Jak to všechno začalo!

A už je tu zase zima,za okny poletují sněhové vločky a lidé nakupují dárky pro své blízké,pečou cukroví a těší se na vánoce.Jen málokdo myslí na sebe a na svůj život.Ale právě já o tom musím přemýšlet víc než kdykoli jindy.Kdyz tak o tom dumám tak zjišťuji že všechno začlo už když jsem se narodila.Byla jsem krásné plešaté a spokojené mimčo na které mohli být rodiče právem pyšní a které pojmenovali Michaela.Tohle dítě(vlastně já) po půl roce spokojeného života onemocnělo.Začly se mi dělat hnisavé boule na různých místech na těle a bohužel nikdo nevěděl čím to je.Úplně jsem odmítala jíst a šlo to se mnou z kopce.A tak se stalo že se ze spokojeného mimča stalo podviživené nemocné děťátko na pokraji smrti.Najednou se však všechno začlo zlepšovat a já jsem se začla pomalu ale jistě uzdravovat a tak jsem byla po 3 měsících pobytu v nemocnici propuštěna domů.A tím to všechno začalo,bydlím totiž v rodinném domku spolu s babičkou a tehdy ještě i s dědou.No a všichni mě s obavami o můj život začli až nenormálně vykrmovat se slovy „Vždyť ona zhubne až vyroste,bude mít pohyb,vytáhne se a bude to dobrý!“Jenže žádné hubnutí se nekonalo,spíš tloustnutí a tak to pokračovalo až do mých 14-ti let.Tehdy jsem se až po uši zamilovala do nádherného a dokonalého kluka(omlouvám se za ty pochvaly ale porad ho jeste miluju :).Jenže jsem věděla že on mě nikdy milovat nebude pokud budu vypadat tak jak vypadám(86 kilo a 163cm,pro predstavu).Nejak jsem se s nim začla bavit a zjistila jsem že je oprvdu boží,ale že se mu nelíbí že jsem tlustá.Takže jsem se prostě rozhodla že zhubnu.Přišlo to docela najednou.Jednoho dne jsem zrovna dočetla nějakou knížku o anorektičce a nějak to ve mě všechno vybucho.Ten den kdy jsem se k tomu rozhodla byl zrovna na oběd smažák a hranolky.Nesnědla jsem to ale byla to pro mě asi ta nejtěžší zkouška.Pak už to šlo docela lehce.Cítila jsem se úžasně a měla jsem pocit že jsem to konečně zvládla.Ze všech stran mě všichni chválili.Teď jsem už zhubla 14 kilo za 3 měsíce,ale už se vůbec necítím skvěle.Ba naopak cítím se mizerně.Ztratila jsem nejlepší kámošku a prakticky pořád mám depku,ve škole jsem se neprosto nehorázně zhoršila a nevím jak z toho ven.Našim to říct nemůžu a sama si pomoct ani nechci.Mým jediným cílem je zhubnout! Jsem naprostý cvok.Všem co by to snad chtěly zkusit radím NEDĚLEJTE TO! JEN TÍM SPOUSTU VĚCÍ ZTRATÍTE A NIC NEZÍSKÁTE! A UŽ VŮBEC TO NEDĚLEJTe KVŮLI NĚJAKÉMU KLUKOVI,NESTOJÍ ZA TO ABYSTE SI ZNIČILI ZDRAVÍ! Sama vám radím jen proto že sobě poradit neumím.