jen tak… o me bulimii

Ahojky, asi jako každá, která sem píše poprvé, nevím, přesně, jak mám začít… BULIMIE: hnus, zlá nejen noční můra, která ovládá můj život, voda, která ničí mou jiskru naděje na NORMÁLNÍ… všechno. 1)začátek Jsem jedna z těch, která kdysi vážila oněch známých 95-100kg a při každém shození 5-10kil začala „normálně“ jíst, čili více než hodně a vše plus hodně navíc bylo zpět. Ne, neviděla jsem ani Áčko, ani jsem nečetla článek v novinách, jaká je anorexie a bulimie svině, ale přišlo to tak nějak samo… A aaha! najednou to šlo! kilo, tři, pět… JO!!! nakonec 18, ale za jakou cenu? 2) otec první, kdo odhalil mou „dietu“ byl táta. na dovolené jen nás dvou (každoroční) vylezl z koupelny a než zhasnul světlo a zavelel ke spánku řekl: Míšo, ale máme problém s tím blitím. mně se zatmělo před očima a nevěděla jsem, co říct. Pak se rozpovídal o tom, že to dělal taky a jak bylo hrozný sníst 30 rohlíků a pak… no jo, já se jen zlehka pousmála a přestavila si tak děsně utopickou myšlenku, že JÁ bych někdy snad snědla naráz 30 rohlíků. bože, to se snad sranda… a teď? rok- co by ne… ale k tomu se dostanu… snad. přijeli jsme z dovolené a za 14 dní přišel znovu do mého pokoje (bohužel to bylo na toto téma naposled) a řekl přesně-cituji: SAKRA VYSER SE NA TO BLITÍ. TED SE TI TO ZDA JAKO DOBRY NA ZHUBNUTI, ALE BUDES V PRDELI, FAKT, VER MI! TO UZ ZA PAR MESICU NEUDRZIS V ZALUDKU NIC! NIC! jojo, kdyz zavrel, lehce jsem se zase usmala a v duchu ho poslala… vite kam. 3) prusvih nezacal, kdyz jsem zacala chodit do skoly, ten se priplazil pomalu a necekane. naladovost, no vsechny ty hnusny priznaky, ktery se tezko prekonavaji. ze skoly rychle do obchodu, z obchodu na vlak, z vlaku kamkoli (……) a pak domu. a doma znova. vsak to asi znate. achjo… 4)tak me napada… amm to tady vsechno rozepisovat, kdyz to vsechny zname? vsechny nas to ovlada a vsechny chceme skoncit, proc za nami neprisly ty, ktere na tom byly spatne, kdyz my jsme zacinaly a nedaly nam po hube? stejne by to nepomohlo, dokud si nanarazime drzku samy, tezko nekomu uverime… jako ja tenkrat tatovi. a co bych ted dala za to, kdybych mela onech 98 kilo a mohla si kazdy gram ke sve nynejsi vaze vydrit, vypotit, a ne vyzvracet. je to az prilis jednoduche. holky, my to zvladneme. snad, nekdy! M.