Archive for category: Můj příběh

Prosím poraďte mi někdo. Protože jsem (ve 20 letech) chtěla celému světu ukázat, jak jsem dobrá, odjela jsem do Německa, kde jsem zhubla 10kg. Vrátila jsem se domu po 4 měsících a při výšce 165 cm jsem vážila 43 kg, i přes to, že jsem přestala menstrulovat, jsem na sebe byla tak pyšná. Po čase jsem se vrátila na původní váhu 53 kg, našla si báječného přitele, začala s ním žít, ale menstrulaci nemám. Prosím poradte mi, co mám dělat. Doktoři tvrdí, že to příjde, ale kdy? Vždyť už je mi 24 let. Máte prosím někdo podobnou zkušenost? Napište – moc se těším Lenka

JA SE STEJNE NEVZDAM!!!!! Vse zacalo pred 7 lety. Byla jsem zrovna v devitce a nejak nas s kamoskou napadlo, ze bychom mohly zhubnout. (asi nejake zatmeni mozku, nebo „dobra rada“ z Bravicka?? Nebot pri me vysce 168 cm a vaze 55kg nebylo vubec zapotrebi) A tak jsme si nakoupily strasne moc jogurtu a ovesnych vlocek, ovoce a zeleniny, zdrave tycinky, polystyrenove chleby…… a pustily se s nadsenim do toho. Za mesic jsme obe zhubly okolo 10 kg. Byly jsme krasne, hubenoucke….byla nam sice trosku zima, kosti nam lezly kde se dalo, ale jinak jak princezny. A tak jsme si uzivaly, byl konec prazdnin leto pred nama. Uz jsem se videla, jak se promenaduji po koupalisti v novych plavkach se super novou postavickou…. Jo, jenze nikdo mi nerekl o onom zradnem JOJO efektu. Do mesice jsem mela vsechno zpatky i s uroky: okolo 60 kg. Takze promenada se nekonala a ja sedela doma jedla a hladovela, jedla a hladovela……. a pak zacal muj novy zivot….. dostala jsem se na stredni skolu, chtela jsem at je vsechno krasne a na tu hloupost, kterou jsem udelala chtela rychle zapomenout. Brzy jsem se vahove dostala do normalu: 170cm/55kg… tak akorat ani tlusta ani vychrtla….. navic jsem zacala chodit se svou prvni laskou, takze vsecko zacalo byt bezvadne, uzasne, krasne a ruzovoucke. Muj pritel chodil do posilovny a ja zacala s nim. Nejdriv jen tak 1-2x tydne a pozdeji jsem chodila 3x tydne a zacala zdrave jist. Jako fitneska, kupovala jsem si sportovni casopisy, chodila behat, plavat po 17h nejedla….. no a pak uz jsem do posilovny chodila 5x,6x tydne vzdy minimalne na 2 hodiny. Vazila se kazdy den, vazila se 2x, 3x, 4x, …..10x za den….. no a jednou muj pritel byl unaveny a nikam se mu nechtelo. Pujcil nejaky film ukuchtil veceri a chtel se mnou stravit romanticky vecer. A copak jsem to zase provedla ja?? Utekla jsem do posilovny bez neho….Timhle zivotnim stylem jsem dosahla 48 kg. No a jak uz to tak byva – kdyz clovek hubne vzdycky chce jeste to jedno kilecko, a pak jeste jedno….. ve skole mi zacali rikat ze jsem strasne vychrtla, ze se ztracim, a jestli se mnou neco neni….. Co????? Se mnou????? Ne!!!!!!! Proc???? Citim se skvele!!!!!!!!! No, ale pro jistotu jsem k pouze zdravemu jidelnicku pridala i trosku nezdravy, a po par tydnech jsem uz jedla jen nezdrave, samo sebou zacala tloustnout, prestala chodit do posilovny (stydela jsem se za svych 52kg!!) Chtela jsem si vsecko vyresit pekne sama doma: par dni budu hladovet, dostanu se opet na 50 kg a muzu zase chodit do posilovny a mezi lidi…. No a misto 2 denni hladovky jsem poradala tydenni orgie, ktere jsem diky pocitum viny stridala s hladovenim, ktere jsem dlouho nevydrzela a zase se prejidala. Po prazdninach jsem nastoupila do 3. rocniku a od te doby se to vezlo….. Nedokazala jsem se vratit ani ke sportu (stydela jsem se za to), ani ke zdrave strave. Cyklus hladoveni-prezirani me doslova pohltil. Vazila jsem 60 kg, 62kg, 67kg, dostala jsem se dokonce az k 70 kg. O prazdninach mezi 3. a 4. rocnikem jsem zhubla na 62 kg. V lete totiz skoro nikdy nejim, nebot venku je horko, furt se nekam jezdi, furt jsem s lidma a nemuzu si dovolit se tolik prezirat. Vzdyt preci v lete nemuzu nosit kabat a nebo svou cernou maskovaci kosili, ktera zakryje kdejaky spek. Tak se mi tedy podarilo zhubnout. Myslela jsem si, ze ted uz se konecne vratim ke svoji vaze. Jenze prazdniny skoncily, zacalo se ochlazovat a ja se zase mohla schovat do obleceni. Takze opet prezirani-hladoveni…. Navic se stala strasna vec, muj spoluzak se zabil v aute. Tezce jsem to nesla. Par dni jsem kaslala na sve stravovaci problemy a jen truchlila…. no a v tom truchleni jsem si nejak vsimla, ze smutek zahanim jidlem a kdyz jsem stoupla na vahu zjistila jsem, ze vazim 70kg. A pak uz to slo jenom nahoru… 72kg, 75kg, 76kg, 78kg….. a myslim ze i jednou jsem dosahla 80kg!!!!!!!!!!!! Ma tridni ucitelka si musela myslet, ze umiram! Byla jsem co 14 dni nemocna. Vecne jsem nebyla ve skole. Nechodila jsem k doktorovi, nekoupala jsem se i tyden. A to vsechno jen kvuli toho, ze jsem se stydela sama pred sebou, pred lidmi….. schovavala jsem se doma, pred svetem. Vymyslela nejruznejsi plany, jak zhubnu. Donekonecna si prohlizela fotky, na kterych jsem vazila 50 kg a snila o tom az zase jednou……Na maturitnim vecirku se se mnou muj pritel po 3,5 letech vztahu rozesel. Vlastne jsem ho k tomu dohnala svym chovanim. Rikal mi, ze jsem frigidni… avsak nechapal, ze se s nim nechci milovat a mazlit jen kvuli tomu, jak vypadam….. pak prisla vysoka. Nova skola? Novy zivot? Myslela jsem si tehdy….. jak uz jsem rekla, o prazdninach vzdy zhubnu okolo tech 5-10 kg. Do skoly jsem sla ne primo stihla, ale ne zase jak otesanek. Myslela jsem si, ze uz to tedkom vazne dokazu. Musim!!!!! Chci!!!!! Jenze misto toho, jsem se zacala propadat do te sve „srackovite jistoty“ jen jidlo jidlo jidlo…. zase moje znama schovka….. aaaaaaach jak vazne jsem nemocna, no, to musim byt urcite doma….. oh promin, dneska nejdu ven, boli me hlava…… blalbalba…… schovavani se pred svetem. Myslela jsem si, lec mylne, ze kdyz zustanu doma, zhubnu, vyjdu opet mezi lidi a uz to nikdy neudelam. Misto toho jsem zase jen jedla a jedla, a lezela v depkach, lezela v posteli tyden, 14 dni, divala se na televizi a jedla….. no a pak zase hladovela….. nechodila do skoly a pak jsem to vzdala. Nechala jsem vysoke skoly!!! Rodice me malem zabili, ale co….. prihlasila jsem se na pracak. A zase jsem si naivne myslela, ze tedkom vlastne jak mam tolik volneho casu muzu konecne delat to, co jsem vzdycky chtela. Muzu chodit zase do posilovny, do aerobiku, kreslit, na brigadu, cist si…… jo, prdlajs jen jsem hnila doma, cpala do sebe konske porce jidla, takove, ktere by muj bracha (a to on ji fakt hodne) snedl za tyden, ja snedla za 2 hodky. Pokusila jsem se zvracet. Nevim, asi na to nejsem ten spravny typ. Nejak mi to neslo, nebavilo me to – jen mi slzely oci, a prsty jsem si poskrabala krk….. zkusila jsem to jeste parkrat ale vice mene bez uspesne. A tak jsem zkusila projimadla. No lidi to vam reknu, to byla ale ukrutna bolest. Vypila jsem celou lahvicku na ex a za nejakych 10 hodin myslela, ze umru. Svijela jsem se v krecich, litala na zachod co 2 minuty, ale citila se lip, nebot jsem to svinstvo ze sebe dostala. Pak uz jsem si projimadla kupovala temer kazdy den. Jenze casem prestali ucinkovat a me uz z toho kadeni bolel zadek….. tak jsem zacala zase chodit mezi lidi….. do hospod. Alkohol dela divy. Clovek dokaze zapomenout na problemy…. a tak jsem pila jako duha, kourila krabicku denne – nebot koureni potlacuje chut k jidlu. Vzdy nez jsem sla do hospody jsem 2-4dny nic nejedla. To abych byla aspon trosku k svetu, pak do sebe nalila 10 piv a nejake ty panaky a pak se dopotacela domu. Jenze driv nez jsem sebou zuchla do postele jsem si ukuchtila jidlo. No a tak se muj zivot odvijel. Hladovka – hospoda + chlast – prezrani se – schovka – hladovka – hospoda….. pak uz jsem chodila do hospody kazdy den…. a pila a pila a pila… okoli se o me zacinalo bat…. ja si myslela, ze je vsechno v pohode. Vzdyt preci mladi lide dneska piji, chodi do hospod, chodi se bavit, tak o co jde??? V teto alkoholicke ere meho zivota, jsem byvala castokrat nemocna – i 2x za mesic. Nikdy jsem si nezasla k doktorovi – stydela jsem se za sve spekate telo. Rikala jsem si, az zhubnu zajdu….. Docela se divim, ale v te dobe jsem mela i nejake ty kluky. Coz nechapu jak jsem se jim mohla libit – vzdyt jsem vazila temer 80 kg!!! Pak jsem se zavrela na 3 tydny doma a ucila se na prijmacky (ucila a jedla a hladovela a ucila…..)Dostala jsem se na dalsi vysokou skolu. Buh me miluje! Dalsi sance! Tedkom ji nepropasnu! Nova skola, novy zivot!!! Jenze v podstate to bylo porad stejne. Do hospod jsem chodila min a min az temer vubec ne. Dokazala jsem par dni normalne jist, ale spis to byl zase onen znamy kolotoc. Podarilo se mi vahove dostat na 65-70kg. Ma vysnena vaha byla a porad je 55 kg. Ani tlusta ani vychrtla ….. normalni. Jenze ne a ne se mi to podarit. Zacaly prazdniny a ja odjela do Anglie. Nejdriv jsem pracovala na farme. Sbirala jsem hrach od 6 do 6. Najist jsem se mohla az kolem 7 hodin vecer. Zvykla jsem si: na drinu na poli a na nejezeni. Vim, ze to byl dalsi extrem, ale mnohem lepsi nez hladovka-prejezeni. Tak jsem vedela, ze budu mit jidlo vzdy kolem 7 hodiny. Po 14 dnech jsem odjela z farmy a hledala si jine misto. Nasla jsem si praci v kuchyni. Dostavali jsme tam obed, mohla jsem uzdibovat co jsem chtela….. kupodivu jsem se dokazala krotit. Jedla jsem jako normalni clovek. Maso i hranolky, ovoce i jogurty, 3-5x denne. Nekdy jsem mela chut se prezrat, nekdy jsem nechtela jist, abych zhubla jeste vic…. byly slabe chvilky, ale ustala jsem je. Vedela jsem, ze si nemuzu dovolit to, co jsem si dovolovala doma. Musela jsem chodit do prace – kazdy den s lidma…. nemohla jsem si dovolit nahodit fingovanou nemoc a zase se schovavat… A tak jsem jedla vicemene normalne. Do Anglie jsem odjizdela s 60 kg a po 2 mesicich se vratila s 53 kg. Videla jsem sama na sobe, ze uz zacinam byt vychrtla. Na jednu stranu se mi to libilo a na druhou jsem si rikala: neblbni, nech to tak, jak to je. Tak ti to slusi, a vlastne bys mohla i ty 2 kg pribrat. Pak jsem prijela domu. Kazdy me obdivoval, ze jsem krasne stihla, ze mi to slusi a ja se citila jak krasne. V Anglii jsem se musela starat sama o sebe, v anglictine si najit praci, zalozit bankovni ucet atd. atd. Takze kdyz jsem se vratila domu nechapala jsem jak jsem mohla takhle zit… JENZE za 2 dny jsem se strasne prejedla, a trvalo to 3 dny nez jsem zacala hladovet -no a po 3 dnech hladovky s deckama do hospody (oslavit ze jsem zpet) – 3 piva na lacno, navic jsem uz nebyla zvykla… takze kdyz jsem prisla domu, tak jsem se zase prejedla…. ted uz hnipu doma 8 den. Jsem zase nemocna abyste vedeli! Projistotu jsem si vypla mobil. Az se me budete ptat reknu vam, ze nevim kde byl, ze mi musel zapadnout a musela se vybit baterka. Mela jsem jet s bratry na Slovensko, na chatu s deckama….. a ja sedim doma a zeru a bliju a hladovim….. ano, zacala jsem zvracet! To, co jsem nikdy nedelala, protoze mi to nikdy neslo, ted delam – i 3x denne. Uz mam pres 60 kg. Nechci ani stoupat na vahu.. V hlave se mi perou myslenky – no tak, najez se, to te nezabije… a dalsi myslenky a vzpominky na Anglii – ze jsem to v podstate uz skoro dokazala. Strasne me to bavilo – rano se probudit a vedet, ze dneska se ani nehladovi ani neprejida. Ze si dam snidani, obed i veceri…. A svete div se, nepribrala jsem a jeste zhubla. Delala jsem praci, ktera me bavila…. citila jsem se svobodne a stastne….. ted si pripadam jak v pekle!!!! Jiz hodnekrat jsem zazila obdobne stavy. Kdy jsem spadla na dno a nevedela jak vsat… ale vedela, ze musim, ze se nesmim vzdavat, ze nesmim podlehnout, ze jsem silnejsi. Bylo to cim dal tim obtiznejsi. Nebot tolik proher a zadne vyhry… no a ted…ted jsem zoufala a v beznadeji, na jidlo a cely muj problem myslim od rana do vecera. Uvedomila jsem si totiz, ze to neni v pohode, ze uz nesmim zavirat oci. Ze mi vazne neco je. Vzdyt jsem zacala zvracet!!!!! Zalekla jsem se a zacala hledat na internetu. No a nasla tyto stranky. Po precteni par clanku jsem se vylekala jeste vic. Byly tak podobne memu pribehu…. takze jsem nemocna! Mam problemy s jidlem!!! Je to divne, co?Priznat si to az po 7 letech. Tedkom je to vsecko pro me strasne tezke. Vim, ze jsem nad propasti, vim ze ted prisla ta chvile, kdy se musim konecne rozhodnout. Pokracovat v teto pomale sebevrazde a nebo zacit konecne zit. Ze nejde zit??? Ale jde. Zila jsem 2 mesice, a ty 2 mesice v Anglii byly pro me vic nez ty posledni 4 roky, kdy se v tom fakticky topim . Po 4 letech jsem znova okusila jake je to zit – ne jen na par dni, co zrovna hladovim a myslim si, ze mam vsecko pod kontrolou…. opravdu jsem zila!!! A chci to zpatky!!! Ted prisla ta chvile….. vim to…… jenze je to tezke…. 2 dny zpatky jsem to zkusila – zkoncovat s tim, jenze jsem zase selhala. A vite proc? Protoze jsem se snazila skoncit hladovkou…. shodit tech 5 kg, ktere jsem za tech par dni nabrala… Vim, ze nemuzu hladovet, nebo do toho zase spadnu…. ale videli jste moje bricho??? Bojim se, ze minimalne 2 denni hladovka je nevyhnutelna – jen se nesmim zase prejist. A proc je nevyhnutelna?? Protoze to jinak neumim, protoze takhle ziji uz hodne let…. protoze je to tezke….. Od 1.10. se stehuji do sveho noveho bytecku. Budu tam bydlet s kamaradkou, ktera o me nemoci nema ani potuchy. Nechci tam pachat to, co jsem pachala v dome svych rodicu. Chci zacit znova….. a vim, ze se to tentokrat podari… A jak si muzu byt tak jista?? Zvracim!!! Takze ted se muzu nazvat bulimickou, chci mit 53kg, libi se mi kdyz mi aspon trosku lezou kosti – takze mam nejaky ten nabeh na anorekticku. Vazim se i 50x denne. No a je tohle zivot? Ptam se vas – Je? Neni, co?!! Hmmm….. jenze ja chci zit… a tim, ze jsem zacala blit jsem dostala strach, tim ze jsem vyhledala tyto stranky – ja to chci resit… a navic muj novy byt!!!!!!!!! Vim, asi bude jeste hodne padu, nez opravdu zvitezim, a vim ze je to boj jeste na mnoho dni, tydnu, mesicu a mozna i roku – a ja budu bojovat, a nikdy se nevzdam!!!!!!! Vzdy jsem si vytycovala neuskutecnitelne cile. Ted mam 3, snad o neco realnejsi nez drive: 1. slibuji, ze ve svem novem byte ( a kdekoliv jinde) nebudu pachat to zlo, ktere jsem pachala. Slibuji, ze se pokusim jist zase jako clovek ( a vim, ze to jde) 2. budu se snazit udrzet si vahu 55 kg, nebot mi slusi. Jak rikam ani tlustoch ani zombice. Pekna holka! A zadne skemrani – 55??Co takhle 53, to uz je lepsi, ne?? A pak se z 53 stane 50 a za par mesicu to bude zase 70?? Ne diky – fakt nechci, me staci 55!!!!!!!!!! 3.no a muj posledni cil: chci zit, chci se bavit, chci sportovat, chci zpivat, chci se radovat, chci byt stastna………… JAKY SI TO UDELAS, TAKOVY TO MAS………….

Tak vegetuju ve Florencii, pojidam dvoje antidepresiva, mizerne spim a nekdy mam dost divne nalady. krome toho jsem dost unavena, ale to je asi tim spatnym spankem, dnejs jsem se vzbudila asi v pul treti a usnula az v sedm, pak jsem ak do deviti podrimovala a pote jsem to psychicky nevydrzela a sla si udelat kafe. Vlastne je tu vsecko vyborny – krome me. Lidi bezva, mam krasne bydleni, dru italstinu a strasne me to bavi, zapsala jsem se do kursu baletu, kterej me taky strasne bavi. Z te deprese mam ovsem velmi vydatne rozhozeny zaludek, takze jim jako vrabec a stejne mam vetsinu casu pocit, ze jsme prave pozila pul kila pivovarskych kvasnic a k tomu dvacet deka cementu… snazim se aspon jist tak nejak vyvazene, byt malo a furt hubnu…. a dnes jsem si vzala tricko, do ktereho sjem investovala 25 euracu a vypadam v nem jako s esilikonama…. zajimavy, ze v tom zrcadle v kabince mi sluselo podstatne vic… Vlastne nevim, co mam delat, hubnout bych nemela, pokud by se nechtel ztratit vyhradne ten kousek dolikatyho speku na zadku, kterej dukladne promazavam proticelulitidovym kremem…. jenomze proste vic jist nedokazu, protoze pak je mi vyslevene na bliti. A to naten zaludek beru leky, liju do sebe medunkovy caj a mrkvovy vyvar a takove veci… dnes jdu shanet kocku. vrneni je pry nejlepsi antidepresivum a soudim, ze kdyz se clovek vztekne, ze se muta mrcha rozmazlena zase vecpala pod deku, tak senesoustredi na obsah traviciho traktu. Majte sa L.

ahoj! Kdyz jsem si četla příběhy z této stránky poprvé, zvracela jsem opravdu jenom obcas…tak 1-2x týdně.Ale to bylo před rokem…když jsme si četla tyhle příběhy, říkala jsem si , že nikdy nedopadnu tak, že budu zvracet několikrát za den, že budu brečet, kvůli každému kilu na víc, co s eobjeví na váze, že nebudu zvracet v pokoji, do různých krabiček, protože mám strach, aby mě máma nebo sestra nenašly na záchodě…..ale omyl!To všechno se nyní stalo mým každodenním prográmkem.ze začátku bulimie jsem zhubla 5 kilo….ale teď už jsou zase zpátky, netuším proč, když zvracím stejně…ale je pravda, že toho sním 3x víc.Ovšem potom dostanu záchvat!Přímo histerický.začnu si představovat všechny svoje špeky, namlouvat si, že je mi blbě…a už běžím na záchod!Nevím, jak se toho mám zbavit!Přátelé, kteří věděli o mé nemoci, si myslí, že už jsem dávno přestala, ale to není pravda!Je to ještě horší, než to bylo!Zvracím 2-3x denně, ale přesto přibírám….proto se bojím, že jsem nějak nemocná.A nemyslím tím jenom bulimii.Chtěla bych tp hrozně říct mámě, aby mi s tím pomohla, ale nevím jak!nevím, co mám dělat!Nevím, jestli by mě za to třeba nezačala nenávidět……………………..