kde zacit…?
Precetla jsem si nekolikrat hodne prispevku, ktere jsou tady napsane. Hrozne mi to pomohlo. konecne jsem s konecnou platnosti pochopila, jak na tom jsem. konecne jsem se zbavila pocitu, ze to co mi je, neni jen muj vymysl, projev hyopchondrie, nebo neco podobneho a ze nejsem jedina. <p> Muj problem neni anorexie, a ani bulimie v te klasicke podobe. To, co me trapi jsou uz ctvrty rok trvajici zachvaty zravosti-hrozne, nepochopitelne, hnusne… ty pak stridam klasicky s hladovkami, drive i projimadly. -jak se sama sobe hnusim! <p> Nejhorsim na tomhle je to, ze nejde „jen“ o to jidlo. -vzdyt vite o cem mluvim! To nejhorsi je ten zhoubny pocit, ze az uz to konecne dokazu, az budu stihla (zacnu nejist hned zitra…), budu stastna. Budu zase stastna, budu mit skveleho pritele, spoustu znamych… ktere ted nemam jen proto ze ze mne dela moje nemoc asocialniho cloveka. Mnohem mene chodim mezi lidi, mam neprijemny pocit, ze si vsichni musi vsimnout, jak jsem od vcerejska ztloustla… <p> Je to hrozne tezke, opravdu nevim, jak si poradit, jak z toho ven, co delat. Zatim mam jen hloupou a prazdnou nadeji, ze uz zitra prijde ten den , kdy to dokazu…nejist!!! a pritom uz jsem z toho tak unavena!