Drží mě ve své moci

Jsou to dva roky co jsem nastoupila na střední školu. Moc jsem se těšila na nové kamarády, na třídní kolektiv, na učitele a na celou školu. Ve třídě je převážná většina holek, vše začalo nevině. Kamarádky se mi začaly pošklebovat, že mám velký zadek, že jsem tlustá, neumím běhat rychle…Nikdo si toho moc nevšímal, ale já jsem si řekla, že to tak nenechám a že uvidí. Zpočátku jsem něco sněla a když jsem viděla, že je toho moc tak jsem to vyzvracela, byla to taková hra. Teď si připouštím, že jsem si to nalhávala, říkala jsem si: „tobě se nikdy nemůže stát, že tě pohltí bulimii, nikdy nepřistoupíš na to, aby nad tebou vyhrála“. Zhubnula jsem o pět kilo, jenže pak to přestalo fungovat, a já při zvracení už nehubnula, ale naopak mi přišlo že jsem začala nabírat zpět. Rozhodala jsem se, že přestanu a také to šlo, začala jsem jíst zdravě, zhubnula jsem, a byla na sebe pyšná, že to není jen zvracením. Jenže netrvalo to dlouho a začala jsem opět zvracet…je to hrůzna, už mě má ve své moci, a teď je to tak vážné, že nevím kudy kam…sním na co přijdu a pak to vyzvracím. Nemám už pořádně sílu, jsem strašně oslabená, unavená, je mi stále zima, má psychika je rozhozená, a už nechci zvracet, ale nejdete podle plánu, myslela jsem, že až řeknu STOP, tak toho automaticky nechám. Teď vím, že jsem se spletla. Všechno mě bolí, na ruce mám modřinu…a nakonec to mamka s taťkou zjistili. Začala jsem chodit na dietologii, to nepomohlo. Obvodní Dr. mi napsala antidepresiva, tak budu čekat jak to dopadne. Dva roky myslím jen na jídlo a zvracení nežiji ničím jiným a tyto roky trápení mi nikdo ničím nevynahradí. Jen chci říct, že své spolužačky za toto co mi udělaly nenávidím i když za to nesu také určitou odpovědnost. Neměla jsem být slabá a měla jsem bojovat, prostě jsem neměla podlehnout. To si vyčítám až teď, nejhorší je ten pocit bezmoci, kdy nemůžu nic dělat, protože ONA SLEČNA „kamarádka“ Bulimie, mě vždycky porazí, ale já už nechci. Prosím napiště mi co si myslíte, jak řešítě problém Vy. Předem se omlouvám za gramatické chyby, ale je to kus mého Osobního Příběhu a já Vám ho chci svěřit, tak jsem trochu nervózní, protože nevím kdo mi odpoví a kdo jak zareaguje. Lill*