Archive for category: Můj příběh

Jak už to tak chodí, na začátku bylo slovo, ale to slovo nebylo Bůh, ale něco jako „oplácaná“. Dlouho mi bylo celkem jedno že mám pár špíčků, nepřipadala jsem si nijak tlustá ani tenká, prostě tak nějak akorát. V sedmnácti jsem vážila 57kg na 168cm. V té době jsem hodně chodila na diskotéky a tam se občas našel nějakej opilej idiot, co vám s chutí poví jakej máte pupek. To už jsem se nad sebou začala vážně zamýšlet, ale pořát jsem to moc neřešila, občas chvilku dietka, potom zase normál. Ale do 21 jse přibrala ještě 2 kila a to už bylo moc. Řekla jsem si že nad 60 nechci. Nevím co je příčinou mojí nemoci, ale vím určitě, že tohle s tím má alespoň trochu společného. Mám bráchu, který je o tři roky starší, měří asi 175 a váží 57kilo. Je úplně průsvitnej. Už na fotkách z dětství je to znát – tříletej hošík zavalenej půlroční sestrou. Na fotkách kde jsem před ním mu kouká jenom hlava. Bydleli jme dlouho v domě společně s babičkou, která umí výborně vařit. Jenže jsem si brzy začala všímat, že oni to jídlo vnucujou pořát jenom jemu. To bylo jak je ten kluk hubenej, musí jíst aby nebyl nemocnej. O mě se tolik nestarali, byla jsem vždycky baculka. Já vím že to nemysleli zle, prostě o něj měli strach, to je normální. A le já celej život toužila po tom aby měli strach i o mě. Mockrát mi mamka řekla : „o tebe se nebojím, ty jsi taková silná“ (jako psychicky). Ale to vůbec není pravda! Vždycky jsem si všechno brala, trápila se věcmi, který nikoho ani nenapadly. Jen jsem to nedávala znát. Taky brácha dostal veledar za to, že se dostal na vejšku. Stejně ji nedodělal a po roce odešel, ale dary dostává dál (od táty), má taky vždycky vyšší kapesný. Když se zeptám proč, táta mi odpoví že pomáhá a já že si to nezasloužím. Na vysoký studuju už třetím rokem, ale odměnu jsem žádnou nedostala. Mně je to podělaný auto ukradený, já o něj ani nestojím, chci jenom slyšet že jsem dobrá. Táto, co musím ještě všechno dokázat, abych si zasloužila tvoje uznání? Proč vidíš pořát jenom jeho? Copak jsi slepej? Já jsem přece taky tvoje! A nejsem taková nicka jak si myslíš. Proč máš pro mě jenom výčitky? A tak přišla chvíle, kdy jsem si řekla, že budu vypadat tak, jak se cítím uvnitř. Začalo to nevinnou dietou – po dvou hodinách malé porce. Jenže ty porce byly stále menší a menší. Když jsem vážila 50 kilo, bylo mi asi nejhůř, protože jsem v tu dobu skoro nejedla. Bolelo mě dokonce i chodit a večer, když jsem šla hladová spát, jsem brečela únavou. Tak jsem začala trochu víc jíst, přidávala jsem si 100kJ denně, jenže jsem se za chvíli začala šidit menšíma porcema než bylo v plánu. Moje nejnižší váha byla 43,5 kg. V tu dobu jsem se začala střídavě přejídat, střídavě jsem hladověla. Mám sestřenici, která měla anorexii asi před rokem. Moc mi pomáhá, nutí mě jíst. Kdykoli jí můžu zavolat a ona mi rozumí a vždycky mi poradí. Donutila mě začít jíst. Takže už pátý den jím, ale ne normálně. Jím pořát a hrozně moc. Už se nevážím, ale cítím jak tloustnu, jak mi jsou těsný kalhoty a nenávidím se za to. Vím že z toho nejsem venku a bojím se že začnu zese hladovět. Já nechci být jako předtím. Chci být hubenej chudáček jako je brácha. Chci aby mě naši měli rádi jako jeho.

Zdravím všechny holky, které navštěvují tyto stránky – ať už ty „známé“, tak i „neznámé“, se kterými jsem neměla tu čest si v pokecu pokecat 🙂 Píšu jenom krátce – stala se velká změna v mém životě, která je pro mě nesmírně důležitá a věřím, že také díky ní už budu jenom na té dobré straně, mezi vyléčenými. Čekám mimčo!!!! Stal se zázrak – že to moje tělíčko vůbec dokázalo. Samozřejmě si uvědomuju nebezpečí, které mi asi hrozí a upřímně se toho bojím. Zároveň se snažím dělat všechno pro to, aby vše dopadlo dobře. Já to nevzdám a toho človíčka budu bránit zuby nehty!!! Nikdy to nevzdávejte, vždy se dá začínat znovu a znovu, i když se to možná zdá unavující, vysilující a úplně zbytečné. Ze zkušeností ale vím, že smysl to rozhodně má!!! Nikdy neztrácejte naději! Držím pěstičky všem!!! Mějte se krásně, pa Kiri.

Ahoj holky, Tak jsem se taky rozhodla napsat. Je mně smutno když vidím kolik vás ( nás ? ) je?Už od února čtu tyhle stránky ? mám je přečtený celý a několikrát a každý den sleduju, jestli jsou nové příběhy ? jsem tím jak posedlá. Já jsem začala hubnout v únoru. Měla jsem 158/65. Zhubla jsem celkem zdravě úpravou jídelníčku, 5x denně menší porce, bez sladkostí + cvičení?znáte to. Řekla jsem si ? chtěla bych zhubnout tak na 50 kg ? to bude super ! Budu nejšťastnější člověk na světě. V červenci jsem měla svých vysněných 50 kg. Byla jsem nadšená jak si můžu koupit nové oblečení, jak všichni říkají, že mi to sluší, jak vypadám mladší, dokonce se mě 2 lidi ptali, jestli ještě chodím do školy, doktorka na pohotovosti mě chtěla poslat na dětský :o))) A to je mně 28. Bylo to super ! V srpnu se vdávala sestra a já si koupila nový kostým a celá rozvětvená rodina, která mě naposledy viděla když jsem byla ?tlustá? byla úplně u vytržení a zase všichni ? tobě to sluší ! ? a já byla v sedmém nebi. Četla jsem tady vaše příběhy a říkala jsem si jak se mně to nemůže nikdy stát, vždyť jsem v pohodě, zhubla jsem 15 kg a ZDRAVĚ ! Přesně si pamatuju na chvíli, kdy se mně to začalo vymykat. Byla jsem nemocná a úplně hrůzou bez sebe, že teď nebudu 14 dní cvičit a moje těžce shozená kila půjdou nazpátek. Radikálně jsem omezila jídelníček. Předtím jsem si počítala kalorickou hodnotu potravin a držela jsem se okolo 4500 kJ za den. Teď to bylo třeba jen 1000 kJ a někdy jsem pro jistotu nejedla vůbec. Nejhorší je, že mi to vůbec nevadilo ? už od mala jsem málo jedla, nesnesla jsem když mě do jídla někdo nutil. Nesměla jsem chodit do školní jídelny, v nemocnici kde jsem byla se zlomenou rukou jsem měla díky mamce zdravotní sestře speciální režim, protože jak mě někdo nutil do jídla když jsem nechtěla ( a to bylo často ) tak jsem prostě zvracela. Dokonce jsem kvůli tomu byla v lázních. No, úplně jsem z toho počítání kilojoulů zblbnula ! Pořád jsem ležela v tabulkách a když už jsem z toho nejedení měla hypoglykémii takovou, že jsem se neudržela nohách, tak jsem snědla kostku cukru, ale hned jsem si ji musela od denního přídělu kalorií odečíst. A pro jistotu dvě ? co kdyby?byla jsem úplně blázen. A potom mých vysněných 50 kilo. Najednou mi to nestačilo. Viděla jsem hubenou holku a řekla jsem si, že je hubenější než já, takže můžu klidně ještě zhubnout. Takže na 45 kilo. Za cenu toho, že jsem 6 dnů jedla jabko a jogurt denně a pak jsem to nevydržela a jeden den jsem se přejedla tak, že mně bylo špatně. Ale ve výsledku se mi tímhle způsobem dařilo váhu udržet. Jenže 45 kilo ? to je pořád ještě moc?ještě tak dvě kilečka a budu spokojená?nejmíň jsem měla 43,5? Takhle to šlo od července?dieta, hladovka, přejídání, výčitky, neustálá zima, padání vlasů ( nechala jsem se ostříhat na kluka ! Fakt mně to sluší, ale nikdo netuší, že jsem se takhle nechat ostříhat prostě MUSELA ! ) Asi někdy v říjnu jsem se kvůli jiným problémům ( protože moje stravovací návyky jsem ještě nepociťovala jako že mám problém ) začala léčit na psychiatrii ? beru antidepresiva. A musím říct, že se to trochu zlepšilo, aspoň jsem si přiznala, že problém MÁM i když ho nedokážu úplně pojmenovat ? nepřijde mi to jako typická anorexie – a všechno jsem řekla manželovi a je mi velkou oporou, hlídá mi jídelníček a já se mu přiznám, když nedokážu sníst předepsané porce nebo se naopak přejím ? nemohla bych mu lhát a vůbec bych si tím nepomohla. V prosinci jdu na kontrolu na psychiatrii a doktorce to určitě řeknu, ale prostě cítím, že se to zlepšuje. Opravdu. Teď mám 46,5 kilo, pravidelně jím a když si dám ke snídani palačinku, tak se z toho nehroutím. Možná je to tím, že jsem ještě nezapadla tak hluboko a začínám s tím dělat něco včas i díky vám, které jste mi potvrdily, že už to problém je, i když jsem to nechtěla přiznat nikomu, ani sama sobě. Nikdy jsem nebrala projímadla, nezvracela ( jednou jsem to zkusila, ale ne kvůli tomu, že mi vadila ta představa, že přiberu, ale kvůli tomu, že mně bylo fakt moc špatně. Ale nešlo to. Naštěstí. Kdyby to možná tehdy bývalo šlo, tak by to se mnou špatně dopadlo?) No, nevím jestli někomu tenhle příběh k něčemu bude, ale měla jsem potřebu se svěřit a taky mi připadá neuvěřitelný, jak je ta hranice mezi zdravým hubnutím a PPP tenká?.Někdy si říkám, proč jsem s tím začínala ? jestli mi nebylo s mými 65 kg líp ? byla jsem v klidu a teď mám nervy? Proč nás okolí nutí do ?ideálu krásy?, kterým jsou nemocné podvyživené holky ? Ten trend štíhlosti je něco šílenýho. Mám sestru, která je fakt HODNĚ hubená, čte Cosmopolitany a podobný braky plný ?zaručených? diet a pořád si připadá tlustá?. Nějak jsem se rozepsala, tak by to mohlo stačit?držím vám všem palečky ať to zvládnete, ať najdete odvahu se s problémem někomu svěřit a ať máte v někom oporu ? myslím, že to je jediný, co mě z týhle situace zachrání.

SNAD NEJSEM DIVNA.?CHCI JEN TROCHU OBDIVU A UZNANI. Vždycky jsem chtela byt hubena a asi tak pet let po tom touzim vic nez hodne.Ja si proste myslim, ze clovek musi mit budto hodne silne charisma, a nebo byt hubeny a hezky aby ho vsichni uznavali.Prave tohle sem chtela, abych mohla byt opravnene sebevedoma a necitila se jako neco min nez hezci a hubenejsi lidi. Mela jsem povest toho oskliveho kacatka.Byla jsem proste tlustsi nez ostani spoluzacky, talze na mem vzhledu ostatnim nezalezelo, byla jsem proste tlusta-odepsana, hotovo…Bylo mi 14, vyska 173, vaha 69.5. Mela jsem dobre kamaradky a ma´m je dodnes, ale ja touzila po uznani okoli. Tak se mi to povedlo zhubla jsem 9 kg a na chvili 10.Takze to bylo tak tech 61 a dokonce i 59. Najednou si ostatni zacali vsimat, ze nejsem oskliva.Rikali mi, jak mi to slusi a tak.Tak jsem si vybudovala novou image.Zhubla jsem naprosto prirozene, ale myslela jsem janom na to a zanedbavala sem skolu, takze vysvedceni bylo katasrofalni a taky jsem si nechala ujit kluka, co me mel rad. Jenze te vaha se mi nedari udrzet a navic ja chtela 55 kg, ted uz by mi stacilo 58.Ted mama tak 63, teda asi.Protože se bojim dneska zvazit, tolik jsem jedla.Sice mì ted maji vsichni za temer dokonalou, ale ja se boji, ze to skonci a musim zhubnout.Ted sem ve skatulce-hubena, ale na jek dlouho?Nachci byt jako driv.Zoufale se tomu branim.POMOC!!! Tak zkousii co se da.Vim, ze je to spatne, ale ja jsem silna osobnost, tak to snad zvladnu.Nejist se mi moc nedari, protoze to vecer porusim, coz je nejhorsi.Zvracet mi taky nejde…Prostì to nejde. Porad na to musim myslet.POrad myslim na jidlo,studuju pocet kalorii a tak.Zacalo to nevine, ted jsem uplne posedla.Vim to, ale prestanu az dosahnu 58 kg. Nekdy jsem zoufala a prejidam se, jindy nesnesu pohled do zrcadla. Snad si o me nemyslite, ze jsem divna.Mam ted 63 kg a 174 cm, chci 58 kg. Natalka

Jsem už rozumná a dospělá holka. byla jsem tlustá, protože jsme se před pár lety přestěhovali a já jsem to nějak nezvládla. pak jsem dost zhubla, ale stejně se mi občas stane, že se přejídám. Ani nevím proč. Mám super kluka, školu v pohodě, super rodinku. Vždycky mě hrozně potěší, když mi někdo říká, jak jsem hubená. Nikdy jsem nezvracela nebo tak, ale fakt nevím, proč to dělám. Snad to zase bude dobrý. nemám bulimii ani anorexii, ale stejně mi jídlo dělá docela problémy. jestli s tím někdo máte podobný zkušenosti, napiště prosím nikastankova@centrum.cz