Má to cenu?

Ahoj holčičky, na úvod bych vám chtěla říct, že vaše příběhy si na těchto stránkách čtu už devět měsíců. Moc vám všem držím palce, abyste se vyléčily, i když dobře vím, že to není jednoduché. Čím déle se jsme nemocné, tím hůř se uzdravíme. Je mi 18 a půl, chodím na gymnázium, měřím 168,5 cm. První dietu jsem vyzkoušela už o prázdninách před šestou třídou. Nutno říct, že jsem tlustá nikdy nebyla, všichni tvrdili, že jsem hubená, ale já jsem si odjakživa připadala úplně opačně. Možná bych mohla říct, že jsem tehdy zažila takovou první anorexii ? dlouhodobě jsem se snažila zhubnout a dělalo mi velkou radost, když jsem nejedla. Pak se to na čas ztratilo a tehdy jsem prožila jeden o nejkrásnějších období života. Jenže přišlo jaro a zase všechno začalo a vydrželo to déle než rok. O prázdninách před devítkou jsem si řekla, že se na hubnutí vykašlu a budu jíst, kdykoliv budu mít hlad a na co budu mít chuť. A taky jsem to dodržela! Nešlo to ze dne na den, několik týdnů po tomto rozhodnutí jsem zdlouhavě váhala, jestli se můžu nebo nemůžu najíst, ale pak jsem na jídlo přestala myslet. To mi vydrželo dva roky, za které jsem sice asi 4 kg přibrala, ale nijak jsem to neřešila. Ve druháku na jaře, kdy jsem měla 53-54 kg jsem se ale rozhodla zhubnout tak na 50 kg a tím to všechno začalo! Bláhově jsem se domnívala, že když budu mít těch 50 kg, budu šťastnější. Začala jsem tedy držet dietu, při které jsem měla neustále hlad. Po týdnu jsem se pořádně najedla, ale od druhého dne jsem hubla dále. Takto jsem pokračovala až do konce školního roku. Něco jsem zhubla, ale to mi nestačilo, tenkrát jsem si vlastně úbytku na váze ani nevšimla… Na začátku prázdnin jsem si řeka: ?Dost!? a rozhodla se přestat hladovět. Od toho dne jsem jedla snídani, oběd, svačinu a k večeři jsem pila horké mléko. Sice jsem neustále myslela na jídlo, ale snažila jsem se jíst co možná energeticky nejchudší potraviny. Denně jsem jezdila na rotopedu. V srpnu jsem už menstruaci nedostala, ale rozhodně mě nenapadlo, že je to kvůli nízkému příjmu energii. Dostala jsem to až v listopadu a dosud se to u mě objevuje nepravidelně. Když jsem po prázdninách přišla do třídy, několik spolužaček si všimlo, jak jsem zhubla, což mě samozřejmě moc potěšilo. Tvrdili, že jsem zhubla tak o 5 kg, s čímž jsem nesouhlasila, myslela jsem si, že jsem mohla shodit tak dvě kila. Jenže před začátkem prázdnin jsem se nezvážila, takže jsem sama přesně nevěděla, kolik o kolik kg jsem zhubla. Zpočátku školního roku jsem nevěděla, jak se stravovat , abych nepřibrala a nejlépe ještě něco shodila. Na obědy ve škole nechodím, tak jsem místo nich pila mléko a když mamka uvařila večeři, tak jsem ji snědla. To mi nevydrželo ani do půlky září. Druhý zářijový víkend jsem s rodinou přijela k babičce a dědovi na chalupu, kde byla oslava babiččiných narozenin. Tam jsem se prvně pořádně přežrala. Sama jsem se nestačila divit, jak do mě padá tolik koláčů. Jako kdyby je do mě cpal někdo jiný… Strašně jsem se za to na sebe naštvala a začala držet přísnou zeleninovou dietu, která mi vydržela dva dny. Pak jsem se najedla, ale ne moc, dala jsem si housku se šunkou, protože jsem měla fakt hlad. Od té doby vypadal můj jídelníček o všedních dnech následovně: snídaně: dalamánek (cca 70 ? 80 g), tavený hermelín, paprika + 10g želé medvídků, aby se mi nelámaly nehty. Po t=to snídani jsem měla za chvilku hlad. K svačina jsem měla trochu menší dalamánek s tvrdým sýrem a k tomu mrkev nebo půlku jablka. Obědvala jsem vitalinea nápoj, odpolední sváča byla stejná jako ta dopolední a k večeři jsem si dávala ovofit. Jednoho říjnového dne jsem se postavila jen tak na váhu, kterou jsem neměla v lásce, protože nejen mě se zdálo, že ukazuje víc. A co nevidím! Stoupla jsem si na ní oblečená a dost napitá a váha ukazovala 51,5 kg, což mě potěšilo. Ten den byla oslava mých narozenin a opět jsem se přežrala, i když ne tolik jako v září. Celý školní rok jsem přes týden hubla a o víkendu jsem se pořádně najedla (ale ne vždy jsem se přežrala). Byla mi pořád zima, ve škole jsem chodila na podzim, na jaře i v zimě v bundě. Profesoři se mě ptali, jestli jím, kamarádky mi říkaly, že jsem hubená, ale já jsem jim nevěřila a lhala, že jím. V listopadu jsem rozbila svůj rotoped, který jsem nenáviděla, ale denně používala. Nejdřív jsem byla na mrtvici, že na něm nemůžu spalovat energii, ale za chvíli jsem si na to zvykla a byla jsem za to dokonce ráda. Na konci října jsem dosáhla své vytoužené hmotnosti 50 kg. Myslíte, že jsem začala normálně jíst? Ne! Už jsem vlastně nevěděla, co je to ?normálně jíst? a pokračovala jsem ve svém režimu ? přes týden necelé kilo shodit a o víkendu se víc najíst. Někdy jsem si o víkendu snědla několik koláčů jen pro to, abych měla přes týden proč hubnout, jindy jsem se přežrala, aniž bych chtěla. Občas jsem se víc najedla i ve všední den, ale nebylo to moc často a nesnědla jsem toho tolik. Spíš bych mohla říct, že jsem se najedla jako normální člověk. Teď vím, že tehdy jsem s hubnutím měla skončit. Do Vánoc naše ?zlá? (všem členům naší rodiny se zdá, že ukazuje o nějaké to kilo víc) váha ukazovala, že vážím 49 kg. Nemohla jsem spát, a tak jsem si začala brát prášky na spaní, které mám od dědy. Jenže ty mi teď už nezabírají… Denně mě bolela hlava a bylo mi špatně od žaludku, cítila jsem se slabá a měla pocit, že každou chvíli omdlím. Když jsem měla velký hlad, dala jsem si coca colu light nebo vypila klidně litr vody na ex. Když jsem se jednoho únorového dne přejedla, táta jel na nákup a já jsem chtěla jet s ním, abych spálila alespoň nějaké kalorie. Když jsem se oblékala, stála jsem před zrcadlem a nevěřila svým očím ? takhle moc že mám vystouplá žebra a hubené břicho? Je to opravdu moje tělo? No samozřejmě jsem z toho měla velkou radost! V červnu jsem se začala přejídat nějak moc často a džíny mi byly čím dál tím užší. Na začátku prázdnin jsem se po delší době odvážila postavit na váha a zděsila se. Já že vážím 53 kg? Je to možné?! Tak jsem se opět rozhodla začít hubnout, ale s tím rozdílem, že až budu mít 50 kg, tak přestanu. Jenže jsem se opět často přežírala a dne jsem zjistila, že vážím stejně. Opravdu chci shodit, doufám, že se mi to do konce prázdnin podaří. Buď do toho tase spadnu, nebo zhubnu a budu se snažit udržet si těch 50 kg. Stálo to hubnutí za to? Že já jsem s tím neskončila už v listopadu! A co bude teď? Ráda bych se vrátila na 50 kg a tuto hmotnost si nějakým zdravým způsobem udržovala. Nejsem si jistá, zda to dokážu, nemyslím si, že bude problém ta tři kila shodit, nejsem si ale jistá, jestli zase nezačnu jíst tak, jak jsem to dělala celý školní rok…