Beruško, promiň
Ahojky, dnes jsem objevil tyto stránky a po přečtení Vašich dopisů (hlavně od Iva) bych vám chtěl povědět svůj příběh. Před 14 dny se se mnou z ničeho nic rozešla holka, kterou jsem bezmezně miloval. Byla to pro mě obrovská rána a nechápal jsem proč. Byli jsme spolu 5 a půl roku, půl roku jsme spolu bydleli u a plánovali společnou budoucnost. Nechápal jsem proč to udělala, nikdy jsem na ní nebyl zlý a udělal jsem pro ní vše co jsem jí viděl na očích. Jediné co mi řekla je že není štastná a má osobní problémy. Nejdříve jsem v tom hledal něco jiného, ale ted mi to pomalu začíná docházet. Nikdy nemohla být štastná, měla bulimii. Sama mi řekla před půl rokem, že má problémy s jídlem a že občas zvrací. Chtěl jsem jí pomoct, ale nechtěla se o tom bavit. Myslel jsem si že tím že se ke mě přestěhovala bude všechno v pořádku a že to nějak zvládneme. Ted už vím co znamenaly její deprese, časté změny nálad atd…(koupil jsem si knihu o Bulimii), ani v nejmenším jsem netušil jak hrozné musí být žít s touto nemocí. Od jejího bratra jsem se dozvěděl že bulimii má už 4,5 roku a její rodina to ví, já to nevěděl a ted už vím že jsem to podcenil. Mrzí mě že jsem nic neudělal, čekala že jí pomůžu a já jsem jí zklamal. Vyčítám si že jsem na to nepřišel dřív a nikdy si neodpustim, že sem jí v tom nechal samotnou. Je pro mě ten nejdůležitější člověk na světě a miluju jí tak jako nikoho jinýho. Vám všem přeji aby jste se co nejdřív dostali ze svých problémů.Vždy se najde někdo kdo Vás rád vyslechne a pomůže Vám.