednou začali říkat, jak sem to udělala, že vypadám uplně jinak, začali mně svým způsobem obdivovat a mně se to líbilo, a tak sem hubla dál. To mě najednou začala hlídat i moje mamka a říkala, ať už toho laskavě nechám. Jenomže já nemohla, cvičila sem ještě víc a jedla ještě míň, jídlo jsem uplně přestala potřebovat. Přestala jsem menstruovat… To trvalo asi 3-4 měsíce a to už mamka řekla dost, že se na mě nemůže dívat, jak si zahrávám, a zavedla mně na gynekologii. Pro mě to tehdá bylo neco hrozného. Psychicky jsem byla uplně na dně. Sestřička mě napichala injekcema, musela sem začít chodit na psychologii, na pravidelné kontroly, dokonce ve škole mně chodila o přestávkách kontrolovat učitelka, jestli svačím. V té době jsem vážila asi 48 kg. Najednou to vypadalo, že se z toho všeho dostávám a začnu opět normálně žít. Začala jsem totiž přibírat. Jídlo už jsem nebrala jako takového nepřítele a začala si dávat i „kalorické“ jídla. Ovšem pak se to zase vrátilo, v normálu sem vydržela tak 3 měsíce, pak sem začala pozorovat, že jsem přibrala (měla jsem 54 kg) a začala jsem mít výčitky. Jednou jsem se na oběd hrozně přecpala, a všechno se začalo opakovat, ale zase druhým způsobem. Začala jsem zvracet. To trvá až do teď. Nevím, jak z toho ven. Nikdo o tom neví, zatím se mně to daří tajit, ale nevím jak dlouho, bojím se toho, co bude. Nechci nikomu ubližovat, zvláště ne sobě, ale nejde mně přestat. Mockrát sem si řekla, že je to naposled, ale nikdy jsem to nedodržela. A tak se v tom plácám pořád dokola. Pokud by měl nekdo zájem, klidně napište. Budu moc ráda. Nemám si s kým o takových věcech povykládat, takže uvítám kohokoli, třeba mi to trochu pomůže. Moc děkuji a všem přeji, aby se vám nad anorexií či bulímii podařilo zvítězit.