Bylo nebylo,bude zase dobře,věřte mi.

Ahojky,tak jsem zase tu.Je to zvláštní pocit tady být a psát vám,přitom si myslim,že už sem nepatřím.Ale mám vás ráda a moc jste mi pomohli svými články a komentáři,proto se za vámi ráda vracím.I když jsem za anorexií a bulímií definitivně zavřela dveře,jsem jí vlastně vděčná za to,že ze mě udělala lepšího člověka.Naučila mě poznat,co je v životě důležité a co ne,díky ní jsem byla na dně ,ale dokázala jsem vstát,dokázala jsem jí,že není lepší než já.Můj život je ted úplně o ničem jiném než dřív,na spoustu věcí jsem změnila názor,vidím kolem sebe lidi,ale už nejsem paranoidní,už si nemyslím,že mě nikdo nemá rád, a když jdu po ulici nerozhlížím se úzkostlivě kolem sebe,jestli se náhodou někdo na mě nedívá,na moje tělo na moje špeky…,nedívám se na ostatní holky,co mají na sobě,nedívám se na to ,jak jsou nebo nejsou tlusté,už ne.Připadám si tak volná a svobodná,je krásný pocit říct si,ano tohle bylo,ted je to jinak a mnohem líp.Před pár lety jsem si ani nedokázala představit jiný život než odpírání jídla,neustálé pozorování sama sebe,deprese,úzkosti,nespavost ,neustálé přemýšlení o tom co má kolik tuku a kalorií,a hle život jde dál a já cítím trochu lítosti nad zmařenými roky,ale beru to ,jak to je.Už nevzpomínám,snažím se radovat z každé maličkosti a nahradit si ty zabité roky života,kdy jsem snad ani nežila.Vy,co máte ještě pořád problémy s ppp jistě kroutíte hlavami a tiše závidíte.Ale jak?Jak to mám udělat abych zase žila normálně?A co je to normálně?Jak se mám z toho kolotoče vymotat?Jak?Moc dobře vám rozumím,je to otázka toho,uvědomit si,jestli opravdu chci něco změnit nebo ne.Uvědomit si,vzpomenout si na doby,kdy jste ještě byly malé,bezstarostné,jídlo samozřejmostí.A ted?Nejde to už vzít zpátky?Ale ano,jde.Nesmíte na to ale být sami,potřebujete někoho,kdo vám podá pomocnou ruku,nejlepší kamarádka…,rodiče,mají vás rády,mají o vás strach,nebojte se jich.Nebojte se vypnout,zamyslet se nad životem,zkuste se na sebe podívat pohledem druhého člověka,zkuste to,uvědomte si,že ničíte jen sami sebe a i když vám bude 100 lidí chtít pomoct,nejdřív si musíte chtít pomoct vy sami,rozhodnout se co bude dál. Mějte se fajn,už končím,zkuste si věřit,alespon trochu,už kvůli těm,co vás mají rádi. Ahoj