Archive for category: Můj příběh

Zdravím všechny holky, které navštěvují tyto stránky – ať už ty „známé“, tak i „neznámé“, se kterými jsem neměla tu čest si v pokecu pokecat 🙂 Píšu jenom krátce – stala se velká změna v mém životě, která je pro mě nesmírně důležitá a věřím, že také díky ní už budu jenom na té dobré straně, mezi vyléčenými. Čekám mimčo!!!! Stal se zázrak – že to moje tělíčko vůbec dokázalo. Samozřejmě si uvědomuju nebezpečí, které mi asi hrozí a upřímně se toho bojím. Zároveň se snažím dělat všechno pro to, aby vše dopadlo dobře. Já to nevzdám a toho človíčka budu bránit zuby nehty!!! Nikdy to nevzdávejte, vždy se dá začínat znovu a znovu, i když se to možná zdá unavující, vysilující a úplně zbytečné. Ze zkušeností ale vím, že smysl to rozhodně má!!! Nikdy neztrácejte naději! Držím pěstičky všem!!! Mějte se krásně, pa Kiri.

Ahoj holky, Tak jsem se taky rozhodla napsat. Je mně smutno když vidím kolik vás ( nás ? ) je?Už od února čtu tyhle stránky ? mám je přečtený celý a několikrát a každý den sleduju, jestli jsou nové příběhy ? jsem tím jak posedlá. Já jsem začala hubnout v únoru. Měla jsem 158/65. Zhubla jsem celkem zdravě úpravou jídelníčku, 5x denně menší porce, bez sladkostí + cvičení?znáte to. Řekla jsem si ? chtěla bych zhubnout tak na 50 kg ? to bude super ! Budu nejšťastnější člověk na světě. V červenci jsem měla svých vysněných 50 kg. Byla jsem nadšená jak si můžu koupit nové oblečení, jak všichni říkají, že mi to sluší, jak vypadám mladší, dokonce se mě 2 lidi ptali, jestli ještě chodím do školy, doktorka na pohotovosti mě chtěla poslat na dětský :o))) A to je mně 28. Bylo to super ! V srpnu se vdávala sestra a já si koupila nový kostým a celá rozvětvená rodina, která mě naposledy viděla když jsem byla ?tlustá? byla úplně u vytržení a zase všichni ? tobě to sluší ! ? a já byla v sedmém nebi. Četla jsem tady vaše příběhy a říkala jsem si jak se mně to nemůže nikdy stát, vždyť jsem v pohodě, zhubla jsem 15 kg a ZDRAVĚ ! Přesně si pamatuju na chvíli, kdy se mně to začalo vymykat. Byla jsem nemocná a úplně hrůzou bez sebe, že teď nebudu 14 dní cvičit a moje těžce shozená kila půjdou nazpátek. Radikálně jsem omezila jídelníček. Předtím jsem si počítala kalorickou hodnotu potravin a držela jsem se okolo 4500 kJ za den. Teď to bylo třeba jen 1000 kJ a někdy jsem pro jistotu nejedla vůbec. Nejhorší je, že mi to vůbec nevadilo ? už od mala jsem málo jedla, nesnesla jsem když mě do jídla někdo nutil. Nesměla jsem chodit do školní jídelny, v nemocnici kde jsem byla se zlomenou rukou jsem měla díky mamce zdravotní sestře speciální režim, protože jak mě někdo nutil do jídla když jsem nechtěla ( a to bylo často ) tak jsem prostě zvracela. Dokonce jsem kvůli tomu byla v lázních. No, úplně jsem z toho počítání kilojoulů zblbnula ! Pořád jsem ležela v tabulkách a když už jsem z toho nejedení měla hypoglykémii takovou, že jsem se neudržela nohách, tak jsem snědla kostku cukru, ale hned jsem si ji musela od denního přídělu kalorií odečíst. A pro jistotu dvě ? co kdyby?byla jsem úplně blázen. A potom mých vysněných 50 kilo. Najednou mi to nestačilo. Viděla jsem hubenou holku a řekla jsem si, že je hubenější než já, takže můžu klidně ještě zhubnout. Takže na 45 kilo. Za cenu toho, že jsem 6 dnů jedla jabko a jogurt denně a pak jsem to nevydržela a jeden den jsem se přejedla tak, že mně bylo špatně. Ale ve výsledku se mi tímhle způsobem dařilo váhu udržet. Jenže 45 kilo ? to je pořád ještě moc?ještě tak dvě kilečka a budu spokojená?nejmíň jsem měla 43,5? Takhle to šlo od července?dieta, hladovka, přejídání, výčitky, neustálá zima, padání vlasů ( nechala jsem se ostříhat na kluka ! Fakt mně to sluší, ale nikdo netuší, že jsem se takhle nechat ostříhat prostě MUSELA ! ) Asi někdy v říjnu jsem se kvůli jiným problémům ( protože moje stravovací návyky jsem ještě nepociťovala jako že mám problém ) začala léčit na psychiatrii ? beru antidepresiva. A musím říct, že se to trochu zlepšilo, aspoň jsem si přiznala, že problém MÁM i když ho nedokážu úplně pojmenovat ? nepřijde mi to jako typická anorexie – a všechno jsem řekla manželovi a je mi velkou oporou, hlídá mi jídelníček a já se mu přiznám, když nedokážu sníst předepsané porce nebo se naopak přejím ? nemohla bych mu lhát a vůbec bych si tím nepomohla. V prosinci jdu na kontrolu na psychiatrii a doktorce to určitě řeknu, ale prostě cítím, že se to zlepšuje. Opravdu. Teď mám 46,5 kilo, pravidelně jím a když si dám ke snídani palačinku, tak se z toho nehroutím. Možná je to tím, že jsem ještě nezapadla tak hluboko a začínám s tím dělat něco včas i díky vám, které jste mi potvrdily, že už to problém je, i když jsem to nechtěla přiznat nikomu, ani sama sobě. Nikdy jsem nebrala projímadla, nezvracela ( jednou jsem to zkusila, ale ne kvůli tomu, že mi vadila ta představa, že přiberu, ale kvůli tomu, že mně bylo fakt moc špatně. Ale nešlo to. Naštěstí. Kdyby to možná tehdy bývalo šlo, tak by to se mnou špatně dopadlo?) No, nevím jestli někomu tenhle příběh k něčemu bude, ale měla jsem potřebu se svěřit a taky mi připadá neuvěřitelný, jak je ta hranice mezi zdravým hubnutím a PPP tenká?.Někdy si říkám, proč jsem s tím začínala ? jestli mi nebylo s mými 65 kg líp ? byla jsem v klidu a teď mám nervy? Proč nás okolí nutí do ?ideálu krásy?, kterým jsou nemocné podvyživené holky ? Ten trend štíhlosti je něco šílenýho. Mám sestru, která je fakt HODNĚ hubená, čte Cosmopolitany a podobný braky plný ?zaručených? diet a pořád si připadá tlustá?. Nějak jsem se rozepsala, tak by to mohlo stačit?držím vám všem palečky ať to zvládnete, ať najdete odvahu se s problémem někomu svěřit a ať máte v někom oporu ? myslím, že to je jediný, co mě z týhle situace zachrání.

SNAD NEJSEM DIVNA.?CHCI JEN TROCHU OBDIVU A UZNANI. Vždycky jsem chtela byt hubena a asi tak pet let po tom touzim vic nez hodne.Ja si proste myslim, ze clovek musi mit budto hodne silne charisma, a nebo byt hubeny a hezky aby ho vsichni uznavali.Prave tohle sem chtela, abych mohla byt opravnene sebevedoma a necitila se jako neco min nez hezci a hubenejsi lidi. Mela jsem povest toho oskliveho kacatka.Byla jsem proste tlustsi nez ostani spoluzacky, talze na mem vzhledu ostatnim nezalezelo, byla jsem proste tlusta-odepsana, hotovo…Bylo mi 14, vyska 173, vaha 69.5. Mela jsem dobre kamaradky a ma´m je dodnes, ale ja touzila po uznani okoli. Tak se mi to povedlo zhubla jsem 9 kg a na chvili 10.Takze to bylo tak tech 61 a dokonce i 59. Najednou si ostatni zacali vsimat, ze nejsem oskliva.Rikali mi, jak mi to slusi a tak.Tak jsem si vybudovala novou image.Zhubla jsem naprosto prirozene, ale myslela jsem janom na to a zanedbavala sem skolu, takze vysvedceni bylo katasrofalni a taky jsem si nechala ujit kluka, co me mel rad. Jenze te vaha se mi nedari udrzet a navic ja chtela 55 kg, ted uz by mi stacilo 58.Ted mama tak 63, teda asi.Protože se bojim dneska zvazit, tolik jsem jedla.Sice mì ted maji vsichni za temer dokonalou, ale ja se boji, ze to skonci a musim zhubnout.Ted sem ve skatulce-hubena, ale na jek dlouho?Nachci byt jako driv.Zoufale se tomu branim.POMOC!!! Tak zkousii co se da.Vim, ze je to spatne, ale ja jsem silna osobnost, tak to snad zvladnu.Nejist se mi moc nedari, protoze to vecer porusim, coz je nejhorsi.Zvracet mi taky nejde…Prostì to nejde. Porad na to musim myslet.POrad myslim na jidlo,studuju pocet kalorii a tak.Zacalo to nevine, ted jsem uplne posedla.Vim to, ale prestanu az dosahnu 58 kg. Nekdy jsem zoufala a prejidam se, jindy nesnesu pohled do zrcadla. Snad si o me nemyslite, ze jsem divna.Mam ted 63 kg a 174 cm, chci 58 kg. Natalka

Jsem už rozumná a dospělá holka. byla jsem tlustá, protože jsme se před pár lety přestěhovali a já jsem to nějak nezvládla. pak jsem dost zhubla, ale stejně se mi občas stane, že se přejídám. Ani nevím proč. Mám super kluka, školu v pohodě, super rodinku. Vždycky mě hrozně potěší, když mi někdo říká, jak jsem hubená. Nikdy jsem nezvracela nebo tak, ale fakt nevím, proč to dělám. Snad to zase bude dobrý. nemám bulimii ani anorexii, ale stejně mi jídlo dělá docela problémy. jestli s tím někdo máte podobný zkušenosti, napiště prosím nikastankova@centrum.cz

<p class=“MsoNormal“>     Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlela,  komu tento článek věnovat- nejsem odborník, abych ho věnovala odborníkům, nejsem studovaný psycholog, abych ho věnovala nějakým psychologickým časopisům, ba dokonce nejsem ani mentální anorektička, vážící  40 kg/170 cm, abych ho dala do nějaké diskuze a netrpělivě čekala na to, až mi  jiná dívka (mající stejné problémy) napíše, že se musím léčit?..jsem obyčejná holka, která měla a stále má problémy vztahující se k sebelásce, radosti ze života a v neposlední řadě k jídlu. A proto jsem se rozhodla těchto pár řádků napsat především pro ty, které (kteří) mají stejné problémy.Tento článek se nemá ?tvářit? odborně (jak již jsem psala, nejsem žádný odborník v tomto oboru!)  a pokud tam zpočátku najdete informace, které jsou vám již známé, nezoufejte a čtěte dál, slibuji, že je vynahradí jiné, které budou možná jedna ?velká neznámá?!</p> <p class=“MsoNormal“>     Je to tedy speciálně pro ty, kteří už přečetli většinu knížek pojednávajících o poruchách příjmu potravy a v žádné z nich nenalezli, to co hledali?..</p> <p class=“MsoNormal“>      Jde o citaci z knížky? a já sama se přiznám, že když jsem to poprvé četla, tekly mi slzy, bránila jsem se tomu, ale někde v hloubce dušičky jsem věděla, že je to pravda?.</p> <p class=“MsoNormal“><i>?Při nechutenství vystupuji zvlášť zřetelně vtip i ironie, které obsahuje každá nemoc: někdo se zdráhá jist, protože nemá na nic chuť, a umírá, aniž by si uvědomil, že je nemocný!</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>To je tedy gol!  </i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Chorobná hubenost se vyskytuje skoro výlučně u pacientek. Pacientky, většinou v pubertě, upoutávají na sebe pozornost odmítáním jídla, což zdůvodňuji-zčásti vědomě, zčásti nevědomě-obavou z tloustnuti.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Striktní odmítaní potravy se ovšem může zvrátit v opak: jsou-li sami a nikdo je nevidí, začnou pořádat neuvěřitelné množství jídel. V noci vyprazdňují ledničku a snědí všechno, na co přijdou. Nechtějí však potravu v sobe podržet a snaží se ji opět zvrátit. Vymýšlejí si všemožné triky, aby okolí neprohledlo jejich zvyky. Je opravdu těžké si udělat správný obrázek o tom, co postižené nechutenstvím opravdu jedí a co ne, kdy je jejich hlad nasycen, a kdy ne.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Když ale jedí, dávají  přednost věcem, které si označeni ?potrava? sotva zaslouží: citronům, zeleným jablkům, kyselým salátům, tedy výlučně věcem s nízkou výživnou a kalorickou hodnotou. Navíc tyto pacientky užívají  projímadla, aby to málo nebo nic, které do sebe dostanou, rychle a jistě zase vyšlo ven. Maji také velkou potřebu pohybu. Podnikají dlouhé procházky, aby se zbavily sádla, které nikdy nenabraly, a to je při jejich velmi oslabeném stavu na pováženou. Nápadný je také přehnány altruismus těchto pacientek, vrcholící často tím, že s velkou láskou a péčí vaří jiným. Vařit pro jiné, obsluhovat je a pozorovat při jídle-to jim nepůsobí žádnou potíž, pokud také nemusí zasednout ke stolu. Jinak mají velký sklon k pobývaní v samotě a rady se stahuji zpět. Chorobně hubnoucí pacientky nemívají menstruaci, nebo je pro ne tato funkce spojena s různými potížemi.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Shrneme-li tyto příznaky, vidíme značné vystupňovaní asketického ideálů.V pozadí se skrývá starý konflikt mezi duchem a hmotou, mezi nahoře a dole, mezi čistotou a pudy.Potravou se živí tělo i svět forem. Ne postižených nechutenstvím znamená ne i tělesnosti a všem požadavkům z těla vycházejícím. Jejich pravý ideál sahá daleko za oblast jídla: cílem je čistota a zduchovnění. Chtějí se zbavit všeho těžkého a tělesného. Chtějí uniknout sexualitě a pudovosti. Cílem je sexuální cudnost a bezpohlavnost. K tomu musí zůstat,co nejštíhlejší,aby se jim nevytvořily žádné obliny vyznačující ženu. <b>Tyto dívky se ženami stát nechtějí!!!</b></i></p> <p class=“MsoNormal“><i>Mají strach nejen před oblými, ženskými formami, ale i tlusté břicho jim připomíná možnost otěhotnění. Odpor proti vlastní ženskosti a sexualitě se projevuje absencí pravidelné menstruace. Nejvyšším ideálem je odmaterializování. Pryč se vší , co  prozrazuje nízkou tělesnost!</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Ideál askeze je hlediskem, z něhož pacientky nepohlížejí na své nechutenství jako na nemoc a nemají proto pochopení pro žádná terapeutická opatření, mající posloužit tělu. Vyhýbají se umělé výživě na klinice, vymýšlejí stále rafinovanější triky, jak se nenápadně zbavit každého jídla. Odmítají každou pomoc a zarytě sledují svůj ideál:zduchovněním se zbavit všech tělesných projevů. Smrt nepociťují jako ohrožení, protože to, co u nich vyvolává strach, je životaschopnost. Bojí se všeho, co je kulaté, amorfní, ženské, úrodné, pudové a sexuální, bojí se blízkosti a horka. Z tohoto důvodu také nejídají společně. Sedět v kruhu a společně jíst, to je prastarý rituál všech kultur, při němž se rodí lidská blízkost a vřelost. Jenže právě tato blízkost vyvolává u našich pacientek strach.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Tento strach pochází ze stínu těchto pacientek, tedy z oblasti, kde na svou realizaci lačně čekají všechna témata odsunutá z vědomého života. Pacientky trpí nenasytným hladem po živém, které se však ze strachu, aby jim nepřerostlo přes hlavu, snaží symptomatickým chováním vykořenit. Čas od času je však nenasytný hlad a žravost přemohou, a tak dochází k onomu tajnému obžerství. Cítí však vinu a snaží se svůj ?poklesek? napravit vydávením toho, co spolykaly. A tak tyto nemocné nemohou najít střet ve svém konfliktu mezi lačností a askezí, mezi hladem a odříkáním,mezi egocentrismem a altruismem. <b>Za altruistickým jednáním vždycky objevíme silně přehnanou egocentričnost, při styku s našima pacientkami rovněž patrnou. Ty tajně touží po pozornosti a dosahují svého cíle oklikou přes nemoc.</b> Odmítáním jídla získávají náhle netušenou moc nad ostatními lidmi, kteří mají zoufalý strach a věří, že je musí přinutit k přijímání potravy a přežití. Tímto trikem dokáží už malé děti držet v šachu svou rodinu.</i></p> <p class=“MsoNormal“><i>     Pacientkám nepomůžeme nucenou výživou, nýbrž jen tím, že dokážeme, <b>aby byly samy k sobě poctivé. Pacientka v sobě musí odkrýt a akceptovat lačnost, nenasytný hlad po lásce a sexu, svou egocentričnost a ženskost s veškerou pudovostí a tělesností.</b> Musí pochopit, že pozemské oblasti nepřekoná jejich potíráním a potlačováním, nýbrž jen tím, že <b>je prožije, a tím integruje, promění</b>. V tomto smyslu si mohou všichni lidé z nechutenství odvodit poučení. Nejen pubertální dívky tendují k tomu, že se snaží s pomocí vznešeně se tvářící filozofie potlačit strach, který probouzejí požadavky jejich tělesnosti, aby mohli vézt čistý a produševnělý život. Snadno při tom přehlédnou, že <b>askeze většinou vrhá stín- a ten se jmenuje žádostivost.</b></i></p> <p class=“MsoNormal“><b><i>                                                                               </i></b></p> <p class=“MsoNormal“><b><i>                                                               </i></b><i>T. Dethlefsen, R. Dahle-Nemoc jako cesta</i></p> <p class=“MsoNormal“><i> </i></p> <p class=“MsoNormal“>Tak to bylo tedy pár řádek!:-)</p> <p class=“MsoNormal“>     Na závěr bych se ještě ráda s vámi podělila o mojí včerejší zkušenost:</p> <p class=“MsoNormal“>Měla jsem možnost absolvovat masáž celého těla, dopropovázenou relaxační hudbou  a vůní růže (z aromatického přístupu je růže rostlinou ženství,mateřství, sexuality a  používá při pomocné  léčbě mentální anorexie). Byla to pro mě chvíle, kdy jsem plně uvědomovala své tělo, lásku k němu a vděčnost za to, že si můžu něco tak pěkného dopřát. A z toho plyne i moje poslední věta : <b>Je velice důležité být sama k sobě upřímná a naučit se mít ráda!</b></p>