Archive for category: Můj příběh

Ahoj lidicky porad si procitam vase pribehy a tak sem si rekla z napisu i neco o sobe, kdyz sem byla mensi tak na prvnim stupni tak sem byla vzdycky oplacana, ale o nejakych dietach sem nepremyslela, od 6 tridy sem furt nejake drzela jenze to pokazdy skoncilo stejne jak sem s dietou rychle zacala tak sem stejne rychle skoncila a vysledek zadnej! Zlom nastal kdyz sem byla v 8 najednou sem si zacala procitat vsechny ty clanky o dietach a modelkach a taky to praktikovat a tak sem zacla hubnout, kazdej den jezdit na rotopedu a jednou denne sem snedla jabko a i kvuli tomu sem mela vycitky, mamka o me zacala mit strach a nutila me do jidla tak sem pomalu musela zacit jist protoze mi vyhrozovala doktorem to sem zhubla asi 12 kg, byla sem na sebe pysna jenze pak me zacal vykrmovat tatka a to byly samy cokolady, a rychly tucny jidla jednou sem se sla zvazit a cislo ktery sem videla na displeji me sokovalo nebylo to mozna ve skutecnosti moc ale tenkrat to pro me bylo hrozne moccc!!! rekla sem si dost!a uz to jede az do dneska miluju ten pocit hladu je to asi mesic a ja uz mam zase 12 kg dole a nejhorsi je ze nemuzu prestat bavi me to! fascinujou me anorekticky proste libi se mi to bejt hubeny miluju ten pocit kdyz si muzu pocitat zebra a kdyz mi kosti vylejzaj z bokovek, mamka me furt nuti jit ale bud to hodim do zachoda nebo ji lzu ze sem uz jedla sem tim uz posedla ja ani prestat nechci je to jediny pro co ziju!kdyz lezim vylejzaji mi ode vsad kosti kamosky mi nadavaji do anorekticky ale myslim ze zavideji a sem hrda na to ze to takhle vydrzim kdyz uz jim tak rano a malinko a treba az do 12 kdy chodim vetsinou spat nic!chci byt hubena to je jedinej muj cil!nevim co bych delala kdybych pribrala to se nesmi nikdy stat!driv sem milovala cokoladu ted ji nenavidim nechapu jak sem driv mohla normlne jist, treba snidani svacinu, obed,svacinu a veceri proste to bylo nechutny!ted si vezmu jogurt nebo jabko a sem nejezena vim ze je spatny co delam ale tohle je to jediny co mam pod kontrolou!!!!ve skole mi to moc nejde, kluci o me maji zajem az me to nekdy unavuje ale dokonce i moje postava a hubnuti je pro me dulezitejsi nez oni!vim ze anorexie zabiji ale ja ji miluju diky ni se ovladam a mam ji pod kontrolou, uz nevim co bych napsala to je asi vsechno jenom chtela napsat jak se ted citim a nevim jak dlouho to jeste bude pokracovat:(

ahojky všem, tak jsem zase po čase zavítala do této sekce a přečetla si nepřeberné množství vašich příspěvků.Co k tomu dodat???? Jsem na tom stejně jako většina z vás… Ještě před půl rokem mě všichni z rodiny chválili, jak dobře vypadám, vážila jsem tehdy 50kg na 160cm. Jenže já se nemohla smířit s tím, že nemám svých dětských 42kg, tak jsem prostě přestala jíst nebo jedla a téměř všechno vyzvracela. A za půl roku mám opět svých 42kg, ale šťastná nejsem. Chci mít stále míň a míň. Jenže teď o prázdninách se děsím toho, že budu pod dohledem rodičů muset jíst. Tak jsem alespoň připravená hodně sportovat. NECHCI už totiž zvracet, je mi to odporné… Prosím, vy, kdo máte zkušenosti s anorexií a bulimií, napište mi prosím na můj mail Martikmacik@seznam.cz. Budu moc ráda za vaše názory. Martík

Aspon niekde musim napisat svoj problem… mam 15 rokov… a ako kazde dievca v mojom veku aj mna zacina trapit postava… ked som sportovala mala som lepsiu postavu ako mam teraz… a strasne ma to trapi… a robim co najmenej aby som musela jest hocijak sa zamestnavam len aby som nemusela mysliet na jedlo, pretoze jedlo je to naj v mojom zivote… milujem vychutnat si nejaku fajn cokoladku dat si hranolky… ale zasa na druhej strane je ten moj podvedomy hlas v hlave ze budem tucna nikto sa na mne nepozrie… ostanem sama… nikto ma nebude mat rad… pretoze dnesny svet je o vyzore.. kazdy pozera ake mate oblecenie postavu tvar vlasy…a to je smutne… dost ludi uz naraza na moju vahu ci doma abo vonku… ludia si mozno ani neuvedomuju,no ublizuju mi cim dalej tym viac, viem kolko vazim a trapi ma to vecery preplacem a rozmyslam aku to mam postavu, chytim si boky pozrem sa na stehna zadok katastrofa… a uz par tyzdnom mi prepina jem iba aby mama videla ze jem.. a jem v tedy ked uz mam take krce v zaludku ze mi ani lieky nepomahaju.. lenze samozrejme jak sa mi da mama najest snazim sa to nejak dostat von… a doteraz sa mi nic nepodarilo dostat von.. ale uz premyslam jak zajtra budem cely den pit vodu a dam si nejaky stymulant z coho ma fajne napne… sak kazdy ma ucite jedlo abo pitie z coho mu nieje dobre… sedim za pc a mam ten zly pocit (sytosti) … trapim sa… a hoc to nieje jednoduche ale takto to tu mozem napisat… niekedy mam aj take stavi ze nejem tyzden a kazdym dnom mam dole kilo… takze sa postavim na vahu a som stastna… a mama nechape stale.. ze chudnem.. nechape… a je mi to momentalne jedno ja vidim svoju predstavu ako budme vyzerat a za hocijaku cenu sa toho nevzdam!!! hoc by som ani jest nemala…

Už jsem sem psala svůj příběh v období kdy jsem vážila 43-45 kg.Od té doby se mnoho změnilo: sice už jím jen zlomek toho co jsem jedla v době anorexie ale přibrala jsem za 2 měsíce 20 kg od nejhoršího stavu,takže mám ted necelých 60 kg. Chtěla bych vám tedy popsat strastiplně šplhání po nebezpečné cestičce života. Jsou to asi 4 měsíce kdy jsem se odhodlala k vám napsat tento příběh-měla jsem 43 kg a místo toho abych se sebou začla něco dělat zhubla jsem na 42 kg…už jsem skoro vůbec nejedla,někdy neobědvala,tu nevečeřela… nakonec jsem přišla ke své dietoložce s 38 kg…Kupodivu jsem v té době měla dost síly, i když tělo zjevně strádalo:padaly mi vlasy,tváře propadlé,kosti trčely z těla ale nic z toho jsem neviděla a možná vidět nechtěla… Hrozba nemocnice byla nadosah..měla jsem jedinou možnost se fyzicky i psychicky zotavit u babičky.Byl to boj,ale nakonec se váha vyšplhala na 45 kg. Všechno se zdálo být na dobré cestěpřibírala jsem 3 kg za týden a už měla přes 50 kg…Sama jsem za to byla ráda,ale jakmile váha ukazovala hodnotu 55 kg(což byla moje váha před anorexií a -15 cm),rozhodla jsem se to řešit po svém…Začala jsem zvracet a bylo jedno jestli jsem ten den měla dietní buchtu nebo salát-muselo to ze mě jít PRYČ.Naneštěstí to však babička i doktorka brzo poznaly a varovaly mě před bulrexií. Ani to mě ale nezastavilo a já jsem si zvesela zvracela celkem asi 2 měsíce.Vůbec netuším jestli jsem si zhuntovala tělo ale já měla zase jediný cíl:ZHUBNOUT!!Tváře jsem měla nafouknuté jak sysel,obrovské kruhy pod očima a i mé zuby se začaly ulamovat,najednou jsem neměla sílu na nic jen jsem si zvracení vyčítala,ale na druhou stranu jsem toužila po dokonalém těle… Teprve před týdnem jsem se rozhodla se zvracením skoncovat,mám 60 kg a to jsem prsím na dovolené zhubla a už se nechci k bulímii vracet ale jak dlouho mi to vydrží?? Můj nynější jídelníček vypadá takto: Snídaně:nízkotučný ovocný jogurt plus ZŘÍDKA pár semínek,Tang nebo light sirup Oběd:salát se sýrem nebo maso se zeleninou na vodě Večeře:ovoce či zelenina,džus se sníženou energetickou hodnotou a během dne litry pití a hodně žvýkaček Hlavně,že už nezvracím…Samozřejmě mě to napadá každou chvíli:,,A tak já to naposledy zkusím,prosím!“ ale moje druhé já už hlásí :,,A co,stejně by jsi akorát ztloustla a měla bys zničené tělo!“ Chtěla bych všem dívkám trpící poruchami příjmu potravy:,,Holky nebláznětě,stojí vám ty kapačky za to??Nezahrávejte si se smrtí,vždyť mnohdy ani nepotřebujete zhubnout!Já mám jednu spolužačku trpící anorexií a bulimií a teď je z ní ploužící se mrtvola a úplná troska co ztratila zájem o svět a kamarády.Ani mě-jako že se mi líbí příliš štíhlé dívky-se nelíbí a prý jsem vypadala ještě hůř ..Tak si nejdřív domyslete důsledky a pak to řešte..Já mám díky poruchám celý život zničený:beru doslova 10 druhů prášků(silný antidepresiva,na podporu chuti k jídlu,na spaní a na obsedantnost atd. atd.) a ani teď se nepřestávám jídla bát-nikdy si nevezmu například sladší zákusek či vůbec nejím přílohy k obědu(těstoviny a ryži,ba i brambory jako přílohu jsem nadobro zatratila :o(( )!!Snad jsem vás alespoň trochu varovala-tyhle nemoci fakt zabíjí a nebýt těch výborných prášku tak už jsem dávno ležela na hřbitově…

Ahoj, pravidelně si čtu vaše přiběhy a většínou jsou mi blízky ,jako asi všem tady?Sedím čtu si přiběhy,vedle mě je hromadka časopisu s dietami a ja si dodavam odvahy abych napsala ten svůj. Je mi 16 let chodim na školu kde je VELKA většina kluku, průmyslovka. Takže aniž by se vam někdo tam musel libit, chcete přece vypadat dobře. Ze začatku to bylo docela psycho,nikoho jsem neznala a o čem si holka ma ?hodit řeč ? s kluka ?. Časem sme se poznali a už jsem byla v poho, ale stále jsem nerada stala u tabule. To asi každy říkate, ale když mate vyvinutější zadek tak už to je o něco horší !!! Takže u tabule jsem byla vždy nervozní ! Ted se vratím do mládí. Když jsem byla mala ,lezla jsem po stromech,blbla na ulici a nahaněla se s ostatníma, takže o pohyb bylo postarano. Pak sme se přestěhovali a mamka mě přihlasila na gymnastiku, ta mě bavila, ale když mi bylo kolem 12let začala puberta,kluci atd. Co hlavně mi vadilo, že mi pořad nerostli prsa! 13-14 a pořad nic,kluci měli blbi naražky a to mě moc boleloL a ja hloupa si myslela že to ma něco společnyho s gymnastikou( měla jsem pravdu jen asi z 5%, kdybych dělala gymnastiku na vyšši urovni tak to možna) a tak jsem s tim švihla! Mamka se ale nedala a dala mě na další sport, ten mě už tak nebavil a na to abych se vratila ke gymnastice jsem byla už moc stara. A pohybu ubývalo a ubývalo a kil přibývalo a přibývalo ?.Přišla střední a moje každodenní činosti bylo přijit domu,najist se a koukat na tv a pak pc.Jasny že sem to nenechala jen tak! Když sem se sama sobě začala hnusit tak jsem šla do posilky nebo zahrat tenis,ale to jen narazově. A ted co mě trapí !Přežíram se, nehorazně ,nechutně !!!!! Celý den třeba nemusím jist ,ale večer tak okolo 19 něco cvakne a nikdo mě nevytahne z kuchyně!Je to strašny! Občas si řeknu ,že začnu zdravě jist nebo držet nějakou dietu ,ale to jako by mělo na mě opačny učinek.Začnu se bat ,že už se nikdy nanajim a běžím do obchodu a koupím si na co mam chut.Doma vařej výborně a pořadny porce českyho jidla! Pořad si říkam ,a od zítřka začnu,příští rano vstanu a nenasnídam se a pak ve škole sním 2bagety a ještě to zapiju pepsi.STRAŠY !!! tak si řeknu ,tak zítra a pořad pořad to oddaluju. Možna je to slabou vůli nebo nevim. Někdy ani nemam hlad jsem uplně sytá ale v tý hlavě mi někdo říka, jdi vem si ,doraž se ještě něčím ! A tak je to furt.Když vyžíram tu ledničku, rodiče jen řeknou nežer budeš tlusta nebo stejda řekne, nežer budeš mit zadek jako babička( babička je dost při těle)a další naražky.Ale ja to neslyším a přihodim si ještě jednu lžící jakoby na truc ! když jdu spat,myslim na jidlo.Je to hrozny.Tak rada bych si dala malou porci nebo jedla aspon mít a ne jako rozežrany prase! Přala bych si aby mi někdo zalepil pusu! Jestli je někdo na tom podobně nebo mě aspon chape ,napište,poraďte budu rada a jestli ste to dočetli dokonce ,taky moc děkuju J MĚJ TE SE PĚKNĚ A UŽIJTE SI PRAZDNIN A SLUNIČKA 😉