Jen tak

ahojky lidičky, hodně dlouho jsem sem nepsala. Ze srdce doufám, že alespoň polovina z vás už od tý doby co jsem psala naposled, se nemusela na tyhle stránky vrátit, protože jste se z toho třeba dostali. Já ne, a asi ani nedostanu. Nemůžu, protože nemám odvahu něco změnit. Honí se mi hlavou spousta různých věcí, spousta myšlenek, jak něco napravit, ale chybí mi pevná vůle. Nemůžu se smát, nemůžu nic. Mám skvělej život a kazím si ho, nevím proč. Znáte někdo lék na nemoc jménem strach, úzkost… anorexie? nevím co dělat, nevím jestli jsem anorektik, nevím jestli vypadám normálně nebo ne, nevím komu to říct. Jak se dostat ze začarovaného kruhu, který se pořád točí dokola a dokolečka a mě už se točí hlava. Je to jako kolotoč, nasedla jsem, na očích sluneční brýle, aby mi cestou nesvítilo do očí. Kolotoč se točí a točí a točí, brýle njdou v tom průvanu sundat a mě už se to nelíbí. chci zastavit, chci slézt, zase se najíst slaďoučké cukrové vaty, políbit svýho kluka a ruku v ruce odejít, brýle sundat, hodit někam daleko, aby je nikdo nenašel. Nevím ani co to tu vlastně píšu za zmaty, nevím jaký mají tato slova význam, vlastně mi to ani nepomáhá, vlastně je to asi ztráta času, ale já to potřebovala říct. Přeju vám hodně štěstíčka a silné vůle, která mi tolik chybí, a hlavně otevřené oči a dobrý zrak, protože malé přehlédnutí znamená budoucnost, která se vám nebude muset líbit. Papa