Existuje cesta zpět?…
Přijdu do třídy a zase vidím slečnu tak krásně hubenou…Je o třídu níž, a nikdy taková nebyla,teď chodí po škole tak krásně štíhlá a já jí to závidím.Pozoruju jí,co jí,co pije,jak se chová.Chci být jako ona… Tyhle stránky už znám několik let,dřív jsem sem chodila dost často,četla všechny ty vaše příběhy a některé jsem litovala,někdy jsem chtěla být jako vy.To jsem ještě netušila že v tom lítám taky.Dost často jsem se v příbězích viděla.Chovala jsem se stejně.Střídavě jsem nejedla,pak se přejídala a šla zvracet.Už tři roky si s tím zahrávám.Někdy,když jsem šťastná,mám dobrou náladu… tak dokážu jíst normálně,nepřejídám se a nezvracím,ale ani nehladovím.Jakmile se začnu ale malinko stresovat ..je vše ve starých kolejích. Nejhorší je, že se nedokážu ovládat,vadí mi, že nedokážu jíst zdravě.Jak jendoduché..jíts do 17 hodin,jen tmavé pečivo,nízkotučné jogurty,žádné sladké a hodně sportu.Ano…je to tak jendoduché,tak pročř se toho sakra nedokážu řídit?proč musím buď nejíst týdny vůbec,nebo se přejídat?Vadí mi jak nad sebou nemám kontrolu.Jak jdu,koupím si čikolády a colu,sním to na posezení a jdu do koupelny. Nejhorší je , že si tohle všechno uvědomuji,vím, že semnou není vše v pořádku jak by mělo a vím, že bych s tím měla něco dělat,ale co když nechci?Možná nechci být bulimička…ale ..nevím nic… Pokaždé když čtu o nějaké anorektičce, nebo slyším,zaujme mě to,a říkám si:proč nejsem jako ona??Závidím jim…Asi nejsem normální…ale nejhorší je že ani nechci hledat cestu zpět…:(