Jak ven?

Ahoj. Ještě jsem nikdy nikam takhle nepsala, ale chci se s vámi podělit o svůj příběh a snad i slyšet nějaké vaše názory. Celou základní školu jsem sportovala a váhu jsem nikdy neřešila. Snad jsem ale začala dříve dospívat a ostatní děvčata se mi potichu posmívala. Tenkrát snad začaly i mé komplexy, které v polovině střední školy vyvrcholily tak, že jsem zhubla o 11 kilo. Ke 175 cm jsem měla 59 kilogramů. Nebyla to nízká váha, ale díky svému zdravému stravování a hlavnně sportu, který mě vždy bavil jsem se vešla do velikosti 36 a své tělo jsem milovala. Snad to zapříčinil rozvod rodičů, můj rozchod s přítelem a blížící se maturita a já začínala propadat depresím a stresu. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem kvůli tomu skončila v nemocnici. A já začala utápět své nálady v jídle. Kolotoč se začal rozjíždět. Po každém záchvatu přejídání jsem se cítila hrozně a trestala se hladovkami. Zachvacovaly mě stále hlubší deprese. Ani nevím jak, ale nakonec jsem se dostala na vysněnou vysokou školu a myslela si, že začnu znovu. Byl to ale veliký omyl. Je mi dvacet let, nemám žádného přítele a chorobně se nenávidím. Ničí mě tyto stavy a pomalu už z ničeho nemám radost. Proto sem píšu svůj příběch. Chci za sebou zavřít dveře a vydat se správnou cestou, kterou jsem zatím míjela. Snad se mi to podaří.