Chci nebo ne???

Chci nebo ne??? no-ana Začalo to, když jsem nastoupila do prváku. Uháněl mě kluk, fakt strašným způsobem, nesnášela jsem svou „nejlepší kamarádku“ – bylo toho na mě moc…Začala jsem se přejídat a zvracet a pak jsem přestávala jíst. Né, že bych nejedla vůbec, to ještě ne, ale bylo to takový nahlý…Dny a měsíce utíkaly a najednou to byl rok, co už jsem pořádně nejedla, ale to nejhorší přišlo až v létě. Loňské léto jsem strávila tím, že sem za den snědla 2 rajčata, vážila jsem 45kg/170cm, hádala se s přítelem, přestala mít chuť na sex – začala jsem to úplně nesnášet – byla jsem alergická na to, když se mě někdo dotknul. Pak začala zase škole, trochu jsem přibrala, v listopadu jsem se rozešla s přítelem-ale pak jsme se zase dali dohromady-naštěstí-Marek mi strašně pomáhá… Jenže pak přišli Vánoce a s tím nejhorší přežírací období-odhaduju, že jsem měla tak 55kg… Nelezla jsem několik týdnů, spíš pár měsíců na váhu, když jsem si na ní stoupla a viděla tam pak 53kg, málem jsem se zbláznila. Všechny kalhoty, které mi byly volné jsem měla obeplé jak nějaký prase…A tak si cítím i teď. Dny kdy vůbec nejím, střídají noční nájezdy a někdy ani ne noční. Jenže jakmile se víc najím – i normálně jako ostatní- můj žaludek to nepřijme a já zvracím… Najednu stranu bych se chtěla stát zase tou normální holkou co si užívá toho, že má nejlepšího přítele na světě, báječnou rodinu…Ale pak se podívám na svoje stehna, a vzpomenu si jak vypadala tehdy v létě – byla štíhlounká, malinká, hubeňounkou – jako celá moje postava. A já takovou postavu zase chci mít, ale moje vůle je malá. Nezvládám to!!! Třeba teď – celý den sem jedla jen ovoce, a pak…sušenku, čokoládu, celozn.rohlík, jenže toho bylo moc – tak jsem to vyzvracela. Ani jsem se k tomu nemusela nutit, jen se předkloním a je to venku….Prosím jestli je tu někdo, kdo se vyléčil sám, bez pomoci odborníků, napište mi jak…Prosím… P.S. – Musela jsem si změnit mail. Takže sem dávám svůj příběh znova. =)

2 replies
  1. Zdena
    Zdena says:

    Já jsem trpěla bulimií od nějakých devatenácti do přibližně pětadvaceti. Záchvaty jsem mívala někdy několikrát denně, někdy třeba jen jednou do měsíce. Vyléčila jsem se a naprosto bez cizí pomoci. Nikomu jsem nikdy o svém problému neřekla. Vlastně ani pořádně nevím, jak jsem to dokázala. Asi ten pocit, když jsem se ráno probudila, celá oteklá, nafouklá s pachutí v ústech a nechutí k životu byl první impulz. Pak jsem léto strávila na stáži v zahraničí a to bylo poprvé, kdy jsem vydržela nepřejídat se dokonce několik měsíců. Teď žiji opět v zahraničí, bydlím s kamarády a už jen to, že by mě někdy náhodou při něčem takovým přistihli, je nemyslitelný. Takže místo abych hledala, jak by se to dalo provozovat, aby na to nikdo nepřišel, jsem prostě přestala. Teď už je to víc než dva roky, co jsem nezvracela. Jím uplně normálně, snažím se nepřejídat, ale jím opravdu všechno, na co mám chuť. Už kašlu na nějaký omezování, protože to stejně člověk vydrží chvilku a pak se přejí. Takže se akorát snažím nejíst na noc a sportovat. Nejsem sice žádná vychrtlina, ale tlustá taky ne, takže se tím extra netrápím. Ze začátku jsem se bála, abych do toho třeba časem nespadla znova, až přijdou nějaký problémy, ale myslím, že tohle už mi opravdu nehrozí. I ted po dvou letech cítím, jaký škody na mým těle bulimie napáchala. Když sním trošku větší porci, je mi špatně. Občas přijde období, kdy mi to vůbec netráví, jsem nafouklá a bolí mě břicho. Nejspíš to budou nějaký žaludeční vředy. Jinak ale musím říct, že se mi trávení hodně zlepšilo, zmizel otok obličeje, mám zdravější vlasy a chut do života. Když jsi vzpomenu, jak jsem se cítila, když jsem trpěla bulimií, vím, že k tomu už nikdy neklesnu. Už mě vlastně vůbec ani nenapadne, že bych to mohla udělat, takže jsem si jistá, že jsem na bulimií definitivně zvítězila. Holky, jde to! Všem co s tím bojují přeju hodně sil 🙂

    Odpovědět
    • Lenka
      Lenka says:

      Já trpím bulimií už několik let. Nebyl den, kdy bych nezvracela, až najednou byl můj mozek a tělo tak strašně unavené, že jsem se třeba týden nepřejídala. Ty týdny, kdy jsem nezvracela, střídaly týdny, kdy jsem zvracela třeba dvakrát do týdne. Pořád bylo ale víc dnů, kdy jsem nezvracela. Teď to bude po několika letech vůbec nejdelší období, kdy se nepřejidám a nezvracím, tři týdny 😊 A jsem spokojená. Pomáhá mi plánovat si jídlo, nevynechávám svačiny, ani hlavní jídla, hodně piju, sportuju čtyřikrát do týdne a jako odpolední svačinu si vždy dopřeju něco sladkého. Paradoxně hubnu, tělo už není oteklé, jím opravdu dost…i přes 2000 kcal, když mám velký výdej. Ze začátku mi pomohlo si vše zapisovat do kalorických tabulek, za ty roky jsem ztratila pojem o tom, co je normální porce. Taky jsem ze začátku špatně trávila, první týden byl asi nejhorší, cítila jsem se pořád plná. Takže moje rada? Nevynechávej jídla, jez pravidelně, vydrž, dělej to, co tě baví 😉 vím, že tři týdny jsou ještě krátká doba na to, abych mohla radit, ale já jsem za to strašně ráda, dlouho jsem se necítila tak dobře. Bojuju pořád dál 🙂 Drž se!

      Odpovědět

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *