chut do zivota???

Zdravim vsechny holciny,ktere si prochazeji nebo prosly stejnym peklem jako ja.Asi bych ani nezabrousila na tyto stranky,kdybych si nedavno neuvedomila,ze jsem vazne nemocna.Ani nevim jak zacit….tak nejak jsem se do toho zamotala a hlavne uz pred delsi dobou,ze si ani nepamatuji….PROC!!!! Vse zacalo v Anglii….kde jsme spolu s mou kamaradkou studovaly jazyk a chodily do fitka.Od malicka jsem byla sportovkyne….gymnastika,jizda na konich,sportovni skola,kolo atd.Kamaradka chtela neco zhubnout a tak jsme si daly predsevzeti,ze par kilo shodime.Vsichni kolem me a hlavne ma rodina rikala,ze to vubec nepotrebuji,ale ja se citila vzdy trosku“vetsi“.Merim 172cm a tenkrat jsem vazila 65-67kg.Uz drive jsem mluvila jak mam veliky zadek a casem se to stalo mou prednosti(kazdodenni).Ale az v GB jsem do toho spadla a dnes bych si za to nejradeji vyliskala!!!!Zacala jsem omezovat jidlo.Vysadila jsem uplne vse z jidelnicku…..proste jsem se ze dne na den vzdala vsech cukru,skrobu,protejnu,TUKU.Jedine co jsem si dovolila bylo ovoce,zelenina a jogurty. Hubnuti slo jako po masle a kamoska byla prekvapena,ze za 2,5 mesice jsem byla hned o sest kilo lehci.Nic o me diete jsem ji nerekla.Zacala jsem jenom desne cvicit a hledat si zaminky abych nemusela jist vubec,kdyz to bylo mozne,protoze kdyz jsem byla doma ,stale me neco nutilo doprat si neco do zaludku,nebo to co jsem si prave zakazovala. No a tak to slo az do leta 2004,kdy jsem se z Anglie vratila domu.Bylo leto a ja se citila prijemne,protoze jsem byla „hubena“ (54kg)ale moji rodice a cely zbytek rodiny a pratele meli sok kdyz me videli v bikinach.Snazili se mi nutit jidlo ,ale ja si stala za svym a nikdo by me neprinutil.Tak to pokracovalo i v lete 2005.Mozna se divite,ze me rodice nedonutili.Mam s obouma velice dobry vztah,ale nikdy jsem se jim ani nedovolila o tom promluvit.Byla jsem odmitava a strasne opatrna co se tykalo jen naznaku tohoto temata z jejich strany. V te dobe uz jsem vazila 50kg,ztratila jsem menzes,upadla do desnych depresi a absolutne jsem nemela smysl pro humor a pro zivot samotny,trpim menecenosti.Nic me nemotivovalo,nebavilo a byla jsem unavena non-stop.Ale „hubena“a „krasna.“Chtela jsem s vahou jeste nize,ale v tom se mi rodice rozhodli,ze se me nebudou doprosovat a odvezou me na spec.oddeleni. To se ale nestalo,protoze jsem odletela do zahranici a nepripoustela si nic takoveho jako anorexii.Jenomze tady jsem si prosla vetsim stresem nez jsem cekala a me telo a hlavne mysl,to nejak nezvladla a ja se stala navic i bulimickou,protoze jsem potrebovala protejny a neco tezkeho do zaludku,prejedla jsem se a pak to slo vse do zachodu.Od te doby co jsem tady se snazim s tim bojovat.A musim rict,ze kdyz jsem si dnes precetla par z vasich pribehu,hodne me to motivovalo k tomu nebyt k sobe tak prisna a hlavne blba a nenicit si zdravi.Jsem teprve na uplnem zacatku,kdy si uvedomuji,ze musim,ale „nechci“,boli me kazde sousto normalniho jidla ,ktere musim spolknout.Jenomze diky te zapeklite nemoci mam tolik nasledku a strasti(hlavne psych.),boli me kostra,mam zalud,vredy,problemy s jatrou,nepamatuji si jako predtim,nedokazu se smat jako tenkrat,sexualni apetit absolutne nulovy a ztratila jsem nekoho,s kym jsem planovala budoucnost,protoze on chce prece jednou taky rodinu.Obetovala jsem tomu vse a uz tak proste dal zit nemuzu a nedokazu.Chci s tim neco udelat,jist jako tenkrat a NEPOCITAT!!!!Ale mam takovy strach z toho ze priberu vic nez bych mela…..zatim jsem na hranici 55kg,ale uz se zase citim „tlusta“a nechci se ze zahranici vratit „vetsi“…..jidlo a organizace denniho jidelnicku se mi stala tou prvni a posledni veci na kterou myslim,kdyz vztanu a kdyz usinam.Jediny clovicek,ktery me drzi nad vodou a pro ktereho ziji je moje mamca!Ta vi celou pravdu a vedela snad i mnohem drive nez ja sama jsem si to pripustila. Vim,ze je nas v takove situaci hodne……..bobatka,drzme se a snazme se to nejak zvladnout a tu desnou nemoc zahnat at uz nas netrapi!!!!!Moc vam vsem drzim pesti a preji uspesnejsi dny nez ty ,ktere jsme mely dodnes!!!!