Ahoj holky, Tak jsem se taky rozhodla napsat. Je mně smutno když vidím kolik vás ( nás ? ) je?Už od února čtu tyhle stránky ? mám je přečtený celý a několikrát a každý den sleduju, jestli jsou nové příběhy ? jsem tím jak posedlá. Já jsem začala hubnout v únoru. Měla jsem 158/65. Zhubla jsem celkem zdravě úpravou jídelníčku, 5x denně menší porce, bez sladkostí + cvičení?znáte to. Řekla jsem si ? chtěla bych zhubnout tak na 50 kg ? to bude super ! Budu nejšťastnější člověk na světě. V červenci jsem měla svých vysněných 50 kg. Byla jsem nadšená jak si můžu koupit nové oblečení, jak všichni říkají, že mi to sluší, jak vypadám mladší, dokonce se mě 2 lidi ptali, jestli ještě chodím do školy, doktorka na pohotovosti mě chtěla poslat na dětský :o))) A to je mně 28. Bylo to super ! V srpnu se vdávala sestra a já si koupila nový kostým a celá rozvětvená rodina, která mě naposledy viděla když jsem byla ?tlustá? byla úplně u vytržení a zase všichni ? tobě to sluší ! ? a já byla v sedmém nebi. Četla jsem tady vaše příběhy a říkala jsem si jak se mně to nemůže nikdy stát, vždyť jsem v pohodě, zhubla jsem 15 kg a ZDRAVĚ ! Přesně si pamatuju na chvíli, kdy se mně to začalo vymykat. Byla jsem nemocná a úplně hrůzou bez sebe, že teď nebudu 14 dní cvičit a moje těžce shozená kila půjdou nazpátek. Radikálně jsem omezila jídelníček. Předtím jsem si počítala kalorickou hodnotu potravin a držela jsem se okolo 4500 kJ za den. Teď to bylo třeba jen 1000 kJ a někdy jsem pro jistotu nejedla vůbec. Nejhorší je, že mi to vůbec nevadilo ? už od mala jsem málo jedla, nesnesla jsem když mě do jídla někdo nutil. Nesměla jsem chodit do školní jídelny, v nemocnici kde jsem byla se zlomenou rukou jsem měla díky mamce zdravotní sestře speciální režim, protože jak mě někdo nutil do jídla když jsem nechtěla ( a to bylo často ) tak jsem prostě zvracela. Dokonce jsem kvůli tomu byla v lázních. No, úplně jsem z toho počítání kilojoulů zblbnula ! Pořád jsem ležela v tabulkách a když už jsem z toho nejedení měla hypoglykémii takovou, že jsem se neudržela nohách, tak jsem snědla kostku cukru, ale hned jsem si ji musela od denního přídělu kalorií odečíst. A pro jistotu dvě ? co kdyby?byla jsem úplně blázen. A potom mých vysněných 50 kilo. Najednou mi to nestačilo. Viděla jsem hubenou holku a řekla jsem si, že je hubenější než já, takže můžu klidně ještě zhubnout. Takže na 45 kilo. Za cenu toho, že jsem 6 dnů jedla jabko a jogurt denně a pak jsem to nevydržela a jeden den jsem se přejedla tak, že mně bylo špatně. Ale ve výsledku se mi tímhle způsobem dařilo váhu udržet. Jenže 45 kilo ? to je pořád ještě moc?ještě tak dvě kilečka a budu spokojená?nejmíň jsem měla 43,5? Takhle to šlo od července?dieta, hladovka, přejídání, výčitky, neustálá zima, padání vlasů ( nechala jsem se ostříhat na kluka ! Fakt mně to sluší, ale nikdo netuší, že jsem se takhle nechat ostříhat prostě MUSELA ! ) Asi někdy v říjnu jsem se kvůli jiným problémům ( protože moje stravovací návyky jsem ještě nepociťovala jako že mám problém ) začala léčit na psychiatrii ? beru antidepresiva. A musím říct, že se to trochu zlepšilo, aspoň jsem si přiznala, že problém MÁM i když ho nedokážu úplně pojmenovat ? nepřijde mi to jako typická anorexie – a všechno jsem řekla manželovi a je mi velkou oporou, hlídá mi jídelníček a já se mu přiznám, když nedokážu sníst předepsané porce nebo se naopak přejím ? nemohla bych mu lhát a vůbec bych si tím nepomohla. V prosinci jdu na kontrolu na psychiatrii a doktorce to určitě řeknu, ale prostě cítím, že se to zlepšuje. Opravdu. Teď mám 46,5 kilo, pravidelně jím a když si dám ke snídani palačinku, tak se z toho nehroutím. Možná je to tím, že jsem ještě nezapadla tak hluboko a začínám s tím dělat něco včas i díky vám, které jste mi potvrdily, že už to problém je, i když jsem to nechtěla přiznat nikomu, ani sama sobě. Nikdy jsem nebrala projímadla, nezvracela ( jednou jsem to zkusila, ale ne kvůli tomu, že mi vadila ta představa, že přiberu, ale kvůli tomu, že mně bylo fakt moc špatně. Ale nešlo to. Naštěstí. Kdyby to možná tehdy bývalo šlo, tak by to se mnou špatně dopadlo?) No, nevím jestli někomu tenhle příběh k něčemu bude, ale měla jsem potřebu se svěřit a taky mi připadá neuvěřitelný, jak je ta hranice mezi zdravým hubnutím a PPP tenká?.Někdy si říkám, proč jsem s tím začínala ? jestli mi nebylo s mými 65 kg líp ? byla jsem v klidu a teď mám nervy? Proč nás okolí nutí do ?ideálu krásy?, kterým jsou nemocné podvyživené holky ? Ten trend štíhlosti je něco šílenýho. Mám sestru, která je fakt HODNĚ hubená, čte Cosmopolitany a podobný braky plný ?zaručených? diet a pořád si připadá tlustá?. Nějak jsem se rozepsala, tak by to mohlo stačit?držím vám všem palečky ať to zvládnete, ať najdete odvahu se s problémem někomu svěřit a ať máte v někom oporu ? myslím, že to je jediný, co mě z týhle situace zachrání.
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.