Jak jsem na tom?

Psala jsem sem na tyto stránky uz nekolikrát, posledne jsem se setkala s reakcemi, kterých jsem se lekla a radeji unikla do kouta, protoze jsem si pripadala hrozne sobecká, spatná, podle slov jiných trapná. Ted si tak pripadám taky, ale prece to zkusím a napísu zase, chci se trochu vypovídat. Tretím rokem se potýkám s anorexií. I kdyz vlastne, i za tímhle si nestojím, mám dojem, ze nic takového nemám.. Potrebuju slyset co nejvíce Vasich názoru, co si o mém pocínání myslíte. Jde o to, ze mám sílenou potrebu hubnout a trápím se kvuli tomu. Je mi 22 let.Merím 172 cm a vázím? Nevím kolik, nemám kde se zvázit, ani domnívat si netroufám. Orientuju se jen podle oznacení na cedulkách oblecení. Tricka mám XS, kalhoty 34 nebo 36 (to je ale hrozne moc!!!). Nemuzu se na sebe podívat do zrcadla, vidím tam strasne tucnou osklivou holku. Pred ocima mi svítí jenom výstrazná tabule, ze musím nejméne 10 kg zhubnout.. Proc? Abych se sama sobe líbila, abych mela nejakou cenu. Delá mi problém vyjít ven na ulici, protoze se hnedle srovnávám s ostatními devcaty, jestli jsou hubenejsí nezli já. Vsechny holky mi pripadají tak krásné, jisté, veselé. Chodím k psycholozce, kde si mimojiné o mém vztahu k jídlu povídáme. Jen mi hrozí, ze si privodím deprese (tech se bojím, mám s psychiatrickými zarízeními bohuzel dost zkuseností), ze budu omdlévat, ze ztratím prítele a dalsí cenné vztahy. Ale já to nechci dopustit. Chci být zdravá, pri síle, s prítelem, ale hubená. Tolik soudnosti zase mám, abych mohla zodpovedne prohlásit, ze nejsem nikterak vychrtlá, nevypadám jako nejaká nemocná anorexií, fakt, to nekecám. Ale musím se sverit, ze potrebuju zhubnout, a to jako sul. A jak jím? No, je to ruzné: dovolím si nanejvýs jedno jídlo denne (nebo dve malá) v podobe kouska sýra a zeleninového salátu, zato sladké stávy a mléka vypiju klidne 3-4 litry. I pres tento úsporný rezim jsem zatím ani gram neshodila. Ráno se pribudím a ríkám si, jaké by to bylo skvelé, kdybych byla tenoucká, hubenoucká a souzím se tím, ze taková nejsem. Celý den na to potom myslím a vecer uléhám se stejným práním. Ach jo.. Sama v sobe se nevyznám. A taky se to bojím svým blízkým ríct. No zkrátka nevím. Kdybych náhodou mela temito rádky nekoho pobourit, mocAch já se omluvám, není to mým zámerem, jen jsem se chtela vypsat. Ach jo..:-(