Konečně první krok
No čím začít, všichni tady více méně máme stejný příběh…Začalo to nevině, byla jsem opravdu metráček ve 14 letech 98/160 dost hrozný že? Řekla jsem stop a začala jsem hubnout během půl roku jsem měla dole 15 kilo, pak další 5 kg a váha se nějak zastavila, chodila jsem každý den cvičit, cítila se skvěle. Vše bez zvracení, bez hladovění, zdravou stravou…. Pak ale nastal zlom dělala jsem aktivně sportovní aerobik, a bylo kolem mě spoustu lidí s nějakým problémem příjmu potravy, paradoxně jsem toto období přežívala v pohodičce, ustálila jsem váhu na 79 kg /169 (žádná vyžle, ale z velikosti 52 na 44 to docela šlo)….no a tak nějak to šlo do mých 20 let… Pak přišla jedna osudová večeře, vidím to jak dnes…pocit přejedení nenávist, proč nezkusit blít? a tím začal můj příběh… potácela jsem se v tom přes 3 roky, váha klesla na 75 kg, a pak na 73 kg, což se drželo pořád (velikost 42) celkem spokojenost, říkám skonči se zvracením už to stačí…. No a proč to všechno začalo? Kluci, kluci, kluci, a okolní svět plný vychrtlých modelek atd…Nemusím více psát… Poslední 3 měsíce se mi ale vše začalo vymikat z rukou, poznala jsem úžasného kluka, který mě strašně moc miluje, během 2 měsíců zjistil že asi není něco ok, má váha během měsíce klesla o 6 kilo což je malinko podezřelé, ale už v té době jsem věděla že musím něco udělat!!! Tak jsem se odhodlala a navštívila jsem odbornou pomoc, jsou ot teprve 3 dny, ale už i to je zásadní krok, je to těžké a moc, ale věřím že to stojí za to!!! Vím že to není nijak moc citově napsané, ale momentálně to ani jinak neumím…. (nebo spíš není nálada)…. Tak uvidíme, držím Vám všem palečky ať to všechny zvládnem, protože tahle nemoc je hrozn „svině“ !!! Měj te se krásně a kdyžtak někdo písně, kdo bude mít nějakou radu…: klara20@volny.cz