Co dál???

Začalo to vlastně už před pár lety.Už v tu dobu jsem musela poslouchat narážky, jak moc jsem tlustá.Ale protože jsem se v tý době neuměla bránit (což prakticky nezvládám ani teď), nechala jsem si je líbit. Za pár let jsem vyrostla a změnila se, ale ve škole jsem pořád zůstala tou tlustou holkou. Nedalo se to změnit. A já jsem se tak brala taky. Tím pádem moje sebevědomí co se týče vzhledu bylo a je hodně nízký. Letos jsem se konečně po roce postavila na váhu a zjistila, že ve svých 14ti letech jsem při výšce 168cm vážila 53kg. I když jsem čekala horší výsledek, přece jen jsem nebyla spokojená. Nešlo ani tak o váhu jako spíš o to, jak vypadám. S kamarádkou jsme koncem roku přestaly chodit na obědy a celkově jsem jedla míň, protože jsem na to neměla čas. Každém týden jsem měla o kilo míň, z čehož jsem měla radost. Chtěla jsem mít mezi váhou a výškou 20 čísel jako moje hubená kamarádka. A teď o prázdninách jsem zjistila, že na výšku 170cm vážila 48kg. A pořád to jde dolů. Teď vážím 46,5 kg. Moje heslo bylo a je, že radši budu hubnout než abych trošku přibrala. Celá rodina si tý změny všímá a snažej se, abych zase začala jíst. Nejenže mám už scvrklej žaludek, ale hlavně když se trošku najím, mám takový výčitky svědomí a takovej strach, že přiberu, že jíst ani trochu nechci. Denně jezdim na kole 10km a posiluju břicho. Už nikdy nechci dopadnout jako dřív. Ale přestože vím, že ještě musím zhubnout, cejtim se slabě, bolí mě břicho, neustále se mi zatmívá před očima. Nevím, co mám dělat.