Kde se stala chyba???

Anorexie a bulimie…kde to všechno začíná….sama nevím, je to snad touha po dokonalosti, chceme obejít přírodu??? Jsou to nemoci, které je tak snadné získat. Stačí jedna narážka na postavu, jeden hloupý vtip..a jaké to může mít následky. Jsou to propasti, z nichž člověk nemá úniku, neustálá posedlost, která ovládá každou část našeho těla. Nedokážeš myslet na nic jiného, je to v tobě. Proč ti zrcadlo neukazuje reálný obraz, ale neustále se před ním rozšiřuješ a vidíš na sobě špeky, jenom to tě zajímá…doma, ve škole, všude…nesoustředíš se, nejsi veselá, jsi nemocná. Ztrácíš kamarády, protože nejsi schopna se bavit, myslet, uvažovat, ovládá tě jediná myšlenka. Je ti odporné, když vidíš jak lidé okolo tebe jí a mají z toho radost. Pro tebe znamená jediné sousto navíc zkažený den. Když se neudržíš, sníš neuvěřitelné množství jídla…jídla, které normální lidé nesní za dva dny. A pak to přijde, v afektu si nic neuvědomuješ, ale pak…utíkáš na záchod a zvracíš. Brečíš, nadáváš si, včítáš si to, ale uděláš to znova a pak zase. Nemáš schopnost se ovládat. Pak za trest třeba nejíš tři dny nic, vůbec nic a potom opět vyjíš ledničku a zvracíš. Je to začarovaný kruh, ze kterého není možnost utéct. Pohltí tě to. Nemáš šanci, nikdo se tě neptá…vydržíš týden, a pak zase. Výčitky, týráš sama sebe, strach ze samoty, z toho, že to někdo zjistí, jídlo si nosíš do pokoje, vyhýbáš se společným obědům a když to nevyjde…prsty do krku. Nemůžeš spát, stále přemýšlíš, jsi posedlá myšlenkami na jídlo. Pocit sampoty tě pronásleduje, nemáš nikoho, komu by ses mohla svěřit, ty nechceš, nechceš..tobě se to ale líbí, líbí se ti být hubená…byl to přece tvůj sen, ne??? Život ti utíká před očima, ztrácí se ti, je omezen na anorexii a bulimii, tisíckrát si řekneš DOST, zítra na to kašlu, ale ne, zítra to pokračuje. Už ani nevíš, co to je, jíst normálně, nevíš to, jsi podrážděná, navenek se tváříš v pohodě, ale doma, o samotě je to obrovská krize…váha, zrcadlo, váha, zrcadlo, záchod…pořád… Máš deprese, škola se ti hroutí, vztahy se ti hroutí, a ty nejíš, prostě ne..chceš být dokonalá, aby si tě někdo konečně všiml, ale nic se neděje, utápíš se, ničí tě to. Neustálé slzy, trápení se, smutek…je to prokletí, ale tobě se to líbí, chceš víc a jsi hrdá když se nezklameš a podaří se ti to. Ale potom ten pocit samoty, prázdnoty, nemáš nikoho, kdo by tě objal, políbil, přitulil se k tobě, když to potřebuješ. Máš pocit, že na tobě nikomu nezáleží, že jsi sama uprostřed anorexie a bulimie, jinak nevidíš nic, prázdno, tma…chceš být dokonalá..ale pro koho??? Stojí o to někdo??? Chybí ti člověk, kterému na tobě záleží, který tě pochválí, usměje se…všude okolo jsou jen deprese a výčitky. …to vše dokážou dvě nemoci, které přijdou, neptají se, žijí v tobě a ničí celý tvůj život….