Archive for category: Můj příběh

Psala jsem clanek 4.12.03 …. s nazvem „V UZKYCH“ je to jen o kousek nize.. Kdyz jsem to napsala myslela jsem ze se mi suprove ulevilo a ja zkusim zase zit normalne.. ale nejde to.. psala jsem sem jeste jeden clanek o tom jak postupuji ale neotiskli mi ho a ja nevim proc.. ted k veci.. ta MRCHA BULIMIE si me s sebou vzala na dalekou cestu peklem a nechce me ze svych sparu pustit.. tva to uz od kvetna minuleho roku a stale se v tom mrskam jako moucha v pavucine smrti :(( vedi to o me jen ti nejblizsi ale mi vlastni rodice ne :(( zabïlo by je to.. ale vidim ze to stejne vic zabiji me:(( co je nejorsi?? poprve za 10 let jsem nemocna a musim bejt doma na antibioticich.. Uz rok chodim denne do posilovny cvicit a dokladam to jeste aerobicem a ted?? jsem doma cvicim jen kdyz to moje telo dovoli protoze sjem dost zeslabla nemoci.. ale co je blby?? zeru jak pominuta.. cokoli si koupim ihned sezeru… kynu a kynu a kdyz uz jdu po nekolikate za den nad misu uz ani nejde a ja jen s krokodylyma slzama sedim u zachodu a koukam na svuj hnusnej pupek kterej je neskutecne nafouklej a vypada jak ve 4. mesici tehotenstvi….ne ze bych se prejidala sladkym a vsim moznym nezdravym to ne.. mam delenou stravu.. ale zeru celozrnne pecivo. vlockove placky… sojove salaty.. ovoce zeleniny a vsechnot tohle stlaskam ..nejdrive zacnu malinko… postupne si namazu floru na rozebranej rohlik a takhle pomalu jim.. ale potom se to nejak sekne a ja uz to neberu po kousickach ale po kusech a laduju to do sebe potlakem a nejde to zastavit.. pomooooooc!!!! nejde to :,,(( proc??? proc to delam?? asi je to tim ze mi dablik sedici na mym rameni rika“ JEN SE PORADNE NAPAPEJ… VZDYT TO MUZES HNED VYKLOPIT… JEN SI TO HEZKY UZIJ“ jo a co mi to dalo?? bolest a utrpeni za par minutek stesti a radosti…. kamaradky mi chteji pomoci.. berou mi jidlo k sobe a pridelujou mi ho postupne.. ale co tady doma?? uz jsem tu tyden… neni tu cely den nikdo… kdo mi na me daval pozor.. a vubec nikdo kdo by tu pro me byl.. i jen na pokec.. takto resim takhle.. a nevim jak z toho… jak a co delat.. jo BULIMIE… CLOVEK MYSLI ZE HUBNE… OMYL… HUBNE.. ALE KILAMA NAHORU!!!! POTREBUJI POMOC.. NECHCE SE MI VUBEC ZIT :(((

Dřív jse byla trouchu baculatá ale všichni mě měli rádi a byla jsem ok.Ale pak se mi děti začali posmívat a mě to bylo líto několik nocí jsem probrečela.najednou jsem si řekla že mi nestojí za to aby se mi někdo posmíval tak jsem začala chodit cvičit,ale normlně jsem jedla po nějakém čase jsem zhubla a všichni mi říkali že mi to moc sluší,ale atˇ už nehubnu. Ale já jsem si připadala pořád tlustá hubla jsem průběžně dál a aerobik se pro mě stal vším potom jsem skoro přestala jíst.Ale cvičila jsem čím dál tím víc protože jsem se dostala do závodní skupiny měřila jsem 159cm a vážila 41kg ale to se mi pořád zdálo moc potom jsem se dostala na 40,39 a potom už jsem hubla a ani nevěděla jak. Jednou jsem dostala chřipku a šla jsem s mamkou ke svojí obvodní lékařce aby mi dala léky na kašel. Paní doktorka řekla že mě poslechne,ale když jsem si sundala triko vyděšeně vykulila na mamku oči.Okamžitě řekla jdi se zvážit!! Ona mě totiž vážila asi přeh 14 dny na prohlídce. Řekla že mám zase o mén. Okamžitě zavolala do Motola a za dva dny jsem měla nastoupit hned za dva dny. Když mě vážili v motole měla jsem 36,7kg při výšce 159cm.Tedˇ se léčím v Motole a nastali další zdravotní komplikace.. Padají mi vlasy,žaludeční potíže a možná už nikdy nebudu mít děti. Opravdu stojí za to hubnout?????????????????

Je mi 28 skoro 29let, měřím 171cm a dnes ráno jsem vážila 80,5kg. To co jsem si před chvílí přečetla ve vašich článcích prožívám v různých obdobách už asi 14 let. Ano začalo to v mích 14-ti letech, kdy jsem vážila 62 kg a připadala si mezi holkama na internátu děsně tlustá. Celý týden jsem dokázala nejíst, ale horší to bylo, o víkendech -naši děsně dbali na domácí stravování (teda tatínek, mamka se celý život za jeho zády trápila s dietama). Společné snídaně, obědy, svačiny a večeře. Prostě nešlo nejíst. A tak přišel další nápad – cokoli sním, tak to zase vyzvracím a bude to. Ano a ono to šlo. Váha byla pořád stejná. Měla jsem spoustu přátel a kluků – nikdy se o tom nikdo nedozvěděl, protože jsem si dávala záležet na utajení svého přejídání a následného zvracení (styděla jsem se). Jenže asi v mých 20-ti letech nastal zlom. Nástup do zaměstnání a společná domácnost s (tehdy) přítelem (dnes) manželem. Vyžadoval teplou stravu a já se začala učit vařit. Během tří let mi váha vyskočila na 85kg. Posledních pět let neustále lítám mezi 75 – 80kg. Můj muž o mé bulémii ví a už několikrát jsme spolu zkoušeli mi pomoci, ale nejde to. Teda zatím to nešlo. Teď mám před sebou velký úkol a velkou motivaci: Rozhodli jsme se, že konečně založíme rodinu. Konečně vím co chci – moje dítě nikdy nesmí pocítit, jaké to je, když jeho máma drží diety, je neustále podrážděná, denně stojí na váze nebo před zrcadlem,ošahává si špeky na břiše(které tam nejsou) a říká: Já se tak nenávidím, za to jak vypadám(tohle totiž říkala moje mamka. Pamatuji se, že mi nemohlo být víc jak čtyři roky, když jsem na ni nechápavě hleděla a nevěděla za co se vlastně tak nenávidí). Nevím jestli tento boj sama se sebou mám šanci vyhrát, ale musím. Musím upravit svoje stravovací náviky. Musím se začít ke svému tělu konečně chovat slušně, protože teď už nepujde jenom o mě, ale i o to ještě nenarozené a vlastně ještě nepočaté dítě. Nechci totiž otěhotnět dřív, dokut nezvládnu své tělo, ale hlavně mysl ve vzdahu k té proklaté bulimii. S touto nemocí se dá žít velice dlouho, ale rozhodně né pořád, ještě mi nejni ani 30 let a už mám spoustu zdravotních problému. Při chůzi do druhého patra se dokážu zadýchat, neustále mě bolí hlava a celej člověk, jsem neskutečně unavená, pořád podrážděná. Navenek to asi nikdo nepozná, protože to schovám za milý usměv, ale uvnitř mě to neskonale vře s bolí. Doufám, že se mi to podaří a jestli ano, tak vám o tom zase napíšu. Díky, za to, že jsem se mohla vykecat.

AHOJKY!!! Na těchto stránkách jsem skoro kazdej den, ale az dneska jsem se vam rozhodla konecne napsat a doufam v to, ze mi nektera z vas pomuze!!!Nejsem zase na tom az tak spatne, ale bojim se, aby to nedopadlo hur, abych nedopadla jako anorekticka nebo bulimicka, toho se strasne moc bojim!!!V listopadu mi bylo teprve patnáct a nechtela bych mit znicenej celej zbytek myho mladyho zivota!!!Proto vam pisu svůj pribeh, kterej není zase az tak katastrofalni, ale bojim se, aby se ve me něco nezlomilo a vsechno nakonec skoncilo uplne jinak!!! Merim necelých 170 cm a vazim asi tak 57 kg ? podle me to není zas tak hodne, no ale podle me, ze jo!!!Nikdo nikdy nemel narazky na to, ze nevypadam jako modelka z předních stranek casopisu, takze jsem v pohode jedla to, co me zrovna napadlo a kdy me zrovna napadlo ? hlavne sladky ? to uplne miluju!!!Moje postava mi vůbec nevadila, ani jsem se předtím o ni nejak nezajimala!!!Zacalo mi ale cim dal tim vic vadit to, když jsem byla s kamoskama na tabore(obe jsou docela hubeny), takze všichni si tam zacali dobirat jenom me.Opravdu mi neprislo, ze jsem nejak zvlast tlusta(miry byly asi 80-75-95), takze jsem byla fakt v pohode, i když ti to mozna ani tak neprijde!!!V tu dobu se ve me něco zlomilo a rekla jsem si, ze musim alespoň něco shodit, coz bylo asi tak v zari ? rekla jsem si, ze nebudu jist sladky, tucny, vsechno nizkotucny a nebudu jist po sesty hodine?Takhle to trvalo asi do prosince ? nedokazala jsem shodit ani kilo, mela jsem priserny výčitky toho, co jsem zase snedla navíc a tak?Koncem prosince jsem si rekla, ze přestanu jist snidane, svaciny, obedy, večeřet nebudu, přestanu jist po paty hodine, no proste skoro nic.Jedla jsem jenom jogurty Vitalinea, presnidavky, piskoty, corn flakes a ovoce, zeleninu?Shodila jsem tak asi dve kila, rikala jsem si, ze porad toho asi jim hodne, tak budu muset něco vynechat!!!!MYSLELA JSEM SI, ZE ZHUBNU TAK NA PADESAT A PAK UZ BUDU ZASE JENOM NORMALNE JIST.Ted je leden a jak rikam za prosinec jsem shodila jen ty dve kila!!!Kdyz jsem se ale dostala na stranku ppp a cetla tam priběhy holek, který maj nadobro zniceny život, rozhodla jsem se, ze s tim skoncim!!!Mohla bych rict, ze mi to jde jedine o vikendu, protože do skoly si beru jedine corn flakes a k veceri presnidavku!!!Pokazdy se totiž hrozne bojim, ze priberu!!!Dneska je sobota a ja mela jenom k obedu zapecenej kvetak, ale uz jsem taky mela Bebe susenky, který si ted celou dobu neustale vycitam a ještě se k tomu pridal bratr, kterej povida ? ty uz zase zeres, budes tlusta, tak furt nezer!!!Myslim si, ze by se s tim dalo něco udelat!!!MOC VAS PROSIM O POMOC!!!PROSIM O POMOC!!!BUDU STRASNE MOC RADA, KDYŽ SE MI NEKTERA Z VAS OZVE NA MUJ MAIL:lenino@centrum.cz PROSIM, OZVETE SE, POMALU UZ NEVIM, JAK DAL!!! JINAK VAM VSEM STRASNE MOC DRZIM PALECKY, AT MATE OKOLO SEBE MOC HODNEJCH LIDICEK, KTERÝ VAM BUDOU POMAHAT AT VYHRAJEME NAD TOUTO NEMOCI, KTERÁ NAS SZIRA CIM DAL TIM VIC, AT VYHRAJEME NE VŠECHNY BITVY ALE AT NAKONEC VYHRAJEME CELOU VALKU NAD TIM VSIM A BUDEME MOCI ZIT NORMALNI ŽIVOT, ŽIVOT, KDE SE BUDEME TESIT Z KAZDYCH MALICKOSTI A NEBUDE NAM VADIT, JESTLI MAME BRISKO NEBO VETSI ZADECEK!!!

Moje matka je obezni. <p> Muj otec taky, moje teta, sestra, babicka…snad vsichni, na koho si v mym okoli vzpomenu je tlusty. <p> Cela moje rodina s tim priserne bojuje. Uz jako 4leta sem s maminkou chodila do cukraren, kde se mamka cpala na kila slehackou, dalsi den parky, 3. den byl syr, prozivala sem s ni tyhle „jeden den neco diety“ docela intenzivne. Moje teta varila kapustove polevky a cpala do sebe vselijake ruzove, zlute a hnede koktejly, sestra jela na delene strave jak blazen…Strucne receno posahana rodina. <p> Jako dite sem byla stastna, jedla vsechno a vypydala jak tycka, nozicky jak sirky, cpala do sebe tuny cokolady, ale nic videt nebylo.<p> Kdyz mi bylo dvanact, davku sem zvetsila o dva sacky chipsu denne a zacala kynout. Vubec mi to nevadilo, moje kamaradky uz mely kluky, ale ja raci travila sobotni odpoledne v kruhu sve vypasene rodinky u vetrniku. Az mi jednou nekdo rekl: hejbni tou svou prdeli ty tlusta svine.“ Jejda, to bolelo, celkem hodne bolelo, to mi bylo 13 a ja sem se zacala malounko omezovat. Nejedla sem cokosku jako hlavni jidlo, dala sem si ji po obede. Jedla sem pravidelne, a trochu zhubla. Asi ve 14 letech sem merila 178 cm a mela 64 kilo. Vsichni mi rikali, jak mi to slusi, bylo mi fajn. Chipsy sem jedla porad, cokoladu taky, pohary, zmrzku, vsechno, ale s mirou, proste sem nepribrala… <p> Pak sem presla na gympl…stres, nestihacka, deprese a frustrace…proste sem zacala jist. Hodne, ale ne tak moc jako pozdeji. O prazdninach sem se tak precpavala, az mi z toho bylo zle a to tak 5 krat denne. V zari sem sla do skoly se 74 kily, volne obleceni a nulova sebeduvera. Zacala sem s kamoskou hubnout. Chodili sme cvicit, jedly zdrave, ze zacatku uplne normalne 3 krat denne, pak sme to zacaly snizovat. Po pul roce sem s vyskou 180 cm koncila na vaze 60kg. Uzasnej pocit, i ty nejuzsi kalhoty mi padaly. Prestala sem skoro uplne jist. Byla blazen do cviceni. Doma sem strasne podporovala mamku, diky me zhubla 10kg, dostala sem ji do te spravne hubnouci manie. Ale casem ji to prislo podezreli. Zacala mi domlouvat, pak sme se zacaly hadat, potom kricet a pak spolu nemluvily. Bylo toho na me psychicky tak moc, ze sem to nevydrzela a zacala se prejidat. Behem pul roku sem mela svych puvodnich 74 kg zpet. Silene casto sem se pokousela prestat, neslo to… Pak sem odjela pryc a zacala od znova. Pomalu snizovala davky, omezovala potraviny.<p> Dneska? Dneska se do me nevejde vic nez pomeranc k obedu, ale za jakou cenu. Cenu nervu, aby mi nekdo neco nenabidl, abych nebyla napadna, kdyz schovavam jidlo do tasky na kline. Bojim se, ze nekdo neco tusi, ze me donuti jist, ze se budu zase prezirat…ach jo, je to sileny, nesmim se nechat strhnout, snad to vydrzim. Rekla bych ze je hrozne dulezita rodina v uzdravovaci fazi. Ksdyby mamka uz od myho malicka neblbla, asi bych takhle neskoncila, ale vlastne sem ji za to vdecna…diky mami. P.S. ADMIN: Reakce prosím do Pokecu. Díky.