měla sem štěsti…
takže…asi jako každá holka sem si připadala moc tlustá…tak sem začala prostě nejíst…nevim,nikdy sem o anorexii moc věcí nevěděla,jen to že těm holkám co ji mají,že jim lezou kosti,nic víc…neuvědomovala sem si že bych ji taky někdy mohla mít..ráno když sem chodila do školy,sem vůbec nesnídala…max. tak trošku čaje..zvlášť když sme měli mít tělocvik…to když sme něco hráli tak mi bylo fakt moc špatně…tak sem tam seděla skoro pořád…motala se mi hlava,potila sem se jak nevim co,prostě mi bylo hrozně…takovy pocit se nedá popsat…s tím hladověnim sem začala někdy v prosinci,to sem o Vánocích nejedla žádný cukroví a pak to pokračovalo přes leden,až do února,kdy naše třída měla jet na lyžák..2 dny před lyžákem mi bylo děsně špatně…ae fakt děsně…pořád sem jen ležela a bylo mi špatně…nedokázala sem do sebe ani hodit plný talíř polívky..bylo to hrozný…v tu dobu sem si uvědomovala,že to takhle nejde,že proti tomu musim něco udělat…a v tom mi pomáhali rodiče..nutili mě jíst..ja sem se taky nutila,ae nešlo to…nejdřiv sem měla menši porce,a postupně je zvětšovala…mamka mě nejdřív chtěla dát na psychiatrii…byla z toho celá špatná,já samozřejmě taky,protože sem si myslela,že ona si o mě myslí že sem nějaký blázen nebo co…v tu dobu mi šly strašně vidět pánevní kosti a žebra…pořád sem musela ležet,na nohou sem se neuržela…bylo to strašný…ae nepřestávala sem bojovat…i když sem měla myšlenky že lepší by bylo takhle se netrápit a něco si udělat…to mě brzy přešlo…naši mě dotáhli k mému doktorovi,a sem mu řekla že mi bývá špatně,o tom,že sem moc nejedla,sem mu nic neříkala…udělali mi různá vyšetření(EKG,moč,krev atd.),ae vše bylo v pohodě…žádný problém v mém těle nebyl…problém byl v mé hlavě…v mém myšlení…tak doktor říkal,že jesi mi takhle špatně bude ještě delší dobu,že mám jít za psychologem…nešla sem…postupně se to všechno zlepšovalo…až doteď…jim normálně…a je určitě lepší mít pár kilo navíc než být vyhublá…sem ráda že sem to takhle zvládla…sem si myslela že se mi nic zlého stát nemůže…protože sem nechápala jak může člověku být tak špatně když nejí…člověk to nejlíp pochopí,když si to zažije sám…