Kousek mého života…

Čauky holky, chtěla bych Vám napsat kousek mého života. Je mi skoro 17 roků. Nemám kluka a nenávidím totálně svůj život, protože nemá moc cenu.(teď už začínám mít pozitivnější myšleni, jsem zvědavá, na jak dlouho…) Tak, začnu do začátku. Byla jsem malá, jedla furt a bylo mi to jedno, měla jsem hodně ráda jídlo:-) ACH JO, TO BYLY ČASY… Já rostla i má postava… Začala jsem chodit do 8. třídy a držet diety. Nejdříve jsem přestala chodit na obědy, ale to už bylo v sedmičce.Jedla jsem pak jenom večeře nebo někdy i svačiny doma. Začala jsem hubnout. Pak přišel konec 8.třídy a já byla celkem dost hubená, všichni říkali, že vypadám jako nějaká anorektička. Naši na začátku června odjeli na dovolenou, my se ségrou jsme nejely, bylo moc učení. Po celou dobu (14 dní jsem jedla jenom rýži). sice nám naši nechali peníze na jídlo ( na obědy- jsem měli jako předplacené ve škole)a peníze na večeře.Pak se naši vrátili a zase to bylo celkem v pohodě. Pak přišel srpen a já jela na policejní tábor. TAhle příležitost mně změnila do konce mého života. Jeli jsem autobusem a já přemýšlela, jak to bývá u anorektiček. Když ti furt někdo říká, jak seš hubená, tak chceš být hubenější ještě více. A tak se stalo, já přestala úplně jíst. Povzbuzovalo mě to, jak mi eříkají, jak jsem hubená atd. Pamatuju si, že mi děsně padaly vlasy, byla mi zima ve 34oC vedru a tak. Tedˇje to celkem v poho, akorát večer nemůžu dost často usnout, protože mívám křeče, jak kdy…Mám celkem hodně suchou pokožku, furt s musím krémovat. Na táboře to byla pěkná makačka… Denně jsem běhali a já tam děsně moc zhubla, divím se, teď s odstupem času se, že jsem to zvládla… Přijela jsem z tábora a začala jíst, příbírala jsem a pak jsem začala opět držet diety a troch zvracet, jak kdy… A tak ubýhal čas, chvíli jsem jedla hodně a zvracela, pak jsem třeba jedla tak dost a nezvracela, zase někdy držela hladovky a tak. Pak mi bylo 15 a já mohla mít brigádu. štěstí mi přálo a já den předvízem se zeptala jedné učitelky ze základky, jestli neví, kde mám sehnat brigádu. A ona řekla, že jeden učitel potřebuje někoho na koupaliště a byla brigáda:-) Nastal osudný den 1. července 2004, řekla jsem si, že musím zhubnout. do toho prvního jsem nejedla, protože jsem taky věděla, že všichni ze školy ví, že zvracím a tak. Něco kolem 14 dnů jsem opět vůbec nejedla a zhubla, všichni mě zase ,,POCHVALOVALI, JAK JSEM HUBENÁ,, a tak. pak mi dali ultimatum, že když nesním ě porci malého obědu, tak mě vyrazí, já brečela a nejedla(byla jsem zvyklá jíst malý hrníček – asi jako preso jogurtu s musli). Pak mi už dával peníze, že teda končím a já dosebe navsoukala brambor a brečela a brečela, musela jsem i maso a bylo mi špatně, křeče- ale nezvr. jsem. Byla to hrůza Měla jsem všude samé skrýše, kam shcováváat jídlo. Hubla jsem dál.. pak jsem začala jíst trochu víc, ale vůbec jsem nepříbírala, ale hubla.. Blížil se konec léta a přítelkyně od mého šéfa mě objednala do nemocnice. Tam jsem dělala děsný scéna, mamka nevěděla, že mám jít do nemocnice, ale museli si mě tam nechat. první den jsem nebyla schopná pozřít lžičku jogurtu. Pak mi dali výživu a ještě nějaké vaky…TAm jsem přibírala a měla děsný depky. Za měsíc jsem děsně přibrala a jenom brečela a říkala si: proč existuju, jaký je můj smysl života a tak… Říkala jsem si práškama to prý nebolí… Pak jsem přišla na střední a bylanejhubenější holka ze třídy…Všichni to aspoň říkali, no nevím.. Pak jsem přestoupila do třídy mojí ségry. TAm jsem potkala jednu holku, měla celkem normální postavu(asi 167cm a 56-57 kg, možná víc) Tak jsme se zkamarádili a začaly hubnout. Zase jem začala zvracet,někdy i 7x denně, bylo to hrozné. Pak na to mamka několikrát přišla a já jen slibovala, ale nešlo to… MARNÁ SLOVA… Pak se opět provalilo až v červnu a to mamka šla za doktorkou a tam já měla prý ultimatum, že přiberu, jinakpůjdu do léčebny. Já tedy přibrala a pak měla jseště větší depky a zvracela. Vydržela jsem to bez zvracení21 dní a a pak se to zkomolilo. TAky jsem už sem psala, jakého mám fotra..Šetří na všem . Příjde domů, zkontroluje kolik jsme snědli cukru , chleba , vypíná nám elektřínu v pokoji, že se musí šetřit. Úplně na všem, co si dokážete představit šetří. Mamak se s ním pak chce rozvést, ale až nám bude 17, za rok, nebo až prý dostudujeme. Jo, mamka mi říká, že když nepřestanu, tak mě vyhodí z baráku , jakmile mi bude 18… Dneska jsem jí psala mail, a zkusím tu talířkovou metodu a to čištění zubů, budu jíst 5x denně, ale málo, snad to zvládnu, tak mi držte pěsti:-) byla bych ráda, kdyby se mi k tomu někdo vyjádříl, díky Vaše Kiksa:-) Jsem opravdu moc ráda, že jste:-)