Já…

Tohle píšu v mé nejhorší depresi,bohužel…je moje asi druhá za život v tom se obdivuju,protože já depky nikdy nemám,věřím že sem silná osobnost.Umim naslouchat a poradit,mám spoustu kamarádek,prima mámu a sem dobrá i ve škole…jen tak mimochodem je mi 16,cítím se ted hrozně,je to jenom a jenom kvůli klukům a mé nejlepší kámošce.Já vim že to sem nepatří ale vypovídat se prostě musim a nejlepší je to slovama…moje nej kámoška bohužel začala chodit s klukem co se mi opravdu líbil a ráda bych s nim chodila i já,ale nedala na mě ohled (věděla o tom) a začla s nim chodit.Bohužel já mám na kluky docela pech protože si se mnou chtěj většinou jenom užít a já taky a když vidim zajímavýho kluka co se mi líbí tak ho chci poznat…sou prostě dva druhy kluků u mě: s těma co vim že bych se do nich dokázala zamilovat a s těma co si jen užívám,ale nečekám nic víc…před tejdnem sem si stoupla na váhu a zhrotila sem se,protože sem přibrala a musim to schodit protože já sem bohužel byla už před tim trochu zaoblená a řekla sem si že to schodim ale bohužel sem celý ráno nejedla a když sem přijela domů nebo večer tak sem se najedla,přímo sežrala,štve mě to protože sem strašně nechutná…ale zítra se všim končím.Neděle…blbej den pro začátek ale já to musim vzít od konce abych se dostala zase na začátek,zhubnu pěkně v pohodě,cvičením ale ne že budu jíst jako tady holky jedno jablko denně,ale udělám si jídelníček…není to žádnej příběh to ne,je to jenom vypsání z depky…a neberte to zle,ale doufám,že sem psát nikdy nebudu asi víte proč…pokud ste to dočetli,tak ste dobrý,protože já bych tohle asi nečetla…mějte se hezky a užívej te si života protože máte jenom jeden a zkuste to vzít jako já…